Page 9 - Chytrý Zpravodaj - Přeštice duben 2021
P. 9
PŘEŠTICKÉ NOVINY | DUBEN | 9
Nahlédnutí do života psích Pavel Hochman napsal...
které sice Přeštice před návště-
Dokončení ze str. 4
mazlíčků na Přešticku ce krajský přebor a v baráži se ale proti nim hráli třeba Pobor-
vou 2000 diváků prohrály 0:2,
V roce 1953 vyhrály Přešti-
utkaly s PDA Plzeň o postup ský, Šmicer, Bejbl, Suchopá-
Dnes má psa mnoho lidí. Pro Vždy běhali za lidmi a skáka- dvoře byl u boudy pes – velký nepozastavoval.“ Ve svých do druhé ligy. Hráli bran- rek, Šmejkal nebo Vágner.
většinu je to domácí mazlí- li tak vysoko, že jsem jejich vlčák na řetězu. Jmenoval se vzpomínkách se o psovi také kář Němec, Kovařík, bratři Čtenáři vás znají jako
ček, často člen rodiny. Rodiče tlapky měla na ramenou. Pan Bojar. Když jsem nechtěla jíst, zmiňuje pan Kasl ze Snopou- Kripnerové, Čermák, Krýsman dlouholetého sportov-
kupují psa dětem, když si ho Veverka říkával, že se nemu- babička mi vždy pohrozila, ať šov. Josef Kasl st. měl krátko- a další, ale ty zápasy si ještě ního novináře. Jak jste
přejí. Mnozí svého chlupaté- síme bát, ale přesto jsem tam koukám jíst nebo mi to Bojar srstého jezevčíka Lovíka. nepamatuji. Až potom v roce se dostal k práci v novi-
ho mazlíčka musí nechat také chodila se strachem.“ Dle sežere. Dnes by mi ho přišlo 1958, kdy se postoupilo do nách?
ostříhat, jezdí s ním na dovo- dobových fotografií víme, že líto, ale tehdy se nad tím nikdo Mgr. Eva Horová divize, tak to už mám řadu Opět se musím vrátit do
lenou, pes žije v záplavě lásky Ferdinand Veverka ml. měl utkání v paměti. Brankáři Král, šedesátých let. Do fotbalu
a dobrot. Jak to bylo v minu- také psa dobrmana. Neoaral nebo Štych, stále ještě jsem byl blázen už jako kluk
losti? Pojďme nahlédnout. Ing. Kasl se ve svých povíd- bratři Kripnerové, Pěchouček, a v tehdejší Pravdě a Česko-
Pes nechyběl ani na lukavic- kách zmiňuje o loveckém psu
kém zámku. Hraběnka Schön- Rize: „Můj otec, vášnivý nim- Matýs, Václav Brunát, Tušek slovenském sportu doslova
a další, na všechny si dobře hltal všechno, co se o něm
bornová si z Prahy jednou rod, říkal, že je to pes lovecký.
přivezla krásného pudla, ostři- Brával ho sebou na podzimní pamatuji. Po nich následovala psalo. Ono toho nebylo zase
haného jako lva, kterého prav- hony. Pracoval dobře v poli, generace, která v šedesátých tolik, co dneska, přesto mě
děpodobně koupila od někoho vystavil pernatou, dobře apor- letech hrála pravidelně krajský fascinovaly referáty z utkání.
