Page 6 - Chytrý zpravodaj - Želetava 4 2021

Jak jsme dopadli v akci „Odlož mobil v knihovně“? Nechybělo mnoho a získali jsme 1. místo (a tím i 5.000,- Kč)
v kategorii obcí do 1500 obyvatel. Vlastně jsme si 1. místo poprávu zasloužili. V naší knihovně se totiž sešlo 45
vysloužilých mobilů. Ve zmíněné kategorii však zvítězila Červená Řečice, kde
čtenáři odevzdali jen 34 starých mobilů. Jak je to možné? Jednoduše – na
stránkách městyse je uvedeno, že Želetava + místní části má 1528 obyvatel.
Tento údaj ale už dávno neplatí, protože nás ubývá. Nyní žije v našem městysi
1466 obyvatel (ŽZ 3/2021). To ale příslušná komise zřejmě nevěděla, a tak nás
zařadila do kategorie nad 1500 obyvatel, a tam jsme už neměli šanci. Ale úplně
zkrátka jsme nepřišli. 100 vylosovaných výherců získalo reprezentativní knižní
publikaci od Kraje Vysočina a mezi nimi jsou i tři Želetaváci. Děkuji vám
všem, kdo jste se této akce zúčastnili.
Věřím, že i přes špatnou epidemiologickou situaci v současné době nebude
knihovna opět uzavřena. Příjemné prožití vánočních svátků, šťastné vykročení do nového roku a mnoho příjemných
chvil s dobrou knihou přeje vaše knihovnice Olga Nováková.

Společenská rubrika

Rozloučili jsme se: Karolina Kalinová (1930), Karel Vojtišek (1940), Marie Kopečná (1946), Jiří Simandl (1955)

Gratulujeme Ladislavě Hybnerové, Marii Vrbkové, Evě Kacetlové a Jiřímu Kudrnovi k jejich významnému životnímu
jubileu a přejeme jim hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do dalších let.

V současné době má Želetava 1461 obyvatel. Z toho Želetava 979, Bítovánky 171, Horky 165 a Šašovice 146 obyvatel.

Jiřina Pohlová, matrikářka

Blahopřání, vzpomínky a poděkování můžete zaslat e-mailem na adresu zeletavskyzpravodaj@gmail.com.

Životní pouť rodačky z Vysočiny

V minulém čísle Želetavského zpravodaje vás jistě zaujal dopis paní Libuše Noya-Tupé z Holandska, která po
deseti letech navštívila Želetavu, kde prožila své dětství a mladá léta. Ve svém dopise popsala své dojmy i své
zděšení z velmi frekventované silnice, což zajisté není pouze její postřeh. Přestože již víc než 50 let žije v zahraničí,
pořád se považuje tak trochu za Želetavačku a Želetava jí stále leží na srdci. Na paní Libuši si pamatuje už jen
starší generace zdejších rodáků, a tak jsme ji požádali, zda by nám nenapsala něco o svém jistě velmi zajímavém
životě. Ochotně souhlasila a zde je její životní příběh:

„Nejsem rodačka ze Želetavy. Narodila jsem se ale nedaleko ve
vesničce Brtnička u Opatova. Moji rodiče tam bydleli do roku 1948 a tam
jsem se v roce 1945 narodila i já. Potom se rodičům naskytla možnost
koupě rodinného domku v Želetavě na Housperku, po porodní bábě paní
Kacetlové. Tady se v roce 1949 narodil můj bratr Pepík. Dětská léta jsem
tedy prožila zde, a přestože jsem vyrůstala ve velmi skromných
podmínkách, měla jsem šťastné dětství. S dětmi z okolí Housperka jsme
hráli venku kuličky, na schovávanou, vyráběli „telefon“ pomocí napnutého
špagátu atd. Tatínek byl švec, maminka byla v domácnosti a později
pracovala v Borovině a v želetavské sýrárně. Starousedlíci si tatínka jistě
pamatují, nosili k němu boty na opravu.
Do želetavské školy jsem chodila osm let. Ředitelem byl nejprve pan
Grand Canyon - Arizona Piálek a později pan Vrána. Pamatuji se také na pány učitele Floriána
a Vranku, učitelky Juránkovou a Mátlovou. Po skončení základní školy
jsem byla k mé velké radosti přijata na Střední zdravotnickou školu v Jihlavě. Po maturitě jsem začala pracovat
v jihlavské Psychiatrické léčebně a odtud jsem byla vyslána na doškolení do Prahy. Zde jsem se seznámila se svým
pozdějším manželem panem Theisem Noyou, který pocházel z Indonésie. Ze studijních a pracovních důvodů odešel do
Holandska a já jsem ho za několik měsíců, jakožto jeho manželka se synem Paulem, v roce 1969 následovala.
Po dokončení jeho studia v Holandsku jsme stáli na rozcestí: má se vrátit do své vlasti, tak jak bylo původně plánováno,

6