Page 20 - Chytrý zpravodaj - Troubsko 12/2021

Fejeton

TÝDEN
Pondělí. Pondělí mám rád. To začíná nový týden, všechno je nadějné. Copak asi potkám nového? A protože pondělí je po neděli, jsem
odpočatý, plný síly, rozvrhuji si práci a vím, že mám času habaděj, abych všechno stihl. Navíc vozí v pondělí a pátek do obchodu topin-
kovou pomazánku a tu mám rád jako pondělí. Z práce se vracím spokojený, byť jsem neudělal všechno, co jsem udělat chtěl. A ještě
stihnu taky něco doma, a už ten první den z týdne končí. Před spaním si přečtu kapitolu z rozečtené knížky.
Úterý mám rád. To už je jasné, kde jsem si svůj pracovní rozvrh rozvrhl špatně, kde musím přitlačit, kde ubrat. Trochu mne otráví, že
něco nejde, byť z objektivních příčin, ale koneckonců mám na to ještě další tři dny. Domů jdu trochu dřív, abych po návratu stihl alespoň
nějaké drobnosti, takovou tu údržbu, abychom nežili v nepořádku. A vyvenčil jsem naši fenku. Večer se snažím dohnat nějakou admini-
strativu. Kupí se mně na stole papíry.

Středa je fajn. To je prostředek týdne, kdy se všechno láme a už jedeme z kopce. V práci nestíhám, musím zůstat déle, abych dokončil,
co jsem si předsevzal. Celý den jsem si nebyl jistý, jestli jsem vyvezl popelnici. Dozvím se to po návratu domů, když zvednu víko, abych
se ujistil pohledem do prázdna, že jsem ráno udělal, co jsem měl. Vzápětí se dozvídám od manželky, že ji vyvezla ona. No, je středa. Není
divu. Jeden je už trochu unavený. Večer hledám zuřivě jednu fakturu, následně zjistím, že jsem ji zapomněl v pondělí zaplatit. Ach jo.
Čtvrtek mám docela rád. Sice už vím, že v práci toho tenhle týden už moc nestihnu, pro jistotu zůstanu déle, to pak ale zase nestíhám
sbor, kam chodím zpívat. Nikam se mně nechce, nejraději bych zůstal doma. Uštvaně dorazíme se ženou na zkoušku, kvůli mně pocho-
pitelně pozdě, zpíváme a zpíváme a najednou mám spoustu energie. Kdopak by neměl čtvrtek rád? Dnes se účetnictví nebudu věnovat,
v lize mistrů hraje Liverpool. Usnu s knížkou v ruce.
Pátek je dobrý den. Tedy jak se to vezme. Lituji, že jsem šel v úterý domů dřív, pracovní povinnosti nestíhám. Napnu síly a zkrátím oběd, abych
dodělal to nejnutnější. Nakonec se dobrá věc podaří a práci mohu odevzdat. Mám trochu pocit viny, že to mohlo být lepší. Ale už se těším na
večer, půjdu si zahrát ping pong a potom posedět chvíli se spoluhráči na sokec. Pracovní týden je za mnou a ani jednou jsem nezaspal.

Sobota je moc príma. I když jsem si rozvrhl, co všechno budu dělat, mohu to všelijak popřehazovat, jak se bude hodit. Ráno si pospím,
posedím u kávy na dvorku. Pak se pustím do práce, kterou přes týden nestíhám. Něco na zahradě, něco doma. Odpoledne si na chvíli
zaslouženě zdřímnu, jenže to zase nestihnu, co jsem si předsevzal. Ale co, příští sobotu na to budu mít celý den. Večer listuji internetem,
před spaním si přečtu kapitolu z rozečtené knížky, mám ale pocit, že jsem ji už jednou četl.
Neděle je neděle. I Bůh odpočíval po práci. To je ten den, kdy člověk váží, co za týden udělal dobře. Měl by se kolem sebe podívat jinýma
očima, aby uviděl, na co přes týden nemá čas a energii. Pokouším se manželce překážet v kuchyni a dostanu utěrkou. Odpoledne jdeme
spolu na procházku, beztak musíme vyvenčit pejska a přes týden se moc nevidíme. Večer si připravím věci do práce.
V posteli, když zhasnu, víří mně v hlavě myšlenky na práci. Zítra už je pondělí. A pondělí, to já mám přece rád.
Mějte se krásně každý den a hlavně: buďte zdrávi!
Přemysl Blažík

20 |