Page 15 - Chytrý zpravodaj - Třebechovice 10 2021

Třebechovické Haló 15

Po roce 1910 zde bydleli Cejnarovi. V roce 1921 to byl majitel ko- prádelna, kde byla velká elektrická pračka, buben na škrobení lím-
várny František Cejnar spolu s manželkou Antonií a synem Františ- ců a elektrická ždímačka. Voda se ohřívala zvlášť na velkém sporáku,
kem. V roce 1930 tu byl uveden rolník František Cejnar s manžel- pod oknem byl velký pracovní stůl, tam se kropilo prádlo, ale také
kou, jejich syn František, který se stal také kovářem. Ten tu později vařil oběd. Vedle byla žehlírna, ve které byly stroje na žehlení límců.
žil s manželkou Růženou a dětmi Janem, Martou a Emilií. Bydlel tu Ty žehlil pan Václav Novák a jeho syn Miroslav. Syn se vyučil kniha-
i pomocník v kovárně Alexandr Benze z Podkarpatské Rusi. Členové řem. Dál byl v žehlírně velký mandl, prkno na stáčení límců. Živnost
rodiny zde žijí i v letech následujících. byla vedená na Antonii Novákovou, rozenou Benešovou z Jeníkovic,
Na provoz v kovárně pro čtenáře zavzpomínali členové rodiny. „Ko- která byla v řemesle vyučená. Ta přijímala a vydávala zakázky. Dílna
várna byla v provozu do roku 1945. Původní majitel kovárny Franti- se sem přestěhovala z ulice Sv. Čecha, kde byla asi od roku 1911.
šek Cejnar zemřel v roce 1937 a kovárnu pak převzal jeho syn Fran- V Hradci Králové měli sběrnu prádla, které vozili prát a žehlit do Tře-
tišek. Ten, bohužel, zemřel již v roce 1944. V kovárně byl pomocník bechovic. Další sběrny límců byly po vesnicích, odkud je syn Mirek
ze Slovenska, který ji musel po válce opustit a vrátit se domů a tím svážel a zpět rozvážel. Práce to nebyla jednoduchá. Pralo a žehlilo se
provoz kovárny skončil. V kovárně byly dvě výhně a jeden obrovský ledacos, hlavně povlečení, pánské košile a límce, těch bývalo mnoho.
tahací měch. V levém rohu kovárny stával dubový ponk, z pravého Límce se musely předeprat v neckách ručně, kartáčkem, pak v koších
rohu vedly čtyři schody skládané z cihel do domu, kde byla chodba odnést na Dědinu k Pitrom, kde se dalo sejít k řece po schůdkách.
a udírna napojena na kachlová kamna v kuchyni. Později byl vchod Při máchání nesmělo nic uplavat. Límec se po usušení musel znovu
zrušen a z chodby přestavěna spíž. Mimo kování koní se v kovárně ve švu navlhčit, přeložit a žehličkou stáčet, Musel být namočený ako-
také opravovaly různé železné nástroje a domácí potřeby. Vyrobe- rát, aby se škrobením vyztužil, ale nezlomil. Přitom se límce nesměly
na tu byla i kola k dělům na opočenský zámek. Po válce byla kovár- smíchat, musela se dodržet čísla sběren a majitelů límců. Se mnou
na využívána pro potřeby rodiny, případně jako garáž. Byl tu také (Alžbětou Bešťákovou) tu byla Růžena Štovíčková, jinak nikdo. Práci
sklad n.p. Tesla a od roku 1974 zde mělo dílnu výrobní družstvo jsme tu měly s bydlením, spaly jsme v dílně. Kromě praní jsme musely
Sněžka. V ní pracovali např. Miroslav Kalenda spolu s Karlem Če- pomáhat vařit a uklízet, v sobotu vždy vedle dílny i dům, kde bydleli
chem, pak Václav Tyč spolu s Jaroslavem Čudou. Po skončení této Novákovi. V domě z ulice byly dveře do krámku, kde se přijímalo a vy-
dílny tu do roku 1993 měl opravnu jízdních kol pan Josef Větvička dávalo prádlo. Syn Mirek se oženil a odstěhoval. Ke konci války (1944)
a do prostor bývalé kovárny po něm přišel další opravář kol pan se již nepralo, jenom mandlovalo. Mandlovalo se tu do roku 1965.
Zdeněk Václavek se synem Petrem. Ti svoji firmu přestěhovali v po- V roce 1966 byla mandlovna přemístěna do čp. 32.“
lovině devadesátých let 20. století do Pitrovy ulice.“ V roce 1921 tu bydlela Marie Poláčková, která měl po svém manže-
lovi provaznictví. V roce 1931 tu byl uveden spolumajitel prádelny
a žehlírny Václav Novák s manželkou Antonií a synem Miroslavem,
který se vyučil knihařem. Václav Novák zemřel v roce 1960, Miroslav
Novák tu žil do roku 1983. S jeho manželkou tu dožila i její sestra.
Na dvoře tohoto domu byla v roce 2011 otevřena galanterie
a po jejím přestěhování do čp. 447 v roce 2016 zde vznikl Ateliér
Chaloupka manželů Priharových. Ateliér je zaměřen na malbu, tisk
a distribuci malovaných papírových betlémů, za které autoři zís-
kali v roce 2018 a znovu v roce 2021 Ocenění Regionální produkt
Hradecko spolu s tzv. Kreppanenkami, které jsou vyráběny stejnou
metodou, jako ze šustí, ale z krepového papíru, což umožňuje větší
škálu barev jednotlivých postaviček. Produkty Ateliéru jsou k vidě-
ní i ke koupi na tradičních lidových akcích, např. Šrámkův statek,
zámek Dobřenice apod., ale i přímo na stálé výstavě v ateliéru.
Ze vzpomínek, materiálů a fotografií poskytnutých Alžbětou Hrocho-
vou, Věrou Priharovou, rodinou Hryzlíkovou, za přispění dalších
spoluobčanů, z kroniky města, obrazové kroniky města a ostatních
Firemní doklad kováře Františka Cejnara
materiálů uložených ve Státním okresním archivu v Hradci Králové
připravila za Heldovu městskou knihovnu Jana Rückerová.
Čp. 252
V roce 1881 se odevzdací listinou
stala majitelkou Anna Habásko-
vá a v roce 1889 Antonín Habásek.
V roce 1901 nemovitost koupili Hy-
nek a Anna Žabovi, v roce 1902 Tělo-
cvičná jednota Sokol Třebechovice,
ještě v roce 1902 pak Karel a Marie
Poláčkovi a v roce 1909 zdědila Marie
i druhou polovinu. V roce 1923 se pak
na základě smlouvy trhové a ode-
vzdací listiny majiteli stali Václav
a Antonie Novákovi. V roce 1955 dům
zdědili Miroslav a Božena Novákovi.
Další majitelkou byla Sylvie Polaková,
od které v roce 1999 dům koupili sou-
časní majitelé.
Novákovi měli prádelnu a mandl. V le-
tech 1936 – 1938 pracovala v prádelně
u Nováků paní Alžběta Běšťáková, pro-
vdaná Hrochová. Ta mi před několika
lety poskytla svoje vzpomínky na práci
v ní. „ Dílna byla ve dvoře. Byla to velká Pohled do ulice ze Sokolovny, vpravo čp. 357, zleva čp. 251, 252 a 253