Page 10 - Chytrý zpravodaj - Třešť 06/2022

10 Publicistika

Ohlédnutí: Jak pamětníci vzpomínali

nejen na květnové povstání 1945 v Třešti II.

V květnu jsme si připomněli 77 let od ukončení druhé světové války. Uplynulé číslo zpravodaje nám přineslo zprávu o posledních váleč-
ných dnech ve městě pohledem pamětníků, jejichž vzpomínky zaznamenal v roce 2003 na kameru Vladimír John. Začtěte se do následu-
jících řádků a seznamte se s dalšími příběhy, které lidem v Třešti přinesl rok 1945.

MILOSLAV DIETZ chom tam drželi stráž od Jihla- li, dům prohlížet. Samy jsme se
účastník válečného odboje vy. Celkem to probíhalo klidně, velice bály, a tak jsme se utábo-
až potom k ránu… Prvně jsme řily ve sklepě.
se stavili v Třešti. Tam za námi Jak Němci postupovali,
přišel nějaký chlápek a říkal začali hledat partyzány. Seděly
nám, abychom se nebáli, že jsme ve sklepě a očekávaly,
jsme prý bráni jako armáda. co bude. Jeden SSman přibě-
Pokud bychom padli do zajetí, hl, zatloukl na dveře a volal:
že prý s námi budou zacházet „Heraus!“ Já jsem se tolik bála!
Miloslav Dietz vzpomínal na své jako s vojenskými zajatci. Což Nohy se mi třásly natolik, že
působení v jedné z hlídek, které ale nakonec nebyla pravda. jsem se nemohla ani postavit,
byly od soboty 5. května na Když potom za námi přijeli ale sestra byla statečná a ote- Stanislav Čermák byl zabit
před zraky Lidmily Vokřínkové.
všech výpadovkách z Třeště. Němci od Stonařova, utíkali vřela. Vyšly jsme a on uviděl,
V neděli 6. května došlo u pily jsme, kam se dalo. Nezacháze- že tu žádný partyzán není, že Maminka tenkrát zrovna prala, nu si, kdo to byl. Vydrželi jsme
k přestřelce mezi hlídkou a ně- li s námi vůbec jako se zajatci, tu jsme jen my ženy. Ukázal tak jí dali takové tekuté mýdlo, tam skoro do půlnoci. Ten déšť
meckými vojáky přijíždějícími ale jako s partyzány. Tak jsme nám, abychom šly ven. Ukázal protože tenkrát ve válce nebylo nás celý promočil. Navrhli
od Jihlavy. Při obraně padli čtyři se stáhli do Jezdovic. Chvilku přes dvůr, kde stál mladý mýdlo k dostání – bylo drahé jsme hlídce, že bychom s ku-
třešťští muži. jsme tam dřímali a pak jsme zajatý chlapec Standa Čermák. nebo ho bylo jen málo. lometem vlezli do stodoly. To
šli zpátky do Třeště. Když SSman rychle nabil samopal jsme provedli a v jejím rohu,
Byli jsme na stanovišti pila jsme přišli k hřišti, řekli nám: a přímo před našima očima ho FRANTIŠEK SOUTOR v té slámě, jsme vydrželi až do
z neděle na pondělí. Působil „Buďte opatrní, teď přijeli a za- zastřelil. Vzal ho ze strany do rozednívání.
jsem jako telefonní spojka mezi brali pana Fajmana.“ Špatně to hlavy. Ležel tam několik dní, Když už byly asi čtyři
kanceláří a těmi všemi účastní- s ním dopadlo, byl popravený než ho odtud odvezli spolu hodiny ráno, povídá nám jeden
ky. Když jsme byli napadeni na vězeňském dvoře. Sebrali ho s dalšími muži zabitými u lesa. velitel: „Budeme se asi muset
postupujícími jednotkami, doma. My jsme se také scho- S chlapci, kteří chodili přesunout k horní barikádě.“
nebyl jsem tam. Byli jsme od- vali doma, byli tady se mnou hlídat město, jsme se znaly. Byli Vzal jsem kulomet a hned
volaní do města, kde jsme byli moji dva kamarádi, a otec nám stejně staří. Například Fran- jsme se sunuli o kus výš, na
dvě hodiny, a potom jsme zase říkal, abychom se schovali nad tík Hartmann byl studentem František Soutor vzpomínal začátek Lávecké cesty. Tam byl
byli převeleni zpátky na pilu. stáj, že tam nás snad nebudou telčského gymnázia, byl o rok na události z 6. až 8. května svalený strom přes cestu. Tomu
