Page 19 - Chytrý zpravodaj - Suchdol nad Lužnicí říjen 2021

Rozhovor

takhle k belu a říká: „Tak vás mám. Tak pojte, A najednou stojí pod stromem: „Tak pojte, Strážci jihu. To pojmenování vymyslel jeden
si to vyřídíme.“ Tak jsme šli jsme a říká: „Tak chlapci, pojte.“ Tak. Museli jsme slezt, ko- z nás, Květa Jindrů, skautskou přezdívkou
co si vyberete. Buď vás dám četníkům, ane- šile vykasat, hrušky vysypat. Já si říkal, co Cyril. Scházeli jsme se, chodili, stanovali.
bo dostanete pětadvacet na p...“ Tak jsme si se bude dít. Vzal nás takhle za uši a zaved Takovou klubovnu, takovej pokojček, jsme
vybrali pětadvacet. Pětadvacet nám nedával. nás do prasečího chlívka. Bít nás nechtěl, to měli u Jindrů. Pani Jindrová nám v tomhle
A povídal: „Ať už vás tady nevidím.“ Byla to v žádnom případě. My jsme prase nemívali, šla na ruku, byla to velmi hodná ženská,
klukovina, samozřejmě. a to prase jak kdyby to vědělo. Já byl celej vdova. Co jsme si vymysleli, to nám do-
Když jsme neměli míč, nebyl taky žádnej voslintanej. To je tak nepříjemný, když tě volila, dokonce tam jsme v klubovně hráli
problém. Byla klubovna DTJ, tam se vyvrá- prase vočuchává a drbe do tebe. A hele, když i divadlo. Máme fotku, kde je asi sedm nás
tily dveře a míč jsme druhej den měli. Tak jsem tu historku po letech vyprávěl dětem Strážců jihu, je tam ten Květa Jindrů nebo-
takhle jsme to řešili. li Cyril, Miloš Böhmů, syn
ředitele školy, Láďa Šílený,
Tak to jste byli raubíři Láďa Novotnejch, můj bratr
dost tedy. Francálek [František Lin-
Raubíři velký, to přiznávám. hart], Pepa Šerhaklů a já.
Je fakt, že četníci to taky Za Hutí, jak je První háje-
někdy vyčmuchali a že ty ček, tam bylo takový skaut-
četníci byli u nás dost často, ský eldorádo. Za Kostečků
a nejen u nás, bohužel. Áda lesíkem teče Dračice a vlévá
Klímů [1929–1988] byl ka- se potom do Lužnice. Tam
marád, že bych pro něho do je takovej vohyb. Tak tam
vohně skočil. Doslova se vo jsme s touhle partou postavili
nás staral. Sám měl hodně „chatu“. Nařezali jsme pruty,
přísnýho otce. Po válce to byl vypletli. Kdyby se tam dal
úplnej psanec. Udělali z něj koberec, tak tam může bejt.
zločince, protože převáděl Tak ta chata byla, kamaráde,
za hranice, přestěhoval se pěkně udělaná. No, potom
do Štiptoně pod Nový Hra- když přišla zjara velká voda,
dy, a tam takhle zlobil. Kvůli tak nám jí vzala, bohužel.
tomu celou rodinu úplně po-
topili a barák [čp. 328] zbou- Dětství jsi prožil za
rali. války. Jak jsi vnímal jako
dítě poměry?
Zmiňoval jsi, že tvoji Skaut za protektorátu nebyl.
rodiče sousedili právě První tábor sůdolských skau-
s Hadačovými, jejichž syn tů před válkou byly na Lužni-
Josef tady byl hlavní or- ci [1939], proti Prvnímu há-
ganizátor skautingu. Byl ječku. Poslední tábor [v roce
o víc než deset let starší 1940] nacisti zrušili násilně,
a nepatřil do vaší zlobivé doslova tam přišli a zbourali
party. Přesto se zeptám, ho. To byli lidi kolem ředitele
jestli jste s ním měli ještě německý školy, to byl nacis-
před skautem nějaký ta. To jsem ještě nebyl skaut,
kontakt. to jsem byl malínkej.
Mám takovou historkou, Ještě k těm Hadačům: Pa-
jak nás chytil Pepa Hadačů „Naše první slušné seskupení. Říkali jsme si Strážci jihu. Na fotografii je „Francá- matuju si, že sousedi, staří
na hruškách, bohužel. Lezli lek“ (František Linhart), „Cyril“ (Květa Jindrů), Miloš Böhmů (syn ředitele školy), Hadačů, měli „tatíčka Ma-
jsme taky na jabka. Třeba Láďa Šílený, Láďa Novotnejch, Pepa Šerhaklů a já“ saryka“ doma na zdi celou
u Patáků měli panenský čer- válku.
vený, to vím, protože ty byly dobrý. (Tenkrát na skautským táboře, tak se jim to samo- Chtěl bych taky vzpomenout komisaře
tu bydleli Patáků, to byl myslím železniční zřejmě líbilo, jak nás Jestřáb, náš náčelník, Trska – dělal tu starostu za války. O tom
inspektor.) Nebo u Remešů měli zase mat- zavřel do chlívka. Ale Pepa Hadač povídá: bych se chtěl vyjádřit, že to byl loajální Ně-
čino. Ale Hadačů neměli jenom jabka, ale „Hele, už mě nepomlouvej. Mě to mrzí, že mec a hodně lidí zachránil. Pokud ho někdo
měli i hrušky. Vyčíhali jsme si, že vodjedou jsem vás takhle ztrestal.“ A každej rok, až pomlouval, je to špatně. Byl to původně taky
s krávama pod rybníky. Věděli jsme, že maj do svojí smrti, ty hrušky, když dozrály, tak sklář, jako můj otec, tak se s ním otec znal,
[pozemky] pod rybníky, a než nasečou, než mi je nosil. Prej: „Abys na mě už nežaloval!“ a věděl, že to byl dobrej chlap a hodně lidí
to shrabou, tak si říkáme, tak zajdem na ty (úsměv) včas varoval. Ale Židy zachránit nemohli,
hrušky. Dodnes je vidím. Krásný žlutý, no bohužel. Ze Židů pamatuju třeba Fischlů
můžeš to vydržet? Přelezli jsme plot a cpali A kdy jste přestávali zlobit? [čp. 152]. Jako malej jsem tam chodil s ma-
jsme si to pod košili. Jenže jsme zapomněli, Naše první pořádný klukovský seskupení minkou do krámu. Pani Fischlová povídá:
že student, Pepa Hadač, má taky prázdniny. jsme si udělali sami a pojmenovali jsme se „Vemte si tady cukr.“ A doslova jí vnutila

www.suchdol.cz 19