Page 24 - Chytrý zpravodaj - Brandýsko 03 2022

24 | MĚSTSKÉ LISTY Školství BřEZEn

k maturitě fůra starostí, ii. díl manitou skupinu lidí bylo krásné.
Vidět vedle sebe dospívat tak roz-
Jezdívali jsme spolu autobusem a na-
Se spolužáky sdílíme každodenní radosti i strasti už osmým rokem, ukončíme stejně, jako jsme ho začali, jednou vedle sebe parkujeme auta.
vyrostli jsme vedle sebe v lavici, aniž bychom si všimli, že se to děje. společně v jedné třídě. Při vzpomínce Asi bude zvláštní nehledat společně
na to, jak se naše třída tvarovala, se parkovací místo v trávě vedle školy,
musím usmívat. Myslím, že náš první neobědvat za slunného počasí u vel-
třídní učitel, který byl naším ochrán- kých stolů na zahradě gymnázia ani
cem na nižším gymnáziu, se na formo- společně neobdivovat zasněženou
vání naší skupiny neopomenutelně krajinu ze školních oken. Od jede-
podílel. Díky jeho přístupu z nás vy- nácti let jsme každý den přišli do
rostla velmi komunikativní skupina, školy a sedli si do třídy plné lidí, které
o které se rozhodně nedá říct, že by se jsme perfektně znali, ve škole, kterou
bála diskutovat. Sice to není vždy ku jsme perfektně znali, zkrátka jsme
prospěchu, ale rozhodně to není ani na věděli, co čekat. Bylo příjemné mít
škodu. I když mi občas nekonečná, ně- takovou jistotu, která však s covidem
klikakolová hlasování, mnohdy o ba- odešla a už se nevrátila. Když jsme se
nalitách, lezla na nervy, nakonec jsme pořádně vrátili do školy, byli jsme
se vždy domluvili, což je hlavní. Ať už maturanti, očekává se od nás víc, než
šlo o den otevřených dveří, akademii, se očekávalo, když jsme odešli. Život
maturitní ples nebo třídní zvířátko. je plný změn a překvapení a to nás
Zrovna třídní zvířátka sice nikdy dlou- gymnázium naučilo a jsem mu za to
ho nevydržela, ale vždy byla milována. vděčná.
Když nám zemřel už čtvrtý, údajně Zkrátka jsme zjistili, že osm let
skoro nesmrtelný axolotl, došlo nám uplyne jako voda a že nemáme neo-
konečně, že zřejmě postrádáme jaké- mezené množství času. Představa to-
koliv chovatelské vlohy, a zvířátek jsme ho všeho nového je hořkosladká.
se vzdali. Všechno kromě těch tragic- Člověku se nechce opouštět jistoty
kých událostí s mazlíčky mi to bude a skákat do neznáma, na druhou stra-
chybět, i když si to teď nechci připouš- nu se neznámo mnohdy ukáže jako to
tět. Věřím, že nám to bude chybět nejlepší, co člověka mohlo potkat.
Osm let gymnázia se zdá jako dlouhá stres. Když se na to podívám ze svého všem. Julie Štroblová
doba. Je to přece celých osm let života pohledu, tak vím, že bych nějak pro-
a to se zdá jako hodně, že ano? Dalo šla, jen bych se musela hodně učit,
by se říct, že je to skoro víc než deseti- vzhledem k tomu, že analytickou část
na celé naší fyzické existence na pla- mozku zřejmě bohužel postrádám.
netě Zemi. I mně se to zdálo jako neu- Ale stres, který by ve mně maturita
věřitelně dlouho, když mi bylo čers- z matematiky vyvolala, je obrovský
tvých jedenáct let a čekalo mě neko- a úplně zbytečný. Někteří z nás na
nečných osm let na našem gymnáziu. matematiku zkrátka vlohy nemají, ne-
Zdá se mi, že jsem dvakrát mrkla hledě na to, že důležitost takové
a ocitla jsem se v oktávě. Kdo ví, proč zkoušky v rozsahu celé populace je,
to tak rychle uteklo, každopádně se dle mého názoru, diskutabilní.
zanedlouho nevyhnutelně přesype Myslím si, že ponechání matematiky
poslední zrnko písku pomyslných v profilující části maturitní zkoušky je
přesýpacích hodin měřících délku na- správné, a dokonce nezbytné. Tím, že
šeho studia. Tenhle okamžik se blíží si ji člověk vybrat může, ale nemusí, se
světelnou rychlostí a já nevěřím, že matematicky méně zdatným jedin-
všechny ty děti, které jsem v primě cům nepřidělávají další starosti a ten-
poznala, jsou už dospělé a za chvíli to důležitý předmět se jim zbytečně
jim zamávám na rozloučenou. neznechucuje.
V poslední době čas utíká snad ještě Maturita, vysoká škola a tak dále, je
rychleji. Maturita byla pořád daleko samozřejmé, že se těším na to, co nám
a najednou zbývají dva měsíce do ma- všem v příštích letech život přinese. Je
turitních slohů. Každý se na tuhle to přece vzrušující, tolik se toho změní.
zkoušku připravujeme jinak. Nevím, Přihlášky na vysokou školu už se podá-
zda na to existuje nějaký správný po- vají a první velká zkouška klepe na dve-
stup. To asi každému dojde, až když je ře. Kdo se kam přestěhuje? Budeme se
po všem. Myslím, že v tuhle chvíli, kdy vídat i za dva roky nebo vše skončí
se zdá, že se dá vše ještě stihnout, jsme s posledním zvoněním? Jaké to je být
poměrně klidní, ticho před bouří. ze dne na den doma někde jinde? Jaké
Uvidíme, kdy se ozvou první hromy. to bude, až „náš gympl“ už vůbec ne-
Mně osobně celou maturitní pří- bude náš? Ovšem, když si vzpomenu,
pravu velmi ulehčuje fakt, že nečelím na všechny roky, které jsem v Brandýse
povinné maturitě z matematiky. Dle strávila, na školu, která ze mě udělala
mého názoru nejde v téhle problema- člověka, jakým jsem, nebo na spolužá-
tice ani tak o to, že by ji spousta stu- ky, se kterými jsem vyrostla, neopouští
dentů nezvládla. Já osobně si myslím, se mi to všechno snadno.
že by nakonec většina z nás prospěla, Je neuvěřitelné, že se ta dlouhá doba
podle mě je to však naprosto zbytečný chýlí ke konci a že naše studium zde