Page 34 - Chytrý zpravodaj - Benešov 02 2022

KULTURA
34

u těch otázek... Třeba, když jsi tu včera A určitě bychom to zaživa nikdy vědět ne- roveň vím, že je to jinak: obraz tě postaví
poprvé viděla obraz M&M (Les Fibres du měli. před výzvu a ty ji musíš přijmout – ne sou-
Coeur) ptala jsem se tě, jestli je pro tebe Silvestr 2012 je můj nejrychlejší obraz. těžit. Člověk si pokaždé znovu uvědomí,
viditelné, že obě dvě postavy jsou ženy. Už Byl hotový během jedné noci – na Silvestra že právě tyto lehce nervy drásající dny či
když jsem se tě ptala, tak jsem se zároveň roku 2012. Bylo to ještě v Berlíně. Konečně týdny hledání jsou TO. Plátno je partner,
ptala sama sebe, proč by na tom mělo zá- jsem měla svobodu samoty poté, co jsem milenec, učitel. Ne vždycky to jde hladce,
ležet? Proč by mělo být podstatné, jestli se rozešla s bývalým partnerem. Užila jako ostatně v každém vztahu. A to je nej-
jsou to dvě ženy, nebo ne? jsem si Silvestra u sebe v ateliéru a malo- spíš v pořádku.
To je pravda. Proč je to vlastně důleži- vala. Ležící postava, možná spící, možná Někdy je to měsíc a půl, někdy jsou to
té? Nic se tím nezmění. něco jiného, má trošku zdeformovaný ob- tři měsíce, než obraz dokončíš. Jak po-
Ano. ličej. V té chvíli mi nešlo o to malbu vy- znáš, kdy byl tah štětcem tím posledním?
Ne. mazlit, výraz už měla. Zároveň tu byla ja- Obraz mi to sám řekne, ale já to ne
Nevím. kási síla oné poslední noci a já to nechtěla vždy slyším. Proto musím mít nastražené
Ale zpátky k Libře. Motiv je z filmu přenášet do těch nových, nadcházejících. uši, všechny smysly, abych nepřeslechla,
Vyvěste červené lampiony, což je čínský To se ti často nestává, být s obrazem když mi obraz naznačuje, že už se pomalu
snímek, tuším, z roku 1991. Jeden z mála, tak rychle hotová. Před časem jsme mlu- blížíme ke konci a abych byla připravená
který mě nikdy neomrzí. Teď už to nedě- vily o opačných případech, kdy s obrazem a zostřila vnímání. Tomu se ale nejspíš
lám tak často, ale dřív jsem si občas vzala bojuješ. Ve kterých chvílích tomu tak je? bude člověk učit celý život.
část z filmu a použila ji jako výchozí bod Od samého začátku, při natahování Několikrát jsem už přeslechla. Jakéko-
pro obraz. Nebylo mým úmyslem dělat plátna. Člověk musí poznat to správné liv pokusy to potom nějak zakamuflovat,
reference ke kinematografii, ale když má pnutí. zachránit, šly jenom z kopce. Obraz jsem
film strhující kameru, je to jeden obraz za Poté stojíš před bílým plátnem a čeká tě udusila. V tu chvíli jsem mohla akorát vzít
druhým – hýbající se obraz, který jsem ob- první tah štětcem. Občas začínám sklen- nůž a smazat stopy. Vyřízla jsem plátno
čas zastavila a ten motiv si vzala. kou vína, abych ztratila přehnanou oba- z natahovacího rámu (což neudělali ani
To je přesně to, co děláš. Zastavuješ vu z prvního kroku, prvního rozhodnutí. „moji“ zloději), celé jsem to zmuchlala,
čas. Pro mě je podklad – plátno, mramorová, přelomila, zlomila a běžela na dvůr k nej-
Nedává mi příliš smysl vnášet do obra- či měděná deska – samostatná entita, ke bližší popelnici.
zu pocit či iluzi pohybu. Přijde mi mno- které se stavím jako ke svému parťákovi. Co to bylo za obraz? Je strašná škoda,
hem více sexy, když se v obraze odehrává K bílé ploše přistupuji obezřetně, abych že dnes už neexistuje.
