Page 33 - Chytrý zpravodaj - Benešov 02 2022
P. 33

KULTURA
                                                                                                              33


       Rozhovor s malířkou Barborou

       Barbar Kysilkovou k její výstavě

       HOMO TEMPUS v MUD část II.


       Pokračování rozhovoru, který vedla kurátorka výstavy Alena Ochepovsky.
         Proč rozbité desky mramoru?
         Na zahradě mi přistály dvě tuny mra-
       morových desek, kterých se jedna norská
       firma  ráda  zbavila.  Některé  desky  byly
       rozlámané.  To  se  dá  využít,  ne?  Byla  to
       zajímavá výzva. Sama bych tu desku ne-
       rozbila, tak konceptuální vskutku nejsem.
       Vzhledem k historii plátna Chloe & Emma
       se dá ledacos vymyslet. Jde o ztracený ob-
       raz.  Nevíme,  kde  je  a  co  se  s  ním  stalo.
       Původní motiv mám, takže se snažím ho
       zrekonstruovat, ale nějak to do sebe ne-
       zapadá. Dvě části jedné desky nesou dva
       různé  fragmenty  původního  obrazu.  Ač
       do sebe zlomené desky zapadají, ne už to,
       co je na nich namalované.
         Jeden z obrazů – Labutí píseň – jsi ale
       našla.
         Co si sama neuděláš, to nemáš. Zloději   Jo. Ale nejsou spolu a ani mi nepatří.  kousek  s  bílou  kůží,  v  měsíčním  světle,
       byli dva. Na soudním přelíčení, kde jsem  Labutí hnízdo je v Praze. Za mými zády jej  v lofotské jiskřivosti a temnotě. Na obraze
       se  prvně  potkala  s  Bertilem,  ten  druhý  koupil můj táta, když jsem měla výstavu  je kromě hlavní postavy několik obilných
       zloděj nebyl. Podařilo se mi na něj posléze  v galerii Miro. To byla zajímavá situace.  klasů, pár makovic a vlčích máků, ves, co
       najít kontakt. Sešli jsme se a on vypově- Při  návratu  ze  „Sundance”  jsem  přijela  se  dá  najít  na  pokraji  každého  obilného
       děl, co si z krádeže pamatuje. Dal mi dost  k  rodičům.  Jediné,  co  jsem  chtěla,  bylo  pole. Hrana, kde končí zásah lidské ruky
       indicií  na  to,  aby  se  mi  později  v  docela  dát si s tátou panáka skotské na balkoně.  a vstupuje příroda ve své vůli. Mák je opi-
       divoké  části  Osla  podařilo  Labutí  píseň  Ale on stále seděl v obývacím pokoji a dě- um. Postava pije z lebky. Možná tím čerpá
       najít. Stála srolovaná na půdě prapodiv- lal jako že nic – divné nic. Když jsem za  život – ne na úkor toho, komu lebka nále-
       ného činžáku, kde by se nikdo z místních  ním přišla, podlomila se mi kolena. Na zdi  žela, ale s vědomím toho, že lebka je smrt.
       nedivil, pokud bych tam místo obrazu na- viselo Labutí hnízdo. Vypadá to, že jsem  Ty  to  přijmeš,  připíjíš  si  se  smrtí. Takže
       šla třeba mrtvolu. Jmenoval se Mikkel, ten  z táty udělala nového a hrdého sběratele  proto Opium života – skrze přijetí smrtel-
       druhý zloděj. Bohužel už dnes není mezi  umění.                         nosti oslavuji život.
       námi. Na rozdíl od Bertila svůj boj s dro-  Labutí píseň je na tajném místě v Oslu,   K MANIKARNICE, jako k tvému jedi-
       gami prohrál. Díky němu jsem ale našla  pokud tedy zrovna nevisí v MUD*.  nému cyklu, se dostaneme  za chvíli. Ty
       část ztraceného.                      Znovu se musím vrátit k obrazu Tlukot  totiž,  až  na  tuto  výjimku,  nikdy  nepra-
         Ještě než se našel původní obraz Labu- srdce,  který  je autoportrétem.  Autopor- cuješ v cyklech. Zpracováváš svá témata,
