Page 7 - Chytrý zpravodaj - Želetava 4 2021

nebo zůstat v Holandsku, kde mezitím našel práci jak on, tak i já? Manžel měl v Holandsku příbuzné, se kterými jsme
se často stýkali, a tak jsme se rozhodli zůstat. A to bylo před neuvěřitelnými 52 lety.
Naším domovem se stalo město Groningen, ležící na severu
Holandska. Má přibližně 250 000 obyvatel a je to rušná metropole
severu s univerzitou a mnoha různými fakultami. K univerzitě patří
i fakultní nemocnice, kde jsem našla práci jako zdravotní sestra.
Nejdříve jsem si ovšem musela nechat uznat svůj český diplom
holandským ministerstvem zdravotnictví, abych mohla na místo
nastoupit. Ale ještě předtím tu byla důležitá věc, a to znalost místního
jazyka. Proto jsem začala docházet do večerní jazykové školy na
lekce holandštiny. Bez znalosti řeči nelze žít v cizí zemi. Člověk
nepozná lidi a jejich povahu, nelze poznat kulturu země a nelze získat
přátele. Teprve po zdokonalení v jazyce jsem mohla nastoupit do
práce.
Dům Tupých na Housperku V nemocnici s názvem UMCG (Univerzitní lékařské centrum
Groningen) jsem pracovala téměř třicet let jako specializovaná sestra
pro děti se stoma (umělý vývod). Kromě toho se na mě obraceli moji kolegové s otázkami ohledně poškození kůže,
například po ozařování nádorů. Jelikož jsem rovněž absolvovala státní zkoušku nutnou pro soudní tlumočení
a překládání, zabývala jsem se ve volném čase i touto
činností. A tak se dá říct, že jsem měla dvě zaměstnání.
Tlumočila a překládala jsem pro různé instituce, jako
jsou soudy, policie, mých služeb využívali notáři,
advokáti, centrum pro azylanty, ale také jsem pracovala
po telefonu v případech, kdy se čeští občané dostali do
tísnivé situace, jako například při autohavárii apod.
S oběma zaměstnáními jsem skončila v podstatě ve
stejné době, protože manžel těžce onemocněl
Parkinsonovou chorobou. Poslední čtyři roky byl už na
vozíčku, ale stále v mé péči u nás doma. Starala jsem se
o něj až do jeho odchodu loni na podzim.
Díky bývalé práci a mnoha koníčkům mám hodně
přátel a známých. Nyní, kdy jsem sama, si tedy nemůžu
stěžovat na osamělost nebo na nudu. Ráda čtu v obou
jazycích a pravidelně knihy střídám. Mým velkým hobby Jižní Afrika – Mys Dobré naděje
je vytvářet užitkové gobelíny z malých kousků látek
pomocí patchworkové techniky. Po více jak půl století stráveném v Holandsku můžu říct, že mě během mé poslední
návštěvy v Česku nikdo neopravoval a ani jsem neslyšela poznámku, že mi není rozumět. Je až s podivem, že mi ani po
tolika letech nečinilo potíže česky mluvit, číst, a jak vidíte, ani psát.
V Želetavě se toho za ty roky mnoho změnilo a starousedlíci zestárli. Srazy naší bývalé třídy, které po několik let
organizovali Heda Svobodová a Ladík Dvořák, se již nekonají. Je to škoda, tím víc, že jsem při nich měla vždy vzácnou
možnost vidět své bývalé spolužáky. Těšila jsem se na setkání s Janou Tomanovou, Janou Margoldovou, Helou
Markovou, Jarmilou Miketovou, Julinkou Svobodovou, Mařenkou Přibylovou, Tondou Suchým, Tondou Kounkem,
Petrem Fialou. Nyní jsme všichni z naší třídy ve věku 76 let a máme jiné starosti…
Libuše Noya-Tupá

ŽELETAVA

ZÁKLADNÍ ŠKOLA

Začíná prosinec, období adventu a přípravy na krásné ale naopak posílil.
vánoční období. Období tradic, rituálů, setkávání Jsme stále více
a bilancování práce za kalendářní rok. Období, které bylo rozčarovaní nízkou
vždy plné očekávání, radostných svátečních dnů, mírou úspěšnosti
obdarovávání a zklidnění. Takový býval adventní čas až v potlačování této
do minulého roku, kdy jsme všichni chtěli věřit, že nemoci, rozděleni
virulentní doba ovlivněná působením nemoci COVID-19 v názorech na
je sice nepříjemnou, ale řešitelnou situací, která pomine způsoby řešení této
v řádu měsíců. Uplynul další rok, a vliv epidemického situace, očkovaní
onemocnění na náš každodenní život nejen že neoslabil, proti neočkovaným,
Advent v 5. třídě
7