Page 14 - Chytrý Zpravodaj - Vítkov srpen 2021

Ferdinand Hanusch

sociálnědemokratický Politik,
odborář, dělnický básník Lze zjednodušeně říci, že Ferdinand Hanusch v rakouském parlamentu
zasedal nepřetržitě až do své smrti v roce 1923, takže jeho úspěšnou
a tkadlec politickou kariéru nezmařil ani rozpad monarchie. Od října 1918 až
do listopadu 1920 zastával funkci tajemníka pro sociální politiku, tedy
Tento měsíc je mou mi- funkci ministra práce a sociálních věcí Rakouska. V tomto krátkém
lou povinností napsat čase dokázal prosadit celou řadu sociálních zákonů. Věnoval se
pár slov o jedné z nej- například sociálnímu pojištění, osmihodinové pracovní době, omezení
významnějších osob- týdenní pracovní doby, zákazu dětské práce nebo nároku pracujících
ností našeho města. na dovolenou. Zasloužil se o ochranu pracovníků, ale kvůli odchodu
Řeč je o Ferdinandu sociálních demokratů z vlády již nestihl prosadit důchodové pojištění.
Hanuschovi, jehož ži- Jednalo se o dnes zcela běžné výdobytky sociální politiky, za které
votní cesta prostého bychom měli být vděčni. Není divu, že se tyto základy sociálního státu
tkalce započala ve Vít- staly inspirací v Evropě. Po vládním angažmá se stal v roce 1921
kově a byla zakončena právním ředitelem Komory práce ve Vídni. V podstatě až do této
až ve vídeňském parla- doby byl literárně aktivní, pouze se od sociální tematiky přesunul ke
mentu na postu minis- vzpomínkám na svůj rodný kraj.
tra sociálních věcí a ve V září 1923 Ferdinand Hanusch umírá jako oblíbený politik
funkci ředitele vídeňské a socialistický spisovatel. Ve Vídni můžeme najít jeho čestný hrob.
Komory práce. Může- Záhy byla po tomto zasloužilém rakouském politikovi pojmenována
me jej směle označit za ulice v centru Vídně Hanuschgasse. K 10. výročí založení Rakouské
otce sociálního záko- republiky pak přímo vedle parlamentu ve Vídni odhalili památník
nodárství a zakladatele se třemi bustami významných sociálnědemokratických politiků,
moderního rakouského kde nesměl chybět právě Ferdinand Hanusch. Tento monument
sociálního státu, kte- lze navštívit také dnes, ovšem za nacistické éry byl pro svou
rým se inspirovala řada demokratickou symboliku odstraněn, právě Hanuschova busta byla
dalších evropských zničena a musela být po II. světové válce replikována. Dnes je po
zemí. Ferdinandu Hanuschovi pojmenováno několik ulic, a dokonce jedna
nemocnice nese jeho příjmení, ostatně nejen proto bychom měli i my,
dnešní obyvatelé Vítkova, jeho jméno znát!

V poslední třetině 19. století byl Vítkov dosti významným regionálním Radek Huška
centrem textilního průmyslu. Kromě tří textilních továren ve za letopiseckou komisi
městě působila celá řada domácích tkalců a přadláků. Vítkovští
textilníci se organizovali v dělnickém spolku (Franchverein den
Manufakturarbeiter), který kromě běžné spolkové činnosti disponoval
i velkou knihovnou. Objevovala se v ní různá díla filozofická
i socialistická, jež zřejmě posloužila rozvoji vítkovského dělnického
hnutí. Nejvýznamnějším propagátorem těchto myšlenek byl
Ferdinand Hanusch, který se narodil v listopadu 1866 v Horní Vsi ve
Vítkově jako poloviční sirotek. Matka se musela postarat o čtyři děti,
také proto mladý Ferdinand již po škole musel nastoupit do práce.
Jako nejpříhodnější se jevilo zaměstnání v textilce, kde se chlapce
ujal zkušený mistr a zakladatel dělnického hnutí ve Vítkově Johann
Honheiser. Mladému Ferdinandovi zřejmě nahradil otce a stal se mu
nejen oporou, ale také vzorem. Lze odhadovat, že v tomto období
začal Ferdinand již literárně tvořit.
Jako zkušený tovaryš odešel v roce 1883 poznávat svět. Vrátil se za
čtyři roky a mohl se pochlubit zkušenostmi z tehdejšího Rakouska,
Německa i Rumunska. Na cestách poznal různé pracovní podmínky
dělníků a sepsal osobní dílko Z mého vandrování (Aus Meinen
Wanderjahren). Po návratu začal pracovat v továrně na hedvábí
a zapojil se do struktury dělnické organizace Svornost (Eintracht),
kde se brzy stal funkcionářem, který po celém kraji jezdil přednášet
a agitovat. V říjnu 1897 jej pověřili funkcí odborového a stranického
sekretáře ve Šternberku a v roce 1900 se dokonce stal tajemníkem Památník republiky nedaleko parlamentu ve Vídni s bustami sociálních
celé Unie textilních dělníků. Po čase nabyl uznání i velké obliby také demokratů, zleva starosty Vídně J. Reumanna, zakladatele strany V.
proto, že se mu dařilo prosazovat požadavky dělníků. Přitom literárně Adlera a našeho rodáka F. Hanusche.
tvořil a sepsal svou asi nejlepší sociální povídku Tkadlec Pepa
(Weber Seff). Následně se v letech 1905-1906 zapojil do kampaně za Zdroje:
všeobecné a rovné volební právo v tehdejším Rakousku a českých FILIP, Z. Dva němečtí dělničtí spisovatelé z Vítkova. Továrníci 1828-
zemích, která byla doprovázena stávkami a masovými demonstracemi, 2000, 2000, s. 82-84.
ale přispěla ke schválení volebního práva pro všechny muže starší NAVRÁTIL, B. Velký sociální reformátor z Vítkova. Moravskoslezský
24 let. Díky novým volebním zákonům se po volbách v roce 1907 deník, roč. 15, č. 277, s. 7.
dostal do Poslanecké sněmovny Říšské rady Rakouska-Uherska ÖSTERREICHISCHEN GESELLSCHAFT FÜR KULTURPOLITIK.
a mohl se naplno věnovat prosazování sociálnědemokratických Ferdinand Hanusch (1866-1923). Wiena, 1973.
myšlenek, zlepšování podmínek dělnictva a novému zákonodárství.
V tomto čase vydal několik divadelních her se sociální tematikou -
Vyděděnci (Die Enterbten), Zápas (Die Kampf), Temné síly (Dunkle
Mächte), sepsal autobiografický román Lazarus.