       tí píseň, jsi namalovala obraz Swan Nest/ trétů máš víc…                například konečnost a mortalitu.
       Labutí hnízdo.                        Vůbec  nemám  potřebu  malovat  sebe.   MANIKARNIKA je první ucelený vědo-
         Labutí  píseň  –  labuť  prý  zpívá  pou- Tlukot  srdce  byl  trochu  jiný  případ,  už  mý soubor obrazů. Vypadá to, že mi pod
       ze  v  momentě,  kdy  umírá.  Na  Labutím  jsme o tom mluvily. Ale ty teď asi myslíš  rukama postupně začal vyrůstat i cyklus
       hnízdě jsem začala pracovat dřív, než jsem  Opium života? Tam jsem se ocitla z nou- sukní. Ale ten asi nebude nikdy ukončen,
       se seznámila s Mikkelem a než jsem byla  ze. Tady uprostřed lesů na nikoho nena- domnívám se, že se potáhne mou tvorbou,
       o něco moudřejší. Zároveň se tou dobou  razíš,  jen  na  sebe  samu. Takže  když  po- jak Ariadnina rudá nit a zastaví se až po
       silně prohloubilo mé přátelství s Bertilem  třebuješ ženský (či jakýkoliv jiný) model,  mé smrti.
       a  celou  myšlenku  hnízda  jsem  vztáhla  nemáš  příliš  na  výběr.  Opium  života  je   S  určitou  nadsázkou  by  se  dalo  říct,
       k němu. Vyměnit umírající labuť za labutí  další z obrazů s „tou“ sukní. Zde už jsem  že  všechny  mé  obrazy  patří  do  jednoho
       hnízdo, ve kterém je vejce, příslib nového  si přivlastnila i své budoucí stigma – te- cyklu. Všechny se vejdou na škálu života,
       života. Vejce je pomalované motivem Ber- tování na předloktí. Plátno začalo vznikat  smrti, lásky, nenávisti, duchovna. A vždy
       tilova staršího tetování z jeho ruky. Z ruky,  před rokem. Vrátili jsme se sem do lesů po  se nějak dotýkají člověčenstva. A zase tu
       která původní labuť ukradla. „Hnízdo” leží  docela  dlouhém  období  v  Praze,  film  už  máme to Homo...
       ve stejném rákosí jako „Píseň”. Plátno je na  začal běhat po světě. Nechci se rouhat, ale   Pojďme se podívat na obraz Libra.
       stejném blindrámu, na který byl natažen  měla jsem určitou radost, že s filmem ne-  Ve filmu někdo (asi Bertil) tvrdí, že můj
       původní obraz. Bertil s Mikkelem byli na- musím, ba ani nemůžu, cestovat po festi- první obraz v Norsku byla Labutí píseň, že
       tolik „laskaví“, že obrazy opatrně sunda- valech a premiérách, když se svět prolezlý  tak za sebou nechávám minulost. V Ber-
       li z rámů, které tam potom nechali. Což  virem uzavřel do sebe. Měla jsem už v té  líně bylo hodně věcí, které bych ráda uza-
       se mi velmi hodilo, protože kupovat nové  době  rozdělané  obrazy  pro  nový  cyklus  mkla. Pravdou ale je, že můj první obraz
       natahovací rámy, když máte vybílené ban- MANIKARNIKA,  ale  potřebovala  jsem  v Norsku byla právě Libra. Takový klasický
       kovní konto... Sotva jsem dokončila Labu- ještě  malou  odbočku,  než  se  plně  pono- norský motiv – ležící Číňanka. Vidíme po-
       tí hnízdo, vrátila se Labutí píseň.  řím do tónů krásné medové měděné kůže  stavu, u které není jasné, zda se kdy z toho
         Takový  nezamýšlený  diptych.  Teď  už  Indů a do všech barev světa. Bylo to téměř  spánku probudí. Odpověď si může každý
       patří k sobě.                       fyzické  nutkání  –  namalovat  ještě  jeden  najít  sám,  pokud  bude  chtít.  Jsme  zase
   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38