Page 35 - Chytrý zpravodaj - Benešov 02 2022

KULTURA
35

zakořenila ve mně scéna: oheň, dým, přes
který jde pár slunečních paprsků, kamera
se přibližuje a ty začínáš rozeznávat tva-
ry. Vidíš hořící ležící tělo. Hlava z profilu,
pod vlivem žáru se začíná odkrývat lebka.
Vše bylo zvláštně poklidné a krásné. Vry-
lo se mi to pod kůži. Scéna se odehrává
v indickém posvátném městě Váránasí, na
břehu Gangy, v místě zvaném Manikar-
nika Ghat (ghat=břeh řeky) a jde o hin-
duistickou kremační ceremonii. Když už
jsem si byla jistější, že malbu trošku, ne
ovládám, to nebudu v životě, ale že už ji
zvládám na nějaké úrovni, vypravili jsme
se s Øysteinem do Indie, do Váránasí. Je-
den splněný dětský sen. První týden jsem
kolem Manikarniky chodila bázlivě. Měla
jsem z ní respekt. Ne, že bych se bála, co sová nosítka se s tělem nepálí. Rostou do Co to v tobě zanechalo?
tam uvidím, ba naopak, ale to místo vyza- jakési hory, chaosu, ve kterém je nespočet Ohně hoří celý den a celou noc. Upro-
řuje takovou sílu, že do toho nelze skočit úchvatných detailů. Holení je jedna část střed noci je vše klidnější. Pálí se těla těch,
po hlavě. Jeden večer jsem se šla projít blíž celého rituálu, určitá purifikace, kdy se které nikdo nevyprovází – lidé, kteří byli
k ohňům a oslovil mě místní kluk: člen rodiny, který poté zapálí oheň, musí chudí nebo sami. Ti bohatší se složí na
„Ahoj, dáš si čaj?” nejprve zbavit vlasů a vousů. Musí to být dřevo, aby jejich duši dopřáli správnou
„Ráda, díky.” Ukážu směrem k plame- zvláštní pocit, když vám cizí člověk jezdí cestu. Naopak, když se spaluje tělo váže-
nům: „Je možné jít kousek blíž?” břitvou po krku. ného věku či postavení, sejde se celá Mani-
„No jasně, pojď. Jinak, já jsem Musa. Na výstavě bude z MANIKARNIKY 6 karnika, hraje se na bubny, zpívá se a tan-
A ty?” obrazů. Kolik jich v cyklu nakonec bude? cuje. Je to oslava a poděkování jeho duši.
Vzal mou ruku a suverénně mě vtáhnul Jak tento námět budeš ještě rozpracová- Smrtí tu pro nikoho nic nekončí, nikdo
doprostřed toho prostoru, kde všude ko- vat? před ní nezavírá oči. Je to pro ně samozřej-
lem mě hořelo nejméně 8 ohňů. Ještě mě čeká zhruba 30 obrazů. S ur- most, a přílišné truchlení postrádá smysl.
Takže jsi stála uprostřed proměny čitou nadsázkou řečeno – s Manikarnikou Smrt a život tu jdou ruku v ruce, úplně
osmi těl. Jaký si ze všeho měla pocit? Jak bych si mohla vystačit po zbytek života. přirozeně.
jsi to celé prožívala? Spoustu témat nelze zpracovat pouze Je to opravdu velký rozdíl od naší před-
Lovím slova, jak popsat, když poprvé v jednom obraze, ráda bych je ukázala stavy o truchlení, pohřbívání.
