Page 13 - Chytrý zpravodaj - Statenice 02/2022
P. 13
Představujeme Zpravodaj Statenic a Černého Vola 2/2022 13
Ne všichni ale mohou ubytovat, ROZUMÍME SI, PROTOŽE
jaké další možnosti pomoci tu CHCEME.
máme?
„O finanční sbírce v Kavárničce
už jsme mluvily. Pak také máme Při cestě do práce jsme poslou-
v knihovně materiální sklad oble- chali zprávy v rádiu plné „Ukrajiny“
čení a hygienických potřeb, které- – válka, bomby, smrt, materiál-
ho se vzorně ujala Nicole Anderegg. ní a psychické škody, uprchlíci,
Pomáhají jí i její kamarádky mámy s dětmi. Mrkli jsme na sebe
a sklad perfektně funguje dodnes. se Stellkou s výrazem: „Co můžeme
Díky Pavle Witzel došlo k systema- udělat my?“ A bylo jasno. Přišlo
tizaci pomoci. Více jsme si rozdělili nám slušné zeptat se sousedů, zda
role a také se rozrostla spolupráce by jim nevadilo, kdybychom něko-
s okolními obcemi.“ mu poskytli střechu nad hlavou.
Dostal jsem od nich informaci, že
Se kterými a jak probíhala či stále stateničtí dobrovolníci již něco pod-
ještě probíhá? nikají, a jestli tedy na nás mohou
„S Tuchoměřicemi jsme si napří- předat kontakt. Říkali jsme si, že
klad vyměňovali informace o oble- máme několik dnů na to, abychom
čení, které bylo potřeba pro jednot- připravili horní patro, kde máme
livé uprchlíky, podobné výměny samostatnou jednotku s kuchyňkou, sprchou a sociálním zařízením. Jenže
materiálu i třeba domácích spotře- již ten den jsme se dozvěděli, že nám vezou nové spolubydlící z ukrajin-
bičů od lidí proběhlo s roztockými sko-rumunské hranice a že tu budou druhý den nad ránem.
i horoměřickými. S Úněticemi také V pátek 4. 3. ve 3:48 jsme ubytovali dvě maminky a 3 děti ve věku 8,
úzce spolupracujeme, aktuálně vy- 10 a 11 let. Mámy byly po cestě velmi unavené, děti vyjukané z nového
mýšlíme fungování dětské skupiny prostředí. Představili jsme se v pyžamu, rychle jim ukázali čisté postele ve
a u nás v knihovně učíme jednou vyhřátých pokojích a šli spát. Hned druhý den jeli všichni vyřizovat tehdy
týdně češtinu pod vedením Asji potřebná víza a povolení. V neděli jsme konečně na sebe měli čas, vysvětli-
Mejtuv nebo Báry Černohorské.“ li si co a jak v domě, jak funguje doprava ze Statenic a v Praze.
První hodiny soužití byly rozpačité z obou stran. My netušili, jak k nim
přistupovat, a oni nevěděli, co od nás čekat. Naštěstí se dalo mluvit trochu
foto z kurzu češtiny (archiv knihovny) ma, trochu nohama a hodně přes Google translator. A když bylo potřeba
anglicky, oprášili jsme vzpomínky na maturitu z ruštiny, trochu ruka-
něco „přesně“, pomohla Natálka z Kavárničky, abychom se neztratili
v překladu.
Teď již jsou všichni samostatní. Fungujeme skvěle, mají trochu jiné
návyky než my, maličko jinak postavené priority, kapánek jiný režim dne,
přesto v pátek a v sobotu večeříme všichni společně. Jeden den máme
ukrajinskou kuchyni, druhý den českou. Večer si povídáme, abychom se
o sobě něco dozvěděli, zahrajeme si hry, aby děti byly s námi společně.
A co je, Alčo, pro tebe osobně nej- O víkendu můžeme výletovat do přírody, do ZOO nebo do staré Prahy.
víc, uprostřed cesty, na kterou ses Nemusíme, ale je to i pro nás příležitost podívat se na místa, kde jsme
vydala? dlouho nebyli. Stále jsme si sice jazykově vzdálení, nicméně rozumíme si,
„Pro mě byla rozhodně nejsil- protože chceme. Přirostli nám k srdci.
nějším zážitkem návštěva jedné Doporučili bychom to ostatním? Ano, ale neznáme Vás, nevíme, jaké
z „našich“ prvních rodin, ale už máte podmínky a očekávání. Je to individuální. My jsme chtěli pomoct že-
v jejich vlastním pronajatém bytě. nám s dětmi, co s pár věcmi opustily svůj domov a vydaly se do neznáma.
A přede mnou už nestáli vyčerpaní První dny byly náročné. Dnes jsme rádi, že jsme našli odvahu. Zkušenost
a vystrašení uprchlíci, kterým bylo je to velká a v našem případě velmi dobrá.
nutné se vším pomoci, ale silní Nebojte se pomáhat. Můžete pomoci organizačně – zajistit dopravu,
a odhodlaní lidé s touhou žít dál. práci, školu, objednat si a zaplatit úklid, mytí oken, hlídání dětí, někdo
Podařilo se nám vrátit jim jejich pomůže finančně nebo materiálně, jiný zase poskytne ubytování, každá
lidskou důstojnost a to je pro mě pomoc je potřebná, každá je užitečná. My už víme, co umíme, co můžeme,
úplně nejvíc pocit k nezaplacení. k čemu máme podmínky. Již máme zkušenost, tedy přestali jsme se bát.
Ale pochopitelně velké poděková- Podívejte se večer na zprávy o Ukrajině, jak vypadají města podobná
ní patří všem, kdo se na pomoci Praze, jak vypadají obce podobné Statenicím. Zjistíte, že sebemenší pomoc
Ukrajincům u nás podíleli, těm, nebo alespoň soucit je lepší než nedělat nic.
o kterých víme, i těm, o kterých Tomáš Vondráček
nevíme. Mám z nás radost.“ foto Dagmar Plotěná
Ivana Navrátilová