K ránu jsme viděli, jak na kopci hledat. Měli jsme kliku. Nikdo starší. Povídali jsme si spolu. v našem městě. říkali barikáda. Dva lidi by to
hoří stodola. Volali jsme tedy, za námi nepřišel. Oni opravdu nevěděli, oni šli podle mě vzali za větve, odtáh-
co máme dělat, a z revoluční- prostě bojovat proti Němcům Začíná pršet, venku se počasí li by to na stranu a provoz by
ho výboru nám odpověděli, že LIDMILA VOKŘÍNKOVÁ a chránit město. zhoršilo, je asi půl osmé večer mohl pokračovat.
jsme napadení německým voj- Když jsme slyšely střely a přichází soused Bedřich Ho- No, a jak se tak kouká-
skem a že se máme nějak odtud z vězeňského dvora, nevěděly fbauer: „Člověče, tam nahoře me okolo sebe, vidíme, že se
přesunout. Dali jsme se tedy na jsme, co se tam děje nebo koho u Novotnů stojí hlídka, pojď všechno pohybuje. Všude jsme
ústup. Někteří jsme utíkali do tam střílí. Byly jsme schované se tam podívat.“ Samozřejmě! někoho viděli. „Počkej, to nikdo
Jezdovic a rozprchli jsme se do tady v domě, opravdu jsme se Vzal jsem tátův kabát, páč není. To je jen taková vidina,“
lesa. báli, co s námi bude, jestli nás já jsem žádný neměl – bylo říkali jsme si. A najednou se
někam odvezou… A potom to krátce poté, co jsem utekl tam nahoře objeví chlap a my
FRANTIŠEK LUKŠ Lidmila Vokřínková vzpomí- jsme viděly, jak odváželi na z „prašivé“ Ostravy, kde jsem vidíme, že je to německý voják.
účastník válečného odboje nala na události ze 7. května vozech už mrtvé hochy, mezi strávil poslední dva válečné Dva naši po něm začali hned
v našem městě. nimi byli Bílkovi. Ani je nesta- roky. střílet. Ale kdepak, on pokra-
čili o nic obrat. Viděly jsme, jak Přicházíme nahoru a hlídka čoval dál. Tak ti dva se samo-
My jsme 7. květen prožívaly se v tom slunci leskly na rukou nás staví. Říkáme, že se jdeme paly se rozběhli a běželi mu
s maminkou a se sestrou v naší mrtvých jejich prstýnky. Byla podívat, a vidíme, že kousek naproti. Vidím, jak se k němu
chalupě na kopci opravdu tra- to hrůza. výš, na levé straně u studán- blíží, volají a jsou připraveni
gicky, protože jsme nevěděly, Následné vítání armády ky, stojí lehký kulomet. Je střílet. Ten voják se zastaví,
co s námi bude. Hned ráno jsme také prožívaly. Prvně jeli tam ale postavený jen tak, sundává opasek, zvedá ruce
František Lukš vzpomínal na jsme se probudily za jasné- od Telče a potom postupovali bez nikoho. Jeden člověk z té a hlídka ho zajme a přivádí
své působení v jedné z hlídek, ho dne, kdy už střely lítaly až od Stonařova. U nás také tá- hlídky nám povídá: „Nechtěli ho zpátky k nám. My jsme to
které byly od soboty 5. května k našemu domu. Maminka bořili, vařili si nebo obědvali. byste si k tomu na chvíli stoup- už déle nevydrželi a v tu chvíli
na všech výpadovkách z Třeště. v rychlosti podojila kozí mléko Důstojníci se dovolili, jestli se nout?“ Samozřejmě, takovou jsme se vrátili zpátky domů.
a utekly jsme se schovat do u nás na dvoře mohou najíst, událost jsem nemohl nechat Tím tedy pro nás skončilo ne-
Bylo 7. května, když jsme jako sklepa. Dům jsme nechaly ote- protože jsme bydlely u silnice. nepovšimnutou. Hned jsem se dělní ráno.
dobrovolníci nastoupili do vřený, protože jsme nevěděly, Viděli, že jsme jen tak samy rozhodl a šel jsem ke studánce. Pondělí 7. května už bylo
služby. Poslali nás na pilu, aby- budou-li Němci, kteří se vrace- a že nemáme žádný majetek. On šel se mnou, ale nevzpome- trochu horší. Já ráno vstanu