stojíš uprostřed toho všeho. Neskuteč- z různých úhlů pohledu. V jedné scéně je Lidé se bojí, když neznají. Můžeš zku-
né a samozřejmé zároveň. Sladkost von- nespočet motivů. Třeba již oholený muž sit poznat jinou kulturu, hloubku, výšku
ných tyčinek, kravských výkalů, voňavých v bílém, přichystán uložit tělo své mamin- nebo pavouky a své strachy či obavy zpra-
máslíček, lidského masa, spousta života ky na „dřevěné lože“ a započít kremaci. covat. Ale smrt? Ano, jednou ji poznáme
kolem, zároveň klid a šrumec jako někde Za ním Ganga, všude kolem kouř z ohňů. všichni, ale naše evropská civilizace na to
na tržišti, krávy, psi, klády dřeva na další Cítila jsem jeho introspekci a připadala nějak zapomíná. Takže jsme vytvořili pro-
ohně, barvy, spousta barev... V Indii je vše jsem si jako zloděj, který se vkrádá do jeho středí, kde se s mrtvým tělem svého pří-
barevné, tak proč ne i smrt. Čím více, tím nitra… ale nemohla jsem a nechtěla jsem buzného, známého nebo blízkého nemu-
lépe. Přesto tu má všechno svůj řád. odolat. Dala jsem tedy plně průchod své- síš nijak konfrontovat. O své vlastní smrti
Kremační ceremoniál je rituál, určitě mu voyeurismu, tajně jsem vše uložila do nemluvě. Schovali jsme ji jako špínu pod
musí mít svůj řád. paměti, aby se to brzy objevilo na novém koberec a udělali z ní tabu. Dovolili jsme
Sledovala jsem cestu jednoho těla. Na plátně. Bohužel tento obraz nestihnu do si předstírat, že neexistuje. Starouška od-
Manikarniku je neseno na bambusových naší výstavy, ale až bude výstava MANI- ložíme do LDN, tam jednoho dne umře,
nosítkách, za neustálého zpěvu, který KARNIKA, samozřejmě jej uvidíš. Je však nemocnice ho spálí, a ty – pozůstalý – do-
se spolu s tělem nese uličkami Váránasí. třeba vnímat určité etické hranice. Mám staneš igelitku s jeho ponožkami a zub-
Tělo zabalené v bílém plátně, na které je spoustu vzpomínek a snímků, které jsou ním kartáčkem.
rozprášený červený pigment. Přes plátno nádherné. Například obličej staré ženy To je určitě pravda, že se lidé v naší
visí nespočet všemožných barevných látek v plamenech. Je to nádherné, ale nejsem společnosti bojí smrti. Jako by chtěli po-
a spousta květin na šňůrce, jako korále. si jistá, jestli mám právo takový motiv přít čas.
Konečně, co bych to popisovala slovy, když napřímo vymalovat. Je to něco jiného než Určitě to je popírání času, popírání
jsem to namalovala: Manikarnika #7. Tělo srna s obnaženými žebry. Estetika je důle- cyklu. Nejsme úplně zdravá civilizace,
poté čeká u řeky, než se dokončí další části žitá a všemocná, ale sama v sobě obsahu- to asi tušíme. Nechci moralizovat, dělat
rituálu, aby mohla začít samotná krema- je další slovo: etika. Člověk se musí mít na chytrou, ale to jsou mé myšlenky a důvo-
ce. O žeh se starají „Nedotknutelní”, patří- pozoru, kam až může zajít, a proč. dy, proč se věnuji ve svých obrazech tomu,
cí do nejnižší indické kasty. Jsou to chlapi Kdy rituál končí? Co se děje s pope- čemu se věnuji. Pokud nepřijímáš (svoji)
nebo kluci, kteří tam mezi ohni víceméně lem? mortalitu, jak si pak můžeš vážit (svého)
žijí. A uprostřed noci si s nimi nad jiným Jestli ono to celé bytí a nebytí není jeden života? To prostě nejde, vůbec. A někdy
ohýnkem dáš svůj miliontý čaj. Tuto vzpo- velký kruh, jeden velký nekonečný rituál? si říkám, že už to lidem musím napálit
mínku jsem vložila do obrazu Manikarni- Popel končí v Ganze, aby z ní zas jin- do ksichtu takhle na rovinu, takže tady
ka #5 (Půlnoční čaj). de a jinak vzešel. Nebo je to úplně jinak? prostě máte rozebranou srnu, poperte se
V rámci cyklu jsi kromě velkých pláten Uprostřed těch ohňů ti dojde, že zas tak s tím.
zpracovala téma i do detailů, například nezáleží na tom, jestli víme, jak se věci
rituál holení nebo detail látek. mají. Věci, lidi, všechno to zkrátka JE. MUD Benešov
Barevné a třpytivé látky, ani bambu- Jak to na tomto místě vypadá v noci?