Page 26 - Chytrý zpravodaj - Troubsko 12/2024
P. 26

FEJETON
         DOMOV

          Když  jsem  coby  dítko  opustil  Troubsko  a  odstěhoval  se  jinam,  každý  můj  návrat,  ať  už  jen  na  víkend  nebo
         na  prázdniny,  byl  návratem  domů.  To  se  cestou  kolem  státního  statku  (zámek)  minula  vlevo  zastávka  autobusu
         (jezdíval omičák a radostičák), národní výbor vpravo, u vjezdu do statku se sušily hadice, neboť tam byla hasičská
         zbrojnice, byla tu obecní knihovna a pak dál nahoru a jsem v Trpíně, za pumpou se silnice zužovala a zužovala, až to
         vypadalo, že skončí zdí. V zatáčce bydlela paní Rejdová a z domku vycházela rovnou na silnici. Tak tím zúžením
         se prošlo a bylo to, jako když se rozsvítí, jako když po zimním slunovratu přibývá dne. Zahnul jsem na Hraničky,
         a začuchal, dle ročního období to bylo cítit obilím, hnojem, trávou či prachem, ale vždycky domovem.
            Co je to vlastně domov?  Etymologicky to bude od základu dům, dom, však se u nás říká: „Du dom“. Sice to zní
         neznalému cizinci trochu jako tlučení kol do mezer kolejí při jízdě vlakem (dudom, dudom, dudom), ale my, co
         chodíváme dom, víme. A z toho vzniklo slovo domov. Jenže ouha, domov není jen dům, není to jen místo, kde spíme
         a chodíme v noci do ledničky. Slovo domov má nějaký rozšířený význam, je to místo, kde se cítíme být doma, a to
         není jen nějaká stavba. Říká se přece na cestách : „U nás doma se to dělá tak a tak“ a myslí se tím nějaký širší prostor.
         Jsme-li v Brně, tak třeba Troubsko, v Praze Morava, v Mnichově Česko a v Austrálii třeba Evropa.
             Nejsme samozřejmě všichni stejní a každý z nás si pod pojmem domov představuje něco trochu jiného. Třeba
         Karel  Hašler  zpíval  píseň:  „Mým  domovem  ztichlá  je  putyka.“ A  Jiří  Voskovec  prohlásil:  „Doma  je  tam,  kde  si
         pověsím klobouk.“ Na druhou stranu naopak, když se čvachtáme v moři a kráčíme z pláže směrem na hotel, říkáme,
         že  jdeme  domů.  Je  to  takové  zmatené,  slovo  domov  má  najednou  tolik  významů!  A  to  jsme  se  ještě  nedostali
         k slovům odvozeným. Odhlédněme tedy od toho, že pocit domova je stav mysli, a zkusme slovo „domácí“. Když
         řekneme,  že  konzumujeme  domácí  uzené,  znamená  to  pro  nás  určitou  kvalitu.  Je  uzenější  a  lahodnější  než  to
         ze  supermarketu.  Nabízená  slivovica  naopak,  přes  pobídku  „dej  si,  je  domácí“,  ve  mně  osobně,  po  jistých
         zkušenostech, zase tolik důvěry nevzbuzuje.
              Dalším takovým odvozeným slovem je bezdomovec. Zpravidla si lidé představují někoho, kdo pil, až propil,
         kdo svou hloupostí v podnikání či nějakým divným čachrem přišel o střechu nad hlavou. Jenže stát se může cokoli,
         přijdeme  o  práci,  stane  se  neštěstí,  které  nám  nepokryje  pojistka,  nemůžeme  splácet  hypotéku  a  rázem
         se z kteréhokoliv z nás stane člověk bez domova. Tady domov opravdu znamená bezpečí. A což ti bezdomovci,
         které nazýváme migranty? Kolik z nich přišlo o domov bez vlastního přičinění, ať už v Sýrii nebo na Ukrajině? Jsou
         v cizí zemi, v našem domově, neumí jazyk, jsou odkázáni na pomoc druhých, lidé je považují za vyžírky a stačí
         jeden hajzlík mezi nimi a rázem se to hodí na všechny.
                  No  nazdar,  kam  jsem  se  to  dostal?  Tak  pohodlně  jsem  si  seděl  doma,  a  najednou  se  rozepisuji  o  věcech,
         o kterých se lidem nechce myslet.
               V jedné písni z jedné opery, kterou asi každý zná, se zpívá „Kde domov můj?“ . A to je tak uhrančivé, že si
         cizinci myslí, že nám ten náš domov někdo nejspíš šlohnul. Oni si to ostatně myslí i někteří naši spoluobčané, ale to
         je  jiná  kapitola.  Já  jsem  přesvědčen,  že  opravdový  domov  se  nedá  ukrást,  ten  máme  v  hlavě,  v  srdci.  I  když
         se odstěhujeme, když nám zboří rodný dům, je tam. Můj bratr, který dlouho nenavštívil Troubsko, na mé sdělení, že
         už by je po proběhlých změnách ani nepoznal, prohlásil:  Nevadí, alespoň ale bych věděl, odkud fóká, když zafóká.
         Jako děti zpravidla máme jasno, kde je náš domov. Je to tam, kde jsou naši rodiče, kde se cítíme dobře. Platí pro děti
         pravidlo, že domov značí bezpečí a jistotu. Jak dospíváme, kruh se nám rozšiřuje z rodiny na obec, z obce na stát.
         Nu a tu se na nás přelije ta zodpovědnost za to, jaký náš domov bude, protože jej musíme udělat nejen pro nás, ale
         i pro naše děti a děti jejich dětí. Tak ať nám i jim vítr fóká z té správné strany a ať jste na sebe hodní, protože pak
         bude náš domov lepší. A poznáte ho po čuchu.
                                                         Přemysl Blažík








          26                                       Troubský hlasatel – prosinec 2024
   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31