Page 26 - Chytrý zpravodaj - Troubsko 12/2024

FEJETON
DOMOV

Když jsem coby dítko opustil Troubsko a odstěhoval se jinam, každý můj návrat, ať už jen na víkend nebo
na prázdniny, byl návratem domů. To se cestou kolem státního statku (zámek) minula vlevo zastávka autobusu
(jezdíval omičák a radostičák), národní výbor vpravo, u vjezdu do statku se sušily hadice, neboť tam byla hasičská
zbrojnice, byla tu obecní knihovna a pak dál nahoru a jsem v Trpíně, za pumpou se silnice zužovala a zužovala, až to
vypadalo, že skončí zdí. V zatáčce bydlela paní Rejdová a z domku vycházela rovnou na silnici. Tak tím zúžením
se prošlo a bylo to, jako když se rozsvítí, jako když po zimním slunovratu přibývá dne. Zahnul jsem na Hraničky,
a začuchal, dle ročního období to bylo cítit obilím, hnojem, trávou či prachem, ale vždycky domovem.
Co je to vlastně domov? Etymologicky to bude od základu dům, dom, však se u nás říká: „Du dom“. Sice to zní
neznalému cizinci trochu jako tlučení kol do mezer kolejí při jízdě vlakem (dudom, dudom, dudom), ale my, co
chodíváme dom, víme. A z toho vzniklo slovo domov. Jenže ouha, domov není jen dům, není to jen místo, kde spíme
a chodíme v noci do ledničky. Slovo domov má nějaký rozšířený význam, je to místo, kde se cítíme být doma, a to
není jen nějaká stavba. Říká se přece na cestách : „U nás doma se to dělá tak a tak“ a myslí se tím nějaký širší prostor.
Jsme-li v Brně, tak třeba Troubsko, v Praze Morava, v Mnichově Česko a v Austrálii třeba Evropa.
Nejsme samozřejmě všichni stejní a každý z nás si pod pojmem domov představuje něco trochu jiného. Třeba
Karel Hašler zpíval píseň: „Mým domovem ztichlá je putyka.“ A Jiří Voskovec prohlásil: „Doma je tam, kde si
pověsím klobouk.“ Na druhou stranu naopak, když se čvachtáme v moři a kráčíme z pláže směrem na hotel, říkáme,
že jdeme domů. Je to takové zmatené, slovo domov má najednou tolik významů! A to jsme se ještě nedostali
k slovům odvozeným. Odhlédněme tedy od toho, že pocit domova je stav mysli, a zkusme slovo „domácí“. Když
řekneme, že konzumujeme domácí uzené, znamená to pro nás určitou kvalitu. Je uzenější a lahodnější než to
ze supermarketu. Nabízená slivovica naopak, přes pobídku „dej si, je domácí“, ve mně osobně, po jistých
zkušenostech, zase tolik důvěry nevzbuzuje.
Dalším takovým odvozeným slovem je bezdomovec. Zpravidla si lidé představují někoho, kdo pil, až propil,
kdo svou hloupostí v podnikání či nějakým divným čachrem přišel o střechu nad hlavou. Jenže stát se může cokoli,
přijdeme o práci, stane se neštěstí, které nám nepokryje pojistka, nemůžeme splácet hypotéku a rázem
se z kteréhokoliv z nás stane člověk bez domova. Tady domov opravdu znamená bezpečí. A což ti bezdomovci,
které nazýváme migranty? Kolik z nich přišlo o domov bez vlastního přičinění, ať už v Sýrii nebo na Ukrajině? Jsou
v cizí zemi, v našem domově, neumí jazyk, jsou odkázáni na pomoc druhých, lidé je považují za vyžírky a stačí
jeden hajzlík mezi nimi a rázem se to hodí na všechny.
No nazdar, kam jsem se to dostal? Tak pohodlně jsem si seděl doma, a najednou se rozepisuji o věcech,
o kterých se lidem nechce myslet.
V jedné písni z jedné opery, kterou asi každý zná, se zpívá „Kde domov můj?“ . A to je tak uhrančivé, že si
cizinci myslí, že nám ten náš domov někdo nejspíš šlohnul. Oni si to ostatně myslí i někteří naši spoluobčané, ale to
je jiná kapitola. Já jsem přesvědčen, že opravdový domov se nedá ukrást, ten máme v hlavě, v srdci. I když
se odstěhujeme, když nám zboří rodný dům, je tam. Můj bratr, který dlouho nenavštívil Troubsko, na mé sdělení, že
už by je po proběhlých změnách ani nepoznal, prohlásil: Nevadí, alespoň ale bych věděl, odkud fóká, když zafóká.
Jako děti zpravidla máme jasno, kde je náš domov. Je to tam, kde jsou naši rodiče, kde se cítíme dobře. Platí pro děti
pravidlo, že domov značí bezpečí a jistotu. Jak dospíváme, kruh se nám rozšiřuje z rodiny na obec, z obce na stát.
Nu a tu se na nás přelije ta zodpovědnost za to, jaký náš domov bude, protože jej musíme udělat nejen pro nás, ale
i pro naše děti a děti jejich dětí. Tak ať nám i jim vítr fóká z té správné strany a ať jste na sebe hodní, protože pak
bude náš domov lepší. A poznáte ho po čuchu.
Přemysl Blažík

26 Troubský hlasatel – prosinec 2024