jakési bezčasí. Představ si, že lezeš na plátno neudusila příliš silnou vrstvou bar- Jmenoval se Extáze svaté Terezy. Mode-
horu, nahoru. V jedné chvíli jsi na vrcholu, vy. Jedu postupně a sleduji, jestli je plátno lem byla má tehdejší přítelkyně. Ve chvíli,
a pak už to jde jenom dolů. Možná právě v pořádku s tím, co se na něm odehrává, kdy jsem plátno takhle zrušila, udělalo
to zkouším najít – vrchol krásy. Bod, ve jestli mě stále pouští dál. První vrstva je mi to dobře. Samozřejmě den poté jsem
kterém je krása ve svém největším poten- řídká barva, kterou zaplním celou plo- z toho vystřízlivěla a teď už vím, že to jde
ciálu, než vše začne sklouzávat dolů a mě- chu. Když kompozice funguje, pokračuju i jinak. Ale byla to důležitá lekce. Měla
nit se. dál – nanáším druhou vrstvu, kde se od- jsem dva obrazy: L‘amour est morte, vive
Balancování na hraně, které bych ráda vážím použít sytější barvu. To už si začí- l‘amour a Pisces. Byly to velkoformátové
zachytila a v obraze pak uchovala na věky nám pohrávat s ostrostí linií, se světlem věci. „L‘amour” se mi jednou vrátil z vý-
věků. a stínem. Je to magie pozorovat, jak na 2D stavy lehce poničený. Neměla jsem sílu há-
Propojení smrti a smrtelnosti s krásou, ploše vzniká 3D prostor. Obraz skládám dat se s pojišťovnou, tak jsem to nechala
je v jakémkoliv umění zásadní. Krása má odzadu – nejprve pozadí, které je větši- být. Pak se v jeden den sešlo, že je vše na
sílu, která dokáže smrt, ne přelstít, ale nou zredukováno na minimum informací hovno – žádná galerie nemá zájem o mé
předčít. A díky umění může být krása ne- schovaných ve tmě. Poté, téměř jako so- práce, dlužím tři měsíce nájmu v ateliéru,
smrtelná. chař, hnětu prostor až k tomu, co na tebe na účtu mám sotva 20 norských korun,
Úvahy o Libře mě přivádějí k dalšímu z obrazu vystupuje. dochází mi tabák, od rána jsem nejedla,
obrazu – Silvestr 2012, kde se také ptám, A když ti to plátno nedaruje, jaké to stále mě trochu honí minulost… a ty dva
jestli se dívám na člověka spícího, či se potom je? obrazy jsem rozstříhala, abych je spojila
věci mají jinak? Plátna to někdy dělají. Umějí být marni- v jeden. Díly pláten jsem spojila sešívač-
Není zajímavé, jak se spánek podobá vá. Když taková věc nastane, jsem drobet kou, kterou snad časem nahradím režnou
smrti? Nejen fyziognomicky. Jsi, aniž bys rozladěná, protože se v tu chvíli z plátna nití, aby to pořádně drželo. Je dobře, že
věděla, že jsi. stává soupeř. Já nejsem zrovna soutěživý jsem to provedla. Mám to tu srolované
Nevíme, kde jsme, když jsme mrtví. člověk (a to jsem 15 let hrála basket). Zá- nade dveřmi.
Ústřední obraz Manikarnika #7 je
z nového stejnojmenného cyklu. Výstavu
jsme nazvaly Homo tempus. Kromě toho,
že je obraz vizuálně velmi výrazný, je tam
jasné světlo, které ozařuje celou scénu.
Jednomu by se zdálo, že na něm není člo-
věk. Tak kde je ten Homo, ptám se?
Je tam v čase.
A prostoru. Ty jsi cyklus začala, když
jste jeli s Øysteinem na měsíc a půl do In-
die. Věděla jsi, že chceš do Váránasí, na
Manikarniku. Jaké to tam bylo? Jaký je za
tím příběh?
Jako malá jsem zhlédla film Baraka,
s podtitulem Odyssea země. Naprosto de-
chberoucí. Když jsem film viděla poprvé,