v cirkusu, protože se za kou- toval koroptve, bažanty i zajíce přebor. Zoubek, Levora, vojá- Líbilo se mi, jak píše třeba ve
sek cukru uměl postavit na a na škodnou byl ostrý. Nevá- ci Urban, Lněnička, Nekuda, Sportu František Žemla, poz-
hlavu, udělat kotrmelec, skočit hal skočit do studené vody Vašák, Trnka, bratři Bruná- ději v Gólu Josef Pondělík,
přes nastavenou ruku… Karel rybníka pro sestřelenou divo- tové, Tykal, Václav Krýsman nebo v Mladé Frontě velký
Schwraz ve svých vzpomín- kou kachnu – březňačku. Měl mladší atd. V roce 1971 jsem odborník Jaroslav Šálek. Toho
kách zaznamenal: „Pes z přís- i jinou, pozoruhodnou vlast- se odstěhoval z Přeštic do Plz- jsem přímo miloval. A moje
né drezury pojednou se octl nost. Dovedl se uprostřed honu ně, ale přeštický fotbal jsem začátky? V roce 1964 jsem
v jiných poměrech, zámecká přeměnit ze psa loveckého na nadále pozorně sledoval. Když jako student SVVŠ zaslal pár
kuchyně skýtala hojnost požit- psa honícího. Pozoroval, jak se v roce 1988 po třiceti letech článků z fotbalu a hokeje do
ků. Při všeobecné oblibě tlous- se lovci marně snaží skolit uni- podruhé postoupilo do divize, tehdejších okresních novin
tl do tvarů nevhodných tomu kajícího zajíce z kruhové leče. byl jsem opět u toho. Praco- Nový život, pozvali mě na
umělectví tak, že se konečně Tady dospěl k závěru, že nade- val jsem ve výboru, připravo- školení, které jsem absolvo-
paní hraběnka styděla vzít jej šla jeho chvíle, aby zachránil
s sebou na zimu do Prahy…“ čest honu. Dlouhými skoky se val jsem programy na zápasy, val a stal jsem se tak oficiál-
Hraběnka se rozhodla svěřit ho vydal za prchajícím zajícem. dělal hlasatele. A na hřišti ně dopisovatelem. V šestnácti
přes zimu zámeckému zahrad- Marné bylo volání jeho pána, běhali výborní hráči: Tomíček, letech. Snem bylo vystudovat
níkovi, který bydlel vedle aby se vrátil. Zajíc kličkoval, Zahálka, Kriegelstein, Andrle, novinařinu, stát se profesi-
zámku. Měl svého loveckého pelášil, Riga za ním. Po nějaké Ježek, Matík, Kožíšek, Daví- onálem, ale po maturitě to
psa a psy měl rád. Řekla mu: chvíli se utýraný zajíc posadil dek, později přišli Šambergr, nevyšlo a místo toho se ze mě
„Jim ho svěřím, pane Klotz, a pozoroval, co dělá jeho pro- Dobrý a další. Divize se tady stal výpravčí. Novinařina na
voni mají srdce pro zvířata následovatel. Ten také seděl. hrála nepřetržitě dlouhých šest- amatérské úrovni však desít-
a nebudou mu ubližovat a dám Těžce oddychoval, kňučel náct let, bylo to jedno z nejú- ky let můj život provázela, od
jim zlatku denně…“ Zahrad- a jazyk mu visel z mordy. Zajíc spěšnějších období v historii roku 1993 docela intenzivně
ník souhlasil a z hraběnčiny se dal opět do pohybu, Riga ho přeštického fotbalu. v Plzeňském deníku, kde jsem
nabídky měl oči navrch hlavy. Jistě v Přešticích půso- publikoval devatenáct let.
Zlatka denně byla na tehdej- bili i významní trenéři. Profesionálem jsem ale nikdy
ší poměry hodně. Jakmile se Byla jich celá řada, v knize je nebyl a zcela jistě vím, že už
vrchnost na zimu odstěhovala, o některých psáno. Za všech- nebudu.
opatřil zahradník druhou bou-
du na dvorek a milý pudl byl ny musím jmenovat přeštickou Jak relaxujete – aktiv-
na řetízku. Psovi dával zbyt- fotbalovou legendu Stanislava ním či pasivním sporto-
ky, do kterých se mu několik Trnku. Pražák, který vojákoval váním?
