Page 18 - Praha 7 - Hobulet září 2020
P. 18

18                     Rozhovor                                                                     Hobulet září 2020




        To tedy nebyl dobrý začátek.          který je hodně komerční, protože je to velmi   Takže byste byla první žena…
        To tedy ne, na vrchol jsme tehdy nedošli,   přístupná hora. Vzala jsem si tehdy s sebou   Ano, to by bylo fajn, ale musím tam vylézt.
        a když použiju naši hantýrku, tak jsme tam   lyže, dostopovala z Biškeku kamionem přes   Letos to kvůli koronaviru nepůjde.
        takzvaně pověsili pytel. Další sezonu jsme jeli   celý Kyrgyzstán a ty lyže vytáhla nahoru do
        na Korženěvskou. Mysleli jsme si, že vylezeme   6100 metrů, což bylo docela náročné. A pak   Měla jste to v plánu s tím samým
        i Pik Kommunizma, tedy další dvě sedmiti-  samozřejmě sjezd dolů, není to lehké udýchat.   parťákem?
        sícovky z té leopardí pětice. Zvládli jsme ale   V šesti tisících metrech se hůř dělají oblouky,   Ne, tomu už se tam nechce. (smích) Tyhle
        sotva Korženěvskou, na Kommunizmě sebrala   navíc jsem jela natěžko s batohem. Žádný poži-  kopce jsou problematické. Jsou srovnávané
        kluky již zmíněná lavina, ze které se ale   tek z jízdy, ale chtěla jsem si to zkusit.   s těžšími osmitisícovkami v Himálaji. Pik
        zázrakem vybabrali. Výlet nešel podle plánu.                                 Poběda je hodně severně, je tam zima, klima
        Představovali jsme si, že to bude lehké, ale   Říkám si, jestli vám nechybí adrenalin…  je oproti Himálaji drsnější. Navíc má Poběda
        vůbec to tak nebylo.                  Nechybí. (smích) Naopak já se pohybuju velmi   velmi špatnou statistiku, co se úmrtí týče – je
                                              bezpečně a snažím se nepřeceňovat síly. Vždyc-  to zlá hora.
        Když jsme u té hantýrky, jak se vlastně   ky mám na paměti, že mám jenom jeden pokus.
        řekne, když tu horu zdoláte?                                                 Jak to?
        Zdolat ani dobýt se moc nepoužívá, spíš že   Takže jste nikdy nebyla blízko velkého   Je tam spousta lavinózních úseků, a i když
        nás to tam pustí. Chan Tengri znamená v pře-  průšvihu?                      jsou podmínky dobré, každou chvíli hrozí, že
        kladu Pán stepi, takže je to vlastně audience   Vždycky jsme to nějak zvládli, naposledy na   se to utrhne. Také je tam velký ledopád, z něj
        u takového božstva. On buď „vpustkajet“,   Pik Pobědě. Odvážil se tam se mnou kama-  se ulamují kousky ledu a padá to na hlavu.
        nebo „nevpustkajet“ (rusky pustí nebo nepus-  rád Martin. Na ten kopec totiž nikdo nechce.   Lezecký terén na výstupovém žebru není
        tí – pozn. red.), podle toho, jak se mu zrovna   (smích) Byli jsme silná dvojka a měli jsme   dobře zajištěný, lidi z toho občas padají. Když
        chce. (smích)                         dobrou šanci na vrchol, ale nepodařilo se   už se dostanete zdárně do sedmi tisíc metrů,
                                              nám trefit do krátkého okna stabilního počasí.   pořád zbývá urazit dlouhých sedm kilometrů
        Někdy je asi potřeba si s ohledem     Dostali jsme trochu na frak v bouři v sedmi   k hlavnímu vrcholu. Čtrnáct kilometrů na hře-
        na počasí na tu audienci počkat…      tisících. Sice jsme věděli, že přijde balšoj snjeg   beni v sedmi tisících metrech je hrozně moc.
        Ano, to jsme zažili při dalším pokusu na Pik   (rusky velký sníh – pozn. red.), ale říkali jsme   Je to terén, ze kterého se špatně utíká, takže
        Kommunizmě. Spoustě lidí se to tehdy ne-  si, že jeden den to přežijeme a uvidíme…  kdykoliv se počasí zhorší, člověk tam uvízne
        povedlo, ale my jsme si s sebou vzali strašně                                a nemůže se vrátit.
        moc věcí, a když bylo škaredě, tak jsme seděli   Jak dlouho to trvalo?
        ve stanu a čekali na hezké počasí, až nás to   24 hodin, ale to stačilo. Vylézt totiž každou   Ani helikoptéra by vás nezachránila?
        pustí. Trvalo nám to 11 dnů. Ten vrchol jsme si   čtvrthodinu ven do té vichřice a odhazovat sníh,   Takhle vysoko už ani vrtulníky nelítají, ty
        vlastně vyseděli.                     který se na vás hrne, být vystavený větru a sněže-  mohou do 5500, možná do 6000 metrů. Tam
                                              ní, není žádná legrace. Já v tu chvíli radši vařím,   možná vyzvedávají nějaké mrtvoly. Nejsou to
        To se asi nehodnotí, za jak dlouho    i když normálně nevařím. (smích) Najednou je   Alpy, kde si zavoláte kdykoli pomoc. Člověk
        tam člověk dorazí… Prostě pustila     ze mě ženská. Ne, že bych neodhazovala vůbec,   se musí postarat sám. Tam žádný plán B není.
