Page 17 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 06/2022

PAN PROFESOR ARTUR SOMMER VZPOMÍNá…

hrála na různé hudební nástroje, včetně dechových… Hráli jsme
rádi ve Vítkově, např. při ochotnických divadelních představeních
(s kolegou Schubertem) a jezdili i po jiných školách, např. do Oder,
odkud pocházelo mnoho studentů. A jednoho dne ráno nemilé
překvapení. Telefon z odboru školství Vítkov, že kolega Sedláček
utrpěl vážný úraz na nádraží v Přerově a já jsem měl doprovázet
jeho snoubenku, rovněž naši kolegyni, do přerovské nemocnice.
Třída kolegy Sedláčka mi byla přidělena. Stalo se však, že ten rok
nastoupila výjimečná skupina výborných studentů, kteří vytvořili
mimořádný kolektiv. Bylo radostí být jejich třídním a pozorovat
jejich lidský vývoj. Maturovali v roce 1958 a jejich společenství
přetrvalo nepředstavitelně do roku 2021, ovšem přirozeně ve stá-
le menším počtu, jak šel život. Rád bych uvedl, že díky bývalé stu-
dentce Heleně Bondarové, jejíž manžel měl významné postavení
ve strojní a traktorové stanici, se třída každý rok scházela na pod-
nikové chatě v Zálužné, vždy od pátku do neděle. S úctou vzpomí-
Noblesní zjevem i chováním, všestranně vzdělaný… skoro na vás nám na Ing. Václava Kristka jako organizátora, který nás nedávno
dýchne klasické gymnázium. Pan profesor nedávno oslavil 92. na- navždy opustil, na Helenu Bondarovou a MUDr. Jindřicha Plesníka
rozeniny a byl ochoten „zastavit“ čas a vyprávět… (viz foto).
Vzácný člověk, příjemný a laskavý společník, kterého jste done- Musím konstatovat, že ony 3 roky, které jsem prožil na vítkov-
dávna mohli potkávat na Slezské univerzitě v Opavě, taky v jeho ském gymnáziu, byly nevšedním a podstatným úvodem do ce-
rodném Hradci nad Moravicí a nejednou i ve Vítkově. Děkujeme, lého mého dlouhého pedagogického života. Na tomto místě chci
pane profesore! vyjádřit velký dík za překrásný almanach k 50. výročí existence
vítkovského gymnázia.
… tedy od začátku. Studoval jsem obor klasická filologie - za oněch
dávných časů, historie a jazyk německý, a jako opavský rodák na
Univerzitě Palackého v Olomouci, protože latinský jazyk mi byl
blízký jako studentu klasického gymnázia. Nedostižným vzorem
mi byl vedoucí katedry vědec evropského formátu prof. Dr. Ka-
rel Janáček. Toužil jsem po tom, abych zůstal na fakultě a stal se
jeho asistentem. Inu, člověk míní… Klasická filologie (sice jako
poslední) přece jen podlehla poúnorovým poměrům a přesta-
la přijímat nové lidi s tím, že se bude přemisťovat do Brna. Ne-
byla to pravda. Bylo tedy nutno poohlédnout se po zaměstnání.
Olomouc ani blízké okolí při mém oboru nepřicházely v úvahu,
nakonec mne Krajský národní výbor Olomouc poslal na gymná-
zium v Zábřehu na Moravě. V roce 1955 jsem se oženil a vyvstala
otázka bytu. V Olomouci i Zábřehu by to bylo mnoho let čekání.
Mezitím byly nově ustaveny kraje a rodiče v našem domě v Hrad-
ci usilovali o naše přestěhování, protože bytová nouze jim nutila V 60. letech jsem se pak pokusil na konkurz o získání místa na
nájemníky, byť do malého bytu v našem domě. A nastala potíž. Pedagogickém institutu v Ostravě. Tenkrát šlo o činnost v mém
Pro mne neměli soudruzi na KNV v Ostravě žádné místo, man- druhém oboru, v německém jazyce. Byl jsem přijat, ale při jednání
želce nabízeli základní školu. Náhoda tomu chtěla, že ředitelem na školském odboru Krajského národního výboru (tehdy platilo,
zemského archivu v Opavě byl Dr. Indra, bývalý manželčin stře- že na konkurz možno odejít ihned) jsem podlehl naléhání kraje, že
doškolský profesor. Ten mě tedy přijal. Vydržel jsem tam jeden přece mám vydržet do konce školního roku a neodcházet v úno-
rok, než jsem pochopil, že ministerstvo vnitra, kam archivy pat- ru. Mea culpa, pedagogický institut nečekal, po bouřlivé diskusi
řily, není moje „věc“. Usiloval jsem o návrat do školství, přece jen mi nabídli alespoň externí výuku, abych, jak říkali, se „alespoň
jsem byl a jsem hlavně „kantor“. A tu opět zapracovala náhoda či drápkem zachytil“ a pak se uvidí. No, neuvidělo se, učil jsem tam
osud. Můj otec se scházel se starými pány někdy na kávu a tam externě 12 let. Typický normalizační závěr: Moje vysněné místo
se svěřil svému dávnému známému pplk. Vítečkovi. A ten nás po- na oboru normativní gramatika německého jazyka se neobsadi-
zval do rodinného domu Vítečků ve Vítkově, protože byl manže- lo, ale na katedru byl přesto přijat uchazeč na jinou specializaci,
lem PhDr. Albíny Vítečkové, ředitelky gymnázia tamtéž. Nastoupil byl to ovšem člen strany. Získání vyšší vědecké hodnosti mi bylo
jsem. Denní dojíždění v zimě v létě, hlavně v zimě, bylo sice obtíž- z ideových důvodů odepřeno. Snažil jsem se alespoň trochu od-
né, autobus v 6 hodin ráno z Hradce, ve škole ve Vítkově jsem byl borně pracovat a psát odborné publikace. V 60. letech jsem na
před sedmou ráno, výuka v 8 hodin. Ale kolektiv mladých kantorů doporučení Univerzity Palackého vyučoval češtinu v kurzu pro
byl dobrý, přátelský, ředitelka výborná. Když jsem tak jednu chvíli mediky z NDR. Celoživotně jsem se pak věnoval překladatelské
ve své volné hodině bloumal po neznámé školní budově, objevil práci v oblasti latinského a německého jazyka.
jsem na pódiu v tělocvičně koncertní křídlo, s údivem jsem chvilku Moje profesní dráha posléze pokračovala na Slezské univerzitě,
preludoval (starý muzikant na housle, klavír, varhany), otevřely se která mne vyznamenala svou zlatou medailí. Vždyť jsem tam učil
dveře a paní ředitelka: „To jsem ráda, že jste hudebník, tak nám a pracoval v akademických senátech do svého věku 88 let a dnes
povedete školní sbor“ a bylo vymalováno. Domů na Hradec jsem s radostí sleduji významné úspěchy Slezské univerzity.
jezdil posledním možným autobusem, v 17.30 hodin. Sbor sice ne-
vznikl, ale vznikl orchestr. To bylo v době, kdy řada mladých ještě připravila Marie Mikulíková