dní nejprve nechtělo, ale pak v Příchovicích, se v Přešticích Snažím se aktivním. Od
se začínal oživovat, byl čiper- oženil a desítky let byl hybnou dubna, někdy už od března do
nější, sám panáčkoval. Na pro- silou celého klubu. V klubu října chodím plavat do Bole-
cházkách se vyběhal a než na trénovalo i několik bývalých váku, Kameňáku nebo Třemo-
jaře přijela hraběnka, omládl, ligových fotbalistů, odchova- šenského rybníka. A v době
zbujněl a hraběnka ho nemoh- nec Jan Kuželík, Josef Šnajdr, velkých veder se rozjedu
la skoro ani poznat. A hraběn- Zdeněk Plecháček, Jaromír do Hradiště, kde je Úhlava
ka ještě zahradníkovi připlatila Bakule, Antonín Dvořák, Jaro- velice příjemná. Při plavání
za tu péči. Za Schönbornů byl mír Mysliveček, Ivan Bican, si hodně odpočinu. A ještě
v obci vybudován psinec. Tyto Miloš Paul a v současné době do sedmdesátky jsem chodil
psy hraběcí rodina využívala Jana Pokorná ze Snopoušov Stanislav Purkart. pravidelně běhat. Většinou
k honům. č. p. 32, se psem, rok 1941.
Na jaké zápasy Přeštic třikrát týdně jsem absolvoval
nejraději vzpomínáte? desetikilometrovou trasu oko-
Byla by jich celá řada. Veli- lo boleveckých rybníků, či
ce zajímavé byly v divizi okruh z Bolevce do Třemoš-
derby zápasy s Klatovy nebo né a zpět. Jenže v sedmdesáti
s Chlumčany. V roce 1959 na letech nastal zlom, začaly mě
jaře hrály Přeštice o záchranu při větší zátěži bolet kolena,
a do Klatov vyjel s fanoušky sám jsem si stanovil diagnózu:
zvláštní vlak. V hledišti bylo opotřebení materiálu. Takže
přes 3000 diváků. Přeštice teď už jen plavu a snažím se
v roli hostů rivala mačkaly, hodně chodit, ale to je v dneš-
měly převahu, ale za stavu 0:0 ní covidové době také složité.
zahodil Václav Tušek penaltu, Co byste popřál přeš-
vzápětí vstřelily Klatovy gól tickému fotbalu ke 100.
a vyhrály 1:0. Kdyby tam ten- narozeninám?
Ferdinand Veverka se psem na zámku v Dolní Lukavici.
krát Přeštice získaly dva body, Aby měl stále takovou pod-
Na psy dalšího majitele následoval. To se opakovalo tak se možná v divizi zachrá- poru města, jako má v sou-
zámku, pana JUDr. Ferdinan- několikrát. Nakonec usoudil, nily. V divizním období 1988- časnosti. O tom, že se město
da Veverky, vzpomíná Ivana že zajíce nedohoní, zapomněl, -2004 vzpomínám nejraději na k fotbalistům chová příkladně,
Owe, dcera Zdeňky Blochové. že chtěl zachránit čest honu utkání v Praze u železničního svědčí překrásný areál a právě
„Někdy jsme chodili k zámec- a vrátil se domů. Zalezl do své- mostu se Smíchovem. Tenkrát otevřená nová travnatá hrací
kému zahradníkovi panu Bouz- ho domečku, přední běhy vysu- hráli v Přešticích na hostování plocha s umělým trávníkem.
kovi. Jeho skleníky se nachá- nul kruhovým otvorem, položil Aby se v klubu udržel hlav-
zely vpravo od zámku. Pro si na ně hlavu a jeho moudré někteří borci z plzeňské Vikto- ní sponzor, jenž podporuje
zeleninu jsem sem chodívala oči říkaly: Celej ten váš hon mi rie, do mužstva náramně zapad-
s babičkou a paní Kozlovou, může bejt ukradenej.“ li a tehdy v hlavním městě dospělý fotbal a zároveň se
naší hospodyní. Musím se při- Na psa vzpomíná Anna Dvo- mužstvo excelovalo a vyhrálo rozvíjela činnost mládežnic-
znat, že někdy to bylo až straši- řáková, rozená Kučerová, kte- 4:0. Na hřišti řádil především kých týmů. A konečně onen
delné, když na nás vyběhli dva rá ve Snopoušovech trávila pozdější reprezentant Tomáš vysněný postup do České fot-
obrovští bílí psi pana Veverky, prázdniny u babičky Kuče- Došek. Výborné bylo i pohá- balové ligy.
které nikdy neměl na vodítku. rové v č. p. 25: „Na našem rové utkání s pražskou Slavií, (šat)
