Page 24 - Chytrý zpravodaj - Želetava č. 1 2022

13. století nadregionální význam. V Jihlavě se roku 1234 začalo s těžbou stříbrné rudy a brzy
se z malé vsi stalo bohaté horní město. Také ve Štítkách u Želetavy probíhala od 40. let 14.
století hlubinná těžba zlatonosné rudy. Na Želetavce, Horském potoce a říčce Brtničce se zlato
rýžovalo ještě nejméně o sto let dříve.
První písemný doklad o existenci Želetavy z roku 1303 nic nevypovídá o tehdejších
vlastnících Želetavy. Až krátce před rokem 1350 založené moravské zemské desky
zachycující soudobé majetkové převody přináší jméno nižšího šlechtice Oldřicha ze
Želetavy, jehož původ jednoznačně ukazují pečeti připojené k listinám. Zobrazují jelení
paroh – erb rodu Ranožírovců. Jednotliví členové tohoto rodu vystupují v listinách s různými
přídomky, odvozenými podle jejich tehdejších sídel. Patří k nim páni z Bílkova, Hrádku,
Krasonic, Rančířova, Želetavy, Budče, Slatiny a mnozí další. Jejich společným znakem bylo Erb Oldřicha ze Želetavy
již zmíněné erbovní znamení.
Poprvé vstupuje Oldřich ze Želetavy (patrně potomek Smila z Bílkova nebo jeho bratří) do povědomí v roce 1349,
kdy od Štěpána z Újezda kupuje ve vískách Horní a Dolní Rokytánce (dnes asi Víska u Sádku) spolu s bratry Jimramem
a Filipem z Jakubova dvůr s jedním poplužím, sedmi lány a třemi mlýny. Ve stejném roce zapisuje své manželce
Markétě z Vlašimi věno 250 hřiven grošů na 20 lánech a dvou poplužích v Litohoři. Z desítek zápisů v zemských
deskách se dozvídáme nejen to, co Oldřich koupil či prodal, komu svědčil či ručil, ale také osobní informace o něm
samém. Manželka Oldřicha ze Želetavy byla tedy Markéta z Vlašimi, dcera Anny a Hynka II. z Vlašimi, jenž byl
v letech 1347–1359 opatem laikem v klášteře v Brně-Zábrdovicích. Otec Hynka – Hynek I. z Vlašimi postavil v roce
1318 ve Vlašimi opevněný hrad. Markéta tedy pocházela z významného a bohatého rodu. Další Oldřichova manželka
byla jakási Lutgarda, které Oldřich roku 1364 pojistil věno 500 kop grošů na Štítkách, Litohoři a Jeníšově. Víc o ní
nevíme.
Oldřich ze Želetavy měl syna Filipa – v análech se uvádí „Filip, syn Oldřicha ze Želetavy“. Ten je v roce 1358
uveden jako první historicky doložený farář v Dolní Cerkvi. Jestliže v roce 1358 už byl Filip farářem, jeho otec Oldřich
se tedy narodil nejpozději někdy kolem roku 1310–1315, a v tom případě nemohla být Markéta Filipova matka, neboť
byla s Filipem zhruba stejně stará. Oldřich měl tedy zřejmě před Markétou ještě jinou manželku. Filip ze Želetavy
působil též jako kaplan markraběte Jošta, roku 1381 byl farářem v Brně-Řečkovicích, v letech 1384–1394 kanovníkem
u sv. Petra v Brně a pak v roce 1396 kanovníkem v Praze, Olomouci, Vratislavi a také farář ve Valči. Zemřel mezi lety
1402–3. Do rodiny patřila ještě Oldřichova sestra Markéta, manželka Rusa z Cizkrajova, jejíž druhý manžel byl po
r. 1371 Předvoj ze Rzavé a syn Vít ze Rzavé.
Pokud se Oldřich psal po Želetavě, musel zde mít i své sídlo – hrádek či
opevněnou tvrz. Tato tvrz zcela určitě nestála v místě Starého hradu, jak se ještě
donedávna tradovalo, ale v místě, kde se dnes nachází hřbitov s renesanční kaplí
sv. Kateřiny. Tuto domněnku podporuje i to, že v 11.–14. století byly stavby
takových opevněných míst budovány na svažitém terénu s vodním tokem pod ním.
Právě takovým místem je skalnatá vyvýšenina nad Želetavkou. I zbytek příkopu,
který tvrz obklopoval z východní strany, je ještě dnes trochu patrný od bývalého
Skuhrova mlýna. Navíc je známo, že v obcích a městech, kde se vyskytuje název
některé části „Podolí“, se vždy nad ním vypínala tvrz, hrádek nebo hrad (Telč,
Jemnice, Praha…).
Oldřich tedy sídlil na své tvrzi v Želetavě, k níž v polovině 14. století patřily
Tak nějak mohla vypadat
ještě Markvartice, Litohoř a Štítky. To mu ovšem nestačilo a v průběhu
i tvrz v Želetavě nastávajících dvaceti let se stává majitelem dalších vsí, často ve spolku s bratry
Jimramem a Filipem z Jakubova či jiných příbuzných. Tak se v roce 1360 stává na pár let spolumajitelem hradu
Šenkenberka (hrad 12 km severozápadně od Znojma) s několika přilehlými vesnicemi, dále kupuje Jindřichovice,
Jeníšov, část Cizkrajova, Chlumec a Borek. Různý majetek držel v Radkově,
Budíškovicích, Písečném, Třeběticích a dalších vsích. Mnohé vlastnil, jak už bylo
řečeno, společně s Jimramem a Filipem z Jakubova. S těmito bratry byl Oldřich
spřízněn. Společně si roku 1353 nechali potvrdit od generálního vikáře
olomouckého biskupa Jana k farnímu kostelu v Želetavě po smrti plebána (faráře)
Lva nového faráře Mikuláše, syna Mikulášova, klerika z Mikulovic. Celkem se
tak Oldřich stal vlastníkem nebo spoluvlastníkem asi 35 vsí, z nichž mnohé už
dávno zanikly (např. Štítky, Jeníšov, Lipovec, Střenčí). Ovšem ne najednou – tak
bohatý zase nebyl. Zatímco některé majetky kupoval, jiné zase prodával. Po roce
1365 rozšířil svůj majetek v okolí Třebětic, Cizkrajova a Budíškovic. Zřejmě si
tu chtěl vytvořit ucelenou feudální državu. V roce 1368 mu však došel dech
a začal se majetku zbavovat. 1353 Listina potvrzující želetavskému
18. a 23. dubna 1368 byla sepsána smlouva, podle níž městečko kostelu faráře Mikuláše
Želetava s tvrzí, mýtem, mlýny, rybníky a lesy Brdo a Glag, vsi Markvartice,
Jindřichovice, Štítky s doly, Litohoř a dva lány v Budíškovicích přecházejí za 1200 kop grošů z majetku Oldřicha ze
Želetavy a jeho manželky Lutgardy na olomouckého kanovníka a faráře v Žeroticích Beneše z Veitmile a jeho 4 bratry.
Proč vlastně Oldřich svoje panství prodal, nevíme. Z roku 1367 je sice zmiňován Oldřichův dluh 10 kop grošů
u jihlavského Žida Chadima, to však byla proti celkovému majetku nepatrná částka. V témže roce ještě koupil od
Sezemy z Želovic na Moravskokrumlovsku 1/6 hradu, ves a dvůr v Našiměřicích, ale tento majetek opět záhy prodal
24