Page 7 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 04/2024

V hlaVNí rOli Dětští UprChlíCi

Hned dvě výstavy věnované tragickým osudům dětí v neklidném
20. století zhlédli v minulých dnech žáci Základní školy a gymnázia
Vítkov.
Výstava s názvem Ukradené děti instalovaná na chodbách
gymnázia byla věnovaná osudům dětí, které přišly během druhé
světové války o své rodiče. Bannery s kreslenými příběhy Marie
a Jana výstižně ukazovaly životní těžkosti tisíců dětí v době druhé
světové války i v současnosti.
Druhou výstavu s názvem Řecké a makedonské děti navštívily
vybrané třídy v místní knihovně. V přednáškovém sále byla
instalována řada bannerů a prosklených vitrín, v nichž byly
umístěny základní informace o řecké občanské válce v letech
1946 – 1949, která poznamenala tento stát na dlouhá desetiletí
a o osudech těch, kteří museli ze země za dramatických okolností
amerického velvyslanectví, kteří ukázali to nejlepší z „obou
světů“. Třeba někdy opět na shledanou! uprchnout. Většinu z nich přijala naše republika a Polsko. Žáci
nejprve viděli dokument - příběh makedonského uprchlíka
Vita, který byl v osmi letech poslán rodiči do střední Evropy,
Miroslav Bučánek
ředitel školy aby společně s dalšími stovkami dětí unikl hrůzám války. Pan
Vito nakonec vyrůstal a žil v Polsku, jeho syn se ale po několika
desítkách let vrátil do severního Řecka a rodný dům svého otce
OBěD prO paNa VelVySlaNCe hledal.

V naší školní jídelně nastal výjimečný okamžik, který tentokrát
překlenul hranice kultury a podtrhl význam gastronomické
diplomacie. Zavítal k nám totiž velvyslanec Spojených států
amerických a my jsme mu připravily tradiční český pokrm –
vepřové s knedlíkem a zelím. Ani nejpečlivější briefing ho
nemohl připravit na tuto kulinářskou zkoušku. S příborem
v ruce a odvahou v srdci se pustil do boje s knedlíkem. Jeho
úsilí nezůstalo bez odezvy a po prvním soustu se na jeho
tváři objevil úsměv. Závěr návštěvy jídelny byl samozřejmě
korunován fotografováním se zaměstnankyněmi, které tuto
gastronomickou lahůdku připravily.

Na vystavených panelech si pak žáci prohlédli fotografie a osobní
věci uprchlíků, kteří žili v dětských domovech v našem okolí.
Nejpočetnější skupina řeckých dětí žila právě v Klokočově.
Žáci a studenti se shodovali, že výstava pro ně byla přínosem
z historického, osobního i emočního hlediska. Jedna ze žákyň
kvarty výstavu hodnotila jako dojemnou: „Na děti by se měl
brát ohled vždy a všude. Nyní jsem si jasně uvědomila, že to tak
nebylo.“ Dodejme, že i dnes bývá situace podobná.
David Zajíček z 9. B výstavu ocenil jako velice poutavou: „Bylo
to poučné pro všechny. Dozvěděli jsme se něco o těch, kteří byli
ubytováni v Klokočově a žili tam.“ Doplnil ho spolužák Dominik
Turoň: „Výstava ukazuje dopodrobna i to, jak dokážeme jako
Na milého a usměvavého pana velvyslance budeme dlouho společnost pomoci lidem v nouzi. Doporučuji, aby se na to šli
vzpomínat. Byl to pro nás neuvěřitelný zážitek, milé setkání, podívat všichni lidé, protože budou vědět, jak se v té době žilo.“
drobná odměna za namáhavou práci. Prostě, ve školní kuchyni Smutný osud dětí zdůraznila žákyně 8. A Nela Benschová:
opravdu není nuda! „Myslím, že jen málokdo si umí představit, že by musel v dětství
na celý zbytek života odejít od rodičů a pak už je nikdy nevidět.“
Dana Brožová Její spolužačka Barbora Hrubá považuje za nejsmutnější okamžik,
vedoucí školní jídelny když matky musely své děti přenechat cizím lidem a odejít. Ve
stejném duchu popsala svůj pocit také Míša Surmajová z téže
třídy: „Roztržení rodin bylo hrozné pro rodiče i pro děti. Dojalo