Page 22 - Chytrý Zpravodaj - Vítkov říjen 2021

Milan Nohavica – celoživotní sportovec, učitel a ředitel školy

Tento měsíc se naše komise rozhodla do managementu školy férovost, důvěru,
zavzpomínat na Milana Nohavicu, jehož si pohodu a rodinný přístup, což ocenili nejen
určitě mnozí vítkovští občané pamatují. Každý jeho kolegové. Prostě sportovního ducha se
z nás ve svých školních létech zažil hodiny vším všudy aplikoval také na období svého
tělesné výchovy. Ovšem ten, který je absolvoval ředitelování. Očekával od druhých přesně to
s panem učitelem Nohavicou, byl opravdovým nadšení, které vkládal do své práce. V říjnu
šťastlivcem! Tehdy bychom ve Vítkově zřejmě 1991 pod tíhou revolučních událostí a pod
nenašli nadšenějšího sportovce s takovou láskou nátlakem některých osob na ředitelskou
k pohybu. Milan Nohavica sportem nejen žil, funkci rezignoval, i přestože nebyl politickým
ale dokázal kdekoho k pohybovým aktivitám člověkem, který by veřejnosti škodil nebo
přilákat, a dokonce v některých probudit který by přehnaně prosazoval požadavky
celoživotní nadšení pro sport. komunistické strany. Dokonce mu jeho
Milan Nohavica se narodil 1. ledna 1934 kolegové i pracovníci školy vyjádřili důvěru
v Ostravě Mariánských Horách. Jeho tatínek a podporu, aby ve funkci setrval. Celá věc
byl slévač ve vysokých pecích a maminka se jej jistě velmi trápila, ale za daných okolností
starala o domácnost. Své celkem šťastné dětství považoval za vhodné vedoucí funkci opustit.
a školní léta prožil až do roku 1947 v Ostravě. Dle slov rodiny i jeho žáků byl bytostným
Poté se rodina přestěhovala do Krnova, kde učitelem a organizátorem. Ráno otevřel oči
dokončil základní vzdělání. Následně ve a učil! Všechno chtěl umět, což platilo nejen
studiích pokračoval v Krnově na pedagogickém o různých sportech, ale také o hudebních
lyceu, po jehož absolvování byl aprobovaným nástrojích. Hrál například na již zmíněné
učitelem pro základní školy. Obdržel pracovní housle, dále na klavír nebo na bubny a jako
umístění do malinké vícetřídní měšťanské školy samouk dokonce přidal kytaru. Dlouhá léta byl
ve Starých Těchanovicích, čímž se jeho životní osud navždy spojil bubeníkem tehdy v širém okolí známé kapely pana Miroslava Tlacha.
s Vítkovskem. Tady nejen učil děti, ale také organizoval společenský Láska ke sportu se projevila již v dětství. Odmala hrával fotbal,
život v obci. Navíc se tehdy jako mladý šikovný učitel seznámil se výborně běhal, následně se věnoval volejbalu, dále košíkové, hokeji,
svou nastávající manželkou Marií Mičkovou, rodačkou z Milostovic. lyžování nebo házené. Aktivně hrál za město Vítkov fotbal a tenis.
Po prvních zkušenostech ve školství musel mladý Milan nastoupit Zřejmě nejdéle aktivně vydržel u tenisu. Neexistuje sport, který by
povinnou vojenskou službu, kterou absolvoval do roku 1956 neměl rád. Jediné, čemu neholdoval, byly procházky, protože jsou,
v Litoměřicích u spojařů. Již tehdy se projevilo jeho hudební nadání. dle jeho slov, příliš pomalé! Ani s přibývajícím věkem neztrácel jiskru.
Dcera Dagmar s úsměvem vzpomíná na tatínkovo vypravování, jak Třeba v padesáti začal surfovat. Na místním Balatonu nesčetněkrát
se po několika prvních dnech na vojně vrátil domů pro housle. Rodina spadl do studené vody, ale nakonec si surfování podmanil. Přestože
jej přivítala s udivenými pohledy a upřímným strachem ze zběhnutí. se naplno věnoval svému povolání, hudbě a sportu, našel si dostatek
Dobrosrdečný Milan vše s úsměvem vysvětlil slovy: „Jakmile velitel času na svou rodinu, své dcery i vnoučata, kterým se snažil předat
zjistil, že jsem muzikant, poslali mě zpátky domů pro housle!“ V té nejen svou lásku ke sportu, ale také aktivní a pozitivní přístup k životu.
době ještě neměl složenou vojenskou přísahu, takže i proto se spanilá Láska ke sportu byla zcela propojena s jeho prací učitele tělocviku,
cesta pro housle obešla bez jakéhokoli trestu. Naopak se zapsal jako takže žáci pod jeho vedením reprezentovali školu v různých sportovních
skvělý a veselý muzikant! kláních. Byl doslova posedlý a využil každou chvíli k pohybovým
V roce 1956 se ještě ve vojenské uniformě oženil a po následném aktivitám, organizování turnajů nebo vedení dětí k pohybu. Právě
návratu z vojny začal vyučovat v Klokočově, kde v letech 1957 až pro své nadšení i v důchodu docházel do tehdejšího domu dětí učit
1959 působil jako ředitel místní školy. Učil také řecké děti a opět se tenis nejen mládež, ale také zájemce z řad dospělých. Na začátku
čile zapojil do místního společenského dění. V této době se postupně svého učitelského působení ve Vítkově také založil sportovní hry, do
stal otcem dvou dcer - Dagmar a Jany. V roce 1959 se celá rodina kterých mohly přicházet děti obou tehdejších základních škol, čímž je
přestěhovala do Nových Těchanovic a následně v roce 1963 do stmeloval a vytvářel pospolitou atmosféru. Společně se svou dcerou
Vítkova. Dagmar založili ve Vítkově tenisovou školičku a následně i školičku
Milan Nohavica začal učit na základní škole v Opavské ulici. Postupně lyžařskou. V penzi, byla-li potřeba, docházel do školy vypomáhat.
usoudil, že je potřeba doplnit si vysokoškolské vzdělání. Dálkově Často konstatoval, že se u dětí vytrácí zájem a chuť sportovat.
začal studovat na pedagogické fakultě v Ostravě aprobaci tělesná V letech jeho působení byl tělocvik nejoblíbenějším předmětem ze
výchova-přírodopis. Nabytých zkušeností využil a v roce 1978 všech, ale to se postupem času změnilo, což nedokázal pochopit.
převzal po tehdejším řediteli Josefu Fuchsovi vedoucí funkci a vnesl Nepřipouštěl si, že by mohl sport i trénování opustit, i když byl na
sklonku svého života vážně nemocný. Pokud mu zdraví dovolilo, stále
jezdil na veteránské tenisové turnaje, a dokonce do posledních chvil
trénoval spolu s panem Janem Bartošem dívčí družstvo volejbalistek
místního gymnázia (viz foto). Dva dny před svou smrtí ještě navštívil
jejich trénink, aby děvčatům popřál mnoho úspěchů a zdaru při dalších
utkáních, a možná se i symbolicky navždy rozloučil…
Milan Nohavica nás opustil v neděli 2. března 2008. Ten den se
Vítkovem prohnal silný vítr, který způsobil pád vzrostlého smrku před
budovou školy v Opavské ulici. Náhoda mysticky spojila odchod
ředitele s pádem vzrostlého stromu před jeho školou.
Na článku se podílela nejen letopisecká komise, ale dík patří především
rodině za osobní vzpomínky i fotografie, které jsou tu použity.
Radek Huška
kronikář města