Page 34 - dvojčíslo

Strana 34 TĚŠÍNSKÉ LISTY | 12/2021

z Českého Těšína do Tokia

Narodila se před 33lety v Českém Těšíně. Na své schopnosti na atletickém oválu
upozornila v dorosteneckém věku. pak však přišly zdravotní problémy a Simona vrzalová
netušila, co bude dál a jestli se někdy k běhání vrátí. Stalo se tak až po dlouhé pauze
v roce 2016, kdy se stala mistryní republiky na 1 500 a 5 000 m. výkonnost stoupala,
přicházely úspěchy a po pěti letech od návratu mezi sportovní elitu splnila olympijský
limit a vypravila se do Tokia. co všechno musí sportovec zvládnout, aby se přiblížil
svému snu? Kolik překonat překážek? Jak pak chutná odměna, prozradila pro čtenáře
Těšínských listů naše rodačka Simona vrzalová.

se nikdy nedostala do fáze, abych našla v sobě Atletika není jen o závodech a dřině. Ve sportu
odvahu trenérovi zavolat a říct mu, že jsem při- jsem poznala tolik úžasných lidí, a když jsem
pravená zase začít makat. Čím víc jsem běhala, z tohoto kolotoče vypadla, cítila jsem se osa-
tím víc jsem zpomalovala. Nakonec už jsem bě- mělá.
hala jenom v noci, protože jsem se za své tempo Co bylo vaším cílem tehdy před pěti lety?
styděla. Všechno se změnilo v září v roce 2015, snila jste také o olympiádě?
v mých 27 letech. Byla jsem vyzvednout léky Nikdy jsem o olympiádě nesnila, protože by mě
svojí mamce u praktické doktorky a sestřička, ani nenapadlo si myslet, že bych se na takový
která tam zrovna byla, a kterou jsem nikdy před- závod mohla dostat. Cíle jsem měla skromné,
tím neviděla mě upozornila na to, že jsem dlou- chtěla jsem překonat své nejlepší časy z doros-
ho nebyla na preventivce, ať si zítra ráno přijdu teneckých let, což se mi hned v létě 2016 podaři-
na odběry krve. Šla jsem a ještě ten den mi vola- lo. Čas 4:24 na 1 500 m, který jsem běžela v roce
la doktorka s tím, že výsledky jsou velmi špatné, 2004 se mi podařilo dostat na 4:13 na Zlaté tret-
ať se sbalím a nastoupím okamžitě do nemoc- ře, což byl pro mě neuvěřitelný čas a motivace.
nice v Třinci. V nemocnici jsem byla týden, ale simono, co jste všechno tedy musela zvlád-
doktorům se nepodařilo přijít na to, proč trpím nout, než vám přišla pozvánka do Tokia?
extrémní chudokrevností. Naštěstí mé tělo vel-
mi dobře reagovalo na suplementaci železem,
takže stačilo pár týdnů polykat vysoké množství
železa a měla jsem krev v pořádku. Nikdy neza-
pomenu na ten den, kdy mi doktoři konečně po-
volili vyběhnout. Okruh kolem Olzy, který jsem
předtím běžela za 20 minut, jsem úplně bez tré-
ninku a bez úsilí zvládla za polovinu času. Začát-
kem roku 2016 jsem už psala trenérovi, že mám
chuť závodit. V únoru jsem se stala vicemistryní
velký talent a posléze problémy nejen na at- ČR v běhu na 1 500 m v hale. Nemohla jsem tomu
letickém oválu. Když se vrátíme k vaše- uvěřit.
mu dorosteneckému období, jak se díváte Bylo těžké vrátit se na stejnou úroveň?
na své zdravotní trable dnes. Kdo vás pře- Cesta byla velmi trnitá, sebevědomí na bodu
svědčil, abyste ve sportu po zdravotní pau- mrazu, ale nikdy jsem nepřestala věřit, že se
ze pokračovala? k atletice vrátím. Bez atletiky jsem byla velmi
S atletikou jsem se loučila celkem dvakrát. Popr- smutný člověk, neměla jsem žádné kamarád-
vé to bylo v 16 letech, když jsem neustála problé- ky, s lidmi mimo atletiku jsem si neměla co říct. Každý rok jsem se dokázala o malý kousíček
my, jak ve škole, tak i doma. Do toho se mi výraz- zlepšit. V roce 2018 jsem měla životní sezonu,
ně zhoršily výsledky i v atletice a bohužel nebyl podařilo se mi opět na Zlaté tretře běžet čas
v mém okolí nikdo, kdo by mě dokázal vrátit 4:04,80, což byl druhý nejlepší čas v českých
zpátky na tu správnou cestu, na atletický ovál. historických tabulkách. Na mistrovství Evropy
Tento věk je pro děti asi nejtěžší období - puber- v Berlíně jsem obsadila páté místo. V Londý-
ta v plném proudu, začínající zájem o opačné ně na Diamantové lize jsem překonala fousatý
pohlaví, časté spory s rodiči. Není tajemstvím, český národní rekord na jednu míli (4:21,54).
že mnoho dětí v tomto období se sportem skon- Halová sezona v roce 2019 pro mě byla také
čí. Ve 22 letech jsem se přihlásila na vysokou celkem úspěšná. Na meetingu v ostravské at-
školu do Ostravy, kde jsem během talentových letické hale jsem běžela český národní rekord
zkoušek na stadioně potkala svého bývalého na 1 500 m (4:05,73). Ve Francii pak rekord na je-
trenéra, který mě přesvědčil, abych začala zase den kilometr (2:39,25). Bohužel mě v polovině
trénovat. Bohužel se mi ani po dvou letech ne- halové sezony začala pobolívat pata. Nebolela
dařilo navázat na výsledky, kterých jsem dosa- mě při běhu, ale jen po tréninku, takže jsem
hovala jako žákyně, i když jsem trénovala jako tomu nevěnovala pozornost, a to byla obrov-
o život. Začala mě bolet i kolena a ortoped mi ská chyba. Na halovém mistrovství Evropy jsem
doporučil, abych s běháním sekla. Mimochodem ještě doběhla na slušném šestém místě, ale to
artrózu mi diagnostikovali už ve dvaceti letech. byl na delší dobu můj poslední závod. Dlouho
Dlouho jsem se nemohla smířit s tím, že by má doktoři nedokázali přijít na to, co mi je, až ně-
atletická životní etapa měla skončit takto. Něko- kdy v létě konečně v ordinaci u doktora Koláře
likrát jsem se rozhodla, že znovu začnu trénovat zjistili, že mě trápí ostruha, která nebyla vidět
a až budu mít natrénovaný základ, ozvu se tre- ani na magnetické rezonanci. Absolvovala jsem
nérovi, aby mě připravil na závod. Bohužel jsem kolotoč injekcí, rehabilitací a laserů, až jsem