        nebo nepustila.                       ale přeci jen jsem slabší mašina. Ten nepoměr sil   V tom je to dost zrádné. Z technického hledis-
        Ano, tehdy pustila. (smích) Já rekordy    mezi námi byl ale rozhodující. Pokračovat jsme   ka ale ta hora pro špičkové lezce, jako je třeba
        nelámu.                               mohli jen za podmínky, že oba budeme stejně   Mára Holeček, není výzvou. Je tam jen pár
                                              silní v prošlapávání a odhazování sněhu. To jsme   lezecky zajímavých úseků. Na druhou stranu je
        Na návštěvu ke zmíněnému Pánu stepi   objektivně nebyli, takže jsme to vzdali.   to celé hodně riskantní, pro začátečníky to není.
        neboli na Chan Tengri jste se dostala na                                     Většinou tam potkáte ty leopardy, kteří to chtějí
        druhý pokus…                          Co jste tehdy v té vánici vařila?      zkompletovat. Potkala jsem tam třeba Rusy, kte-
        Vrátila jsem se tam v roce 2017 s kamarádem.   Sníh! (smích) V tom jsem dobrá, i když to není   ří vylezli v zimě na K2 (nejvyšší hora Pákistánu
        Ten ale po cestě zjistil, že se mu vlastně naho-  žádné kulinářské umění. Roztápíte sníh na hor-  a druhá nejvyšší hora světa – pozn. red.), jeden
        ru nechce. Zapomněl, jaká je to dřina, a až na   kou vodu a tím zaléváte travel lunch, takové   z nich byl na Pobědě posedmé a stále ji nezdo-
        místě si uvědomil, že to není úplně zadarmo.   jídlo v pytlíčku s instantní stravou, to je celé.  lal. A to je fakt kanón. Je to otázka štěstí.
        (smích) Tak jsem si vzala batoh a svůj malý
        stan a šla sama. Ani z toho nemám žádnou   Jak často vlastně během expedice jíte?  Asi především s počasím.
        vrcholovku, ale to nevadí, o fotky nejde.   Ráno se člověk musí trochu najíst, většinou   Ano, těch dnů, kdy je ideální počasí a může-
                                              spolkne nějaké vločky, a potom večer, během   te stát na vrcholu, je málo, třeba dva tři za
        Šlo to hladce?                        dne máme po kapsách drobné sladkosti, ale   sezonu. Člověk se musí opravdu trefit, být ve
        No, tehdy jsem to málem vzdala. Měla jsem   většinou není ani chuť. No, zhubli jsme tam.  správný čas na správném místě, nesmí udělat
        strach, že přijde špatné počasí, a nechtěla                                  žádnou chybu a všechno to musí do sebe
        jsem riskovat. Před vrcholem jsem to chtěla   Jak vás napadlo pustit se do Sněžného   zapadnout.
        otočit, ale styčák řekl do vysílačky: „Davaj do   leoparda?
        vršiny!“ (rusky pojď až na vrchol – pozn. red.),   Pořád jsem kolem těch kopců brousila, obdivo-  Kolikrát myslíte, že to ještě zkusíte?
        tak jsem si řekla dobře a šlapala dál. Když   vala jsem hrdinské počiny ruských horolezců   No slyšela jsem o někom, kdo to dal na čtrnác-
        jsem jim volala z vrcholu, na oslavu si dole   a postupně jsem se odvážila lézt nahoru… No   tý pokus. (smích) Myslím, že takovou výdrž
        otevřeli pivo.                        a s jídlem roste chuť. Teď už je to tak načaté, že   mít nebudu, ale ještě jednou bych to zkusit
                                              je škoda to nedokončit. Málo lidem se podaří   chtěla.
        To jste jim důvěřovala?               dosáhnout všech pěti vrcholů. Tak uvidíme,
        Jasně, oni mají v základním táboře lepší per-  ten nejtěžší kopec mě pořád čeká.  Jak jste se vlastně k lezení dostala?
        spektivu, vidí, jak se mraky pohybují. Člověk                                Měli jsme s bratrem hodně aktivní rodiče, táta
        nahoře může mít pocit, že je v průšvihu, ale   Kolik je vlastně na světě lidí,   měl malou cestovní kancelář, takže už jako děti
        ve skutečnosti je to jen malý mráček. Navíc   kteří se tímhle mohou pochlubit?  jsme jezdili do Alp a vyrostli jsme na čtyřtisí-
        jsou to zkušení horalé a mají místní podmínky   Celosvětově asi šest stovek, z toho žen bude   covkách. Rodiče byli odvážní a brali nás třeba
        přečtené.                             kolem dvaceti. Přitom na ty kopce se leze od   i na Mont Blanc. S bráchou jsme v podstatě
                                              padesátých let a o všech výpravách se vedou   jako děti (bylo nám 17 a 21) vylezli tajně na
        Vám ale někdy horolezectví nestačí    pečlivé záznamy.                       Matterhorn.
        a kombinujete jej i s lyžováním…
        Ano, jedno léto jsem chtěla vyrazit na Pik Po-  A kolik máme leopardů v Česku?  Takže bratr je taky horolezec?
        bědu, ale kamarád z toho vycouval a samotné   U nás jsou dva chlapíci, kteří to zkompletovali:   Ano, lezl třeba s Márou Holečkem prvovýstup
        se mi nechtělo. Tak jsem šla na Pik Lenina,   Standa Šilhan a Pepa Milfajt.  na Gašerbrum I, za který pak Mára dostal
   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23