Page 25 - Chytrý zpravodaj - Želetava č. 1 2022

Jimramovi z Jakubova. Poslední prodeje uskutečnil v roce 1371, kdy prodal vše, co mu ještě
zbylo: Třebětice a Cizkrajov opět Jimramovi z Jakubova.
Oldřich vlastnil dům v Brně a nejspíš byl i dvořanem markraběte Jana Jindřicha (bratr
Karla IV.). Snad tedy zestárlý vladyka chtěl dožít v pohodlí tohoto svého domu ve městě.
V roce 1371 se Oldřich ze Želetavy vytratil z dějin, ne tak Želetavští ze Želetavy. O tom si
však povíme někdy příště.
Olga Nováková
Použitá literatura:
Stanislav Ohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek (2017)
Jaroslav Sadílek: Želetava – Historie a vývoj osídlení obce (2020)
Vladimír Nekuda a kol.: Vlastivěda moravská – Dačicko, Slavonicko, Telčsko (2005)
Jaroslav Musil, Bohumil Vrána: Náš domov Želetava – Dovětek (1998)
Markrabě moravský
Jan Jindřich Lucemburský

Fotbal se v Želetavě hraje už 100 let

Tuzemská fotbalová asociace existuje už přes 120 let
a během této předlouhé doby si zapsal český fotbal nejeden
úspěch. I v Želetavě se odjakživa hrál fotbal, ale teprve 27. března
1922 se stal organizovaným pod hlavičkou Sokola. Jak to všechno
bylo a proč právě toto datum je pro místní fotbal tak důležité?
Začátky organizovaného cvičení v Želetavě se datují do roku
1908, kdy se zde zformoval Sokol. Už za čtyři roky bylo v tomto
spolku zapsáno přes 100 členů a po vyhlášení Československé
republiky v roce 1918 téměř 150. Pilně se několikrát týdně cvičilo
ve školní tělocvičně, hrála divadla, konaly se přednášky a zábavy.
Stále větší poptávka po sportovním soupeření, nikoli jen cvičení
však v rámci Sokola vedla k založení samostatného odboru
fotbalistů. Stalo se tak na schůzi výboru Sokola dne 27. 3. 1922.
1932 SK Želetava žáci
Ze spolkové pokladny byl fotbalistům za 168,50 Kčs proplacen
míč, ostatní výzbroj a výstroj si však měli fotbalisté pořídit sami.
Míč tedy kluci měli, ale co neměli, bylo hřiště. A tak už v dubnu téhož roku přišli s požadavkem, aby na Sokolské
zahradě bylo vykáceno několik stromů, a tím se rozšířilo hřiště, což bylo kategoricky zamítnuto. Jiné hřiště tehdy
v Želetavě nebylo. Kromě toho asi fotbalisté příliš tlačili na
spolkovou pokladnu, neboť se dožadovali pořízení výzbroje
a výstroje (branky, kopačky, chrániče, dresy). Už na počátku
prázdnin 1922 se schylovalo k rozkolu, neboť „… na
Sokolské zahradě se zakazuje hra kopaná z toho důvodu, že
se tím kazí jednak zahrada, jednak členstvo…“, jak je
zaznamenáno v knize zápisů ze schůzí Sokola. Zdá se, že
kluky bavil fotbal víc než cvičení na nářadí a prostná, což
staří sokolové nesli nelibě. Dokonce dávali fotbalistům za
vinu, že zapříčinili úpadek cvičení. Záhy se však zřejmě
neshody mezi fotbalisty a vedením Sokola urovnaly
a fotbalisté dostali povolení využívat cvičiště na Sokolské 60. léta
zahradě.
K odluce od Sokola došlo někdy kolem roku 1925, kdy byl založen fotbalový klub SK Želetava (SK = sportovní
klub). V okolních obcích však v té době existovalo jen velmi málo fotbalových klubů, a tak byli želetavští fotbalisté
odkázáni na několik málo soupeřů, a to ještě
soupeřů ne blízkých, takže cestovné
pravidelně pohltilo celý výtěžek zápasu. Po
obsazení republiky nacisty v roce 1939 byla
činnost Sokola zakázána. Lidé ale chtěli dál
sportovat a název Sportovní klub byl natolik
obecný, že Němcům nevadil, a pod hlavičkou
SK se nejrůznější sporty provozovaly dál.
„Azyl“ rádi přijali rovněž sokolové.
Po osvobození došlo k násilnému
sjednocování sportů, a tak vznikaly DSO
(Dobrovolné sportovní organizace), které si
dávaly různé názvy: Slavoj, Tatran, Dukla,
70. léta Jiskra… V Želetavě si sportovci vybrali

25