Page 14 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 03/2025

ROZVOJ PRŮMYSLU

Díky kvalitě a přijatelné ceně šlo vítkov-
ské textilní zboží dobře na odbyt. Do-
dávalo se především na brněnský trh,
kde významní výrobci a zpracovavatelé
skupovali produkci na export do Uher
a Haliče. Vítkov byl v té době ve Slezsku
hlavním centrem výroby oceňovaného
lněného plátna. Spotřeba ručně i stro-
jově zpracované příze představovala za
rok průměrně 2000 kop (1 kopa – 60 ks)
lněné příze v hodnotě 90 000 zlatých
v konvenční měně. Z toho byly 2/3 strojně
a 1/3 ručně zpracované příze. Ve Vítkově tkalcovství. Výsledný nárust nezaměst- jeho fulnecká továrna vyhořela, tak o rok
bylo rozšířeno ruční spřádání příze jako nanosti v našem regionu přiměl generál- později nechal ve Vítkově nainstalovat 24
vedlejší činnost obyvatel zaměstnaných ního ředitele Všeobecné životní a nemo- mechanických tkalcovských stavů. Byly
v zemědělství. censké spolkové pojišťovny – Austria ve to první stolice tohoto druhu provozova-
Vídni Johanna Karla Habela – syna dřívěj- né ve městě.
Výroba bavlněného zboží začala ve Vítko- šího starosty Franze Habela – k poskyt-
vě v roce 1856. V tomto roce bylo utkáno nutí pomoci. Díky jeho zprostředkova- Již v roce 1877 přenechala fa Friedmann
1 700 prostírání do spíží, tedy skladova- telské činnosti se v roce 1858 ve Vítkově řízení vítkovského podniku svému fu-
cích komor, v hodnotě 8 500 zl. Zpraco- rozjelo šití rukavic pro vídeňské obchod- lneckému účetnímu Alfredu Ysenringo-
vání bavlny u nás nezdomácnělo, protože níky. O dva roky později si tady zřídila vi. Jeho profesní schopnosti rok od roku
přechod z technologie zpracování lnu na provozovnu vídeňská továrna na plete- rostly, že i firma neustále zvedala vlastní
bavlnu byl náročný a zdlouhavý. Bavlně- nou přízi – Chenilienwarenfabrik Wien, potenciál a opět se musela roku 1881 roz-
ná příze se dovážela z Vídně a také ze se- která patříla rodině Eisenbergerových. šiřovat. 13. února se firma rozhodla kou-
veročeských přádelen. Zároveň rozjela výrobu stužkárna – Band- pit pole p. č. 358 v Horní Vsi o výměře 1265
fabrik vídeňského podnikatele Leopolda čtverečních sáhů na rozšíření výrobních
V roce 1867 se ve Vítkově vyrobilo oko- Fassholda. Podnik na pletenou přízi Che- prostor. Na schůzi městského zastupitel-
lo 24 000 kusů čistého lněného plátna nilien se nacházel naproti katolickému stva 26. února 1881 bylo přijato usnesení:
různé kvality v celkové hodnotě 240 000 domu, který stál v místě dnešního Penny „Díky rozšíření firmy získá placené za-
zl. Z toho bylo 22 000 kusů běleno a šk- marketu, ale výroba neměla dlouhého městnání asi 350 osob. Z tohoto důvodu
robeno, zbytek 2 000 kusů byl prodán trvání a podnik za pár let ukončil provoz. bude na Eduarda Friedmanna za 200 zla-
jako čalounická látka. Dalších 3 000 kop Do opuštěných prostor se ihned přestě- tých převeden pozemek č. 358.“ Podobně
plátna v hodnotě 165 000 zl. tvořil stro- hovala výroba rukavic. se vyjádřil roku 1899, když se opětovně
jově zpracovaný len v surovém stavu jednalo o rozšíření podniku, který 1891
a částečně bělený. Vedle toho byla vyro- V roce 1863 vstoupila do města nová fir- přešel z vlastnictví fy E. Friedmann na
bena pytlovina, dále damašek a cvilich ma, která využila místní levnou pracovní nové majitele Sigmund Trebitsch & Sohn.
v hodnotě 20 000 zl. Celková hodnota to- sílu. Vídeňská společnost Imlauer rozje- Protože rozšíření tentokrát záviselo na
vární produkce toho roku činila 260 000 la tkalcovnu hedvábí. Pronajala si halu přeložení spojovací silnice do Nových Tě-
zl. Největším odběratelem byl stále br- přímo na náměstí v domě č. 156 a dům chanovic, vyjádřili představitelé města
něnský trh a část odbytu se realizovala č. 16 v Oderské ulici, kde zprovoznila 40 své přesvědčení: „S ohledem na ekono-
podomním prodejem v nejbližším okolí. ručních tkalcovských stavů, na nichž vy- mický význam rozšíření továrny, vidíme
Samostatný tkadlec obdržel za jeden kus ráběla z pravého hedvábí damašek, šátky velký přínos pro samotné obyvatelstvo
látky o délce 70 loktů (1 loket – 77, 8 cm) a další zboží. Tato firma se udržela jenom Vítkova, obzvlášť zaměstnance, a s pod-
2 až 3 zl. Ovšem zaměstnaný pracovník si do roku 1874. Na její místo nastoupila nikem spolupracující místní firmy a živ-
často vydělal pouze 1 zl. 30 kr. až 1 zl. 50 nová firma. Fabrikant Eduard Friedmann, nosti. Ve veřejném zájmu je tedy nebrá-
kr. Zručný odborný tkadlec, jenž pracoval který již vlastnil ve Fulneku tkalcovnu nit provedení této stavby, jinak by hrozily
na speciálních zakázkách, byl mnohem hedvábí, zahájil ve Vítkově výrobu hed- citelné ekonomické problémy obyvatel
lépe ohodnocen. Za kus dostal 5 až 6 zl. vábných stužek v hale domu č. 156 na města a jmenovitě již zaměstnaných pra-
V roce 1861 pracovalo ve Vítkově a Dolní náměstí. Jak rychle se podnikání rozví- covníků.“
Vsi celkem 204 tkalců. jelo, ukazuje fakt, že kromě kmenových Tak se rozvíjelo podnikání i díky podpoře
zaměstnanců firmy dával práci asi čty- obecních zastupitelů. Na konci 19. století
Bělení látek se provádělo na „bělidle“, řem stovkám pracovníků v domácnosti. byly provedeny kroky umožňující rozvoj
které se nacházelo východně od města Takové množství dodavatelů způsobo- velkopodnikání.
v dolince směrem k Hanelovu lesíku. Dru- valo problémy v komunikaci a nedostat- Acta non verba.
hé „panské“ bělidlo bylo na řece Moravici ky v produkci. Aby se výroba sjednoti-
pod osadou Nýtek (Scheibenhof). la a zachoval určitý standart, vystavěl Pavel Kučerka
E. Friedmann roku 1877 na pozemcích
Tovární výroba tkaného zboží způsobi- v Horní Vsi tovární haly. Když v roce 1880 Zdroj: Ullrich, Josef: Geschichte der Stadt
la v mnoha městech úpadek domácího Wigstadtl. 1933, str.: 355 - 357