Page 20 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. 03 2022
P. 20
Fórum občanů
Vítání poslů jara
O slukách za Borem
Adolf Holý v okolí Suchdola, o kterých jsme věděli, že mají táhnout sluky. Dali jsme se za ves do
se tam sluky objevují (druhé bylo na Lužnici polí, kde se říká „Pod chalupama“, a došli
pod Hutí). jsme na kraj lesa ke stoce, podél níž jsme se
o mrazivém ránu pofukoval vítr, Na druhý den jsem se, spolu s mým bor- dostali k soutoku s Blatním potokem. (Blat-
který se snažil rozehnat mraky. Ty díkem Betty, nemohl dočkat. Počasí nám ní potok pramení na blatech, ale skutečná
se příliš nebránily a zane- blata jsou několik set metrů od nás
Pdlouho již prosvítala skrze proti proudu. Na mapě je potok
zbytky modrá obloha. Nedalo se označen jako Podřezanská stoka).
odolat, vyrazil jsem zkontrolovat za To je to místo – na soutoku poto-
Bor, jak přečkala lednové a únorové ků, s porostem nevysokých borovic
fujavice srnčí skupinka. Ta klidně a s krušinami.
pastvila na vzešlém ozimu pšenice. Po zběžné obhlídce místa jsme
Srnčí bylo v dobrém stavu a já měl usedli na lavičku, stlučenou z toho,
hezký pocit, že to bylo i díky naše- „co les dal“. Byl nejvyšší čas. Od
mu krmení. Na čerstvě rozmrzlém Boru sem zaléhal pravidelný ve-
poli byly patrné cestičky hrabošů černí „klinkáček“. My čekáme na
pod nedávno zmizelým příkrovem první hvězdičku. Napínáme slechy,
navátého sněhu. Pohled na No- zdali uslyšíme typické kvork kvork,
vohradské hory se zbytky bílé če- kterým se ozývá slučí kohoutek při
pice, kterou ne a ne smeknout před křivolakém letu, podobném tomu
plachými paprsky slunce, napoví- netopýřímu. Jsme plni očekávání
dal, že zima si s námi může ještě vzácných scén nevšedního kohout-
pěkně zašpásovat. ka s dlouhým píchákem. Už se musí
Náhle uslyším nesmělý trylek. Za- každou chvíli objevit, vždyť první
stavím se a naslouchám, až i dýchat hvězda, která jeho tah podél potoka
přestanu, a najednou znovu a zase zahajuje, již vyšla.
znovu. Ano, je to on, posel jara, Vtom se mi zdá, že slyším slabé
skřivánek. Není to sice sólový part, písknutí. Podívám se na fenku, jest-
kterým se nechávám unášet, zahle- li vzrušením, které jsme na ní určitě
děn do oblak, vyhlížeje třepotavou přenesli, nezakňučela. Betty je ale
tečku, ale je první. v klidu. Znovu jsem se zahleděl na
Bylo to asi před patnácti nebo dva- tmavnoucí oblohu nad potokem
ceti lety. Vraceje se z toulek před- Místo na Blatní stoce za Borem, kde táhly sluky a konečně jsme se dočkali. S cha-
jařím, potkám na Boru jednoho Foto: Adolf Holý rakteristickým kvorkáním letěl kli-
z místních, hospodáře myslivecké- katě první kohoutek, po chvíli zase
ho sdružení pana Josefa Zárubu, po další a pak jakoby se vraceli, asi tak
baráku „Pepíka Fajtů“. Než jsem se ve výši korun nízkých borovic. Hle-
mu stačil vypovídat z mých dojmů, dali touhu své lásky, slučí slepičku.
co jsem viděl v revíru, řekl mi: „Asi Zhluboka jsem se nadechnul,
už táhnou sluky.“ srdce až v hrdle. Vůbec jsem ne-
Sluka lesní je u nás dnes již vzác- vnímal, že se již téměř setmělo. Až
ný pták, hnědé až zlatohnědé barvy, hospodář do mě strčil se slovy: „Tak
místy s černým žíháním a s dlou- půjdem, nebo se tu ve tmě přerazí-
hým píchákem (zobákem), kterým me.“ Když jsme se pak s hospodá-
z rozbahněné půdy vytahuje červí řem rozcházeli, byl v našich očích
(červy). Ze svých zimovišť kolem plamínek naděje, že takto prožitý
Středozemního moře se k nám slu- jarní večer slibuje, že bude celý my-
ky vracejí v březnu, kdy začíná je- slivecký rok šťastný.
jich tok, spojený s večerními tahy. Sluky na historické pohlednici Byl jsem nadšený z toho, co jsem
Domluvili jsme se s panem Zá- zažil a prožíval jsem tyto scény zno-
rubou, že zítra vpodvečer vyrazíme na po- přálo, téměř jasná obloha a vlahý vzduch vu a znovu. Ano, to je ta naše krásná jihočes-
zorování a poslech tahu slučích kohoutků dával naději. ká příroda, važme si jí. Bylo to naposledy, co
pod vesnici Bor. Je to jedno ze dvou míst Společně jsme se vydali na místo, kde jsem tah sluk viděl.
20 Suchdolský zpravodaj | březen 2022
