Page 18 - Praha 7 - Hobulet říjen 2020

19
18 Hobulet říjen 2020 Hobulet říjen 2020 Rozhovor 19

Vystudoval lesnictví, pracuje jako lesnický expert a z ticha
lesa si o víkendech rád odskočí do divadla. V Říši loutek
se Jan Novák pohybuje od svých dvanácti let a pořád ho
to baví. V divadle, které letos slaví sto let a začínalo na
Sedmičce, vyzkoušel téměř všechny profese a cítí se tam
jako doma. O historii amatérských loutkářských souborů
píše články i knihy a stále hledá svého následovníka.

Text – Klára Janicki, foto – Johana Pošová

Mezi loutkami a lesem

Kde jste radši, v lese, nebo v divadle? pokroucené kmeny, naopak smrk má pěkný opravdu nechtěl bydlet, a přiznávám, že jsem
To je těžká otázka. Ale vlastně je to bezvad- rovný kmen, takže se to dobře zpracovává. k té oblasti přistupoval a priori s despektem,
ná kombinace. V lese jsem totiž většinou Ale obliba smrku není nic nového, to začalo ale i tam najdete krásná zákoutí. Obecně mě
sám. Bývaly i doby, kdy jsem týden nikoho už v devatenáctém století. hodně rozčiluje, když slyším, že nepotře-
nepotkal. Když jsem v lese, tak se těším do bujeme tolik zemědělské půdy. Půdy i lesa
divadla, a když jsem potom v divadle, kde je V Česku můžeme vyrazit do přírody i do bychom si měli vážit. Když totiž jednou někde
spousta lidí a často stoupá adrenalin, tak si lesa zcela bez omezení. Moc se to neví, vybetonujete sklad, brambory ani stromy tam
říkám, už abych byl zase v lese, tam je svatý ale tahle svoboda pohybu je třeba ve srov- už nezasadíte.
klid. (smích) nání s Velkou Británií dost unikátní…
To je pravda, máme na to dokonce zákon. Ale Máte oblíbený strom?
To se vám to báječné doplňuje. To vám důležité je, aby se lidi chovali v lese slušně. Tře- Samozřejmě, a to hned dva. Máme chalupu
asi mnozí kolegové z divadla závidí. ba neničili plůtky, které chrání nové stromečky v Jiřicích u Humpolce a tam nám na návsi stojí
No, ono to není vždycky idylické, člověk tam před zvěří. Takový houbař, který tam vidí jednu nádherná lípa, je asi 600 let stará, říká se, že
musí chodit, i když leje nebo mrzne. A teď je houbu, je schopen celý plůtek pobořit, o tom pod ní kázal Jan Želivský. Tu úplně nejkrás-
to spíš smutné kvůli kůrovcové kalamitě. bych mohl vyprávět hodiny. Dalším nešvarem nější lípu máme ale na naší zahradě, to je
jsou samozřejmě odpadky a pak čtyřkolky, mladice, je jí s bídou 300 let.
Zavinili jsme si tenhle problém sami? které nemají na lesních cestách co dělat.
Nic není černobílé. Já nemám moc rád kritiky, O lípě se říká, že je to nejlepší dřevo na lout-
kteří neustále volají po obnově původní kra- Možná jsem přecitlivělá, ale přijde mi, ky. Vyřezal jste si někdy nějakou?
jiny. Víte, tady už nic původního není, žijeme že těžaři po sobě vždycky v lese nechají Ano, loutky se odjakživa dělají právě z lípy, je
v kulturní krajině, kterou člověk už několik set hroznou spoušť. Jde to dělat šetrně? to měkké dřevo, dobře se opracovává, ale do
let ovlivňuje, kultivuje, ale i destruuje. Někdy Záleží na tom, v jaké pracovní fázi do lesa při- toho jsem se nikdy nepustil. Jako malý jsem
děláme hodně velké pitomosti, ale zase ne všu- jdete, a také na počasí. Když se to dělá během kašíroval maňásky.
de. Určitě bychom se měli chovat jako součást sucha, je porušení půdy minimální, když prší,
krajiny, ale není to tak, že můžeme za všechno. je to jinak. Porušený povrch je ale málokdy Jaké byly vlastně vaše divadelní začátky?
v neprospěch, naopak to přispěje k přirozené Po bratrovi, který měl výtvarné ambice a hez-
Připadá mi, že v souvislosti s kůrovcem obnově, na tom rozrušeném povrchu lépe klíčí ky maloval, jsem zdědil několik scén – les,
jsou všichni hodně zaskočeni. To se to nové stromečky. světnici a hrad, a postupně jsem si pořizoval
opravdu nedalo předvídat? 18centimetrové loutky. Dokonce jsme měli
Dalo, ale netušili jsme ten rozsah. Nicméně To jen my houbaři nadáváme, i soubor – čtyři kluci a dvě spolužačky. Občas
obdobná situace tady byla před sto lety, kdy že je v lese nepořádek. (smích) jsme nacvičili nějakou hru a pozvali děti
se přemnožila mniška, což je takový nepatrný Za bolševika byl na Vltavě stranický vládní ob- z baráku. Maminka s námi měla obrovskou
motýlek, jehož housenky sežraly všechny smr- jekt, takový uzavřený kus lesa, kde měli chaty trpělivost, představení jsme totiž s tou horou
kové porosty. Dokonce jsou leckde pomníčky, potentáti. Jednou vznikla šílená aféra, protože dětí vždycky pořádali v naší kuchyni. Naše po-
které zvěstují, že cca v roce 1920 byla mnišková manželka jednoho z nich šla na houby a roztrh- slední inscenace byla Kašpárek loupežníkem,
kalamita. Všechny smrkové lesy byly tehdy la si silonky. Svolala se obrovská komise, ředi- tu hru jsem si opsal z repertoáru Říše loutek.
sežrané a bohužel se to zase zalesnilo smrkem. tel lesního závodu byl zelenej strachy a nějaký
potentát na něj křičel: „Vy máte v tom lese ale A svou první návštěvu v Říši loutek
Skladba lesa přitom hraje docela neuvěřitelný bordel…“ Ukázalo se, že ten les si pamatujete?
důležitou roli… byl úplně normální, jenom tam rostly ostruži- No já jsem tam jako kluk vlastně moc necho-
Ano, samozřejmě. Pokud je les smíšený ny a maliny. Ale na houby se přece nechodí ve dil, žil jsem v dejvické části Bubenče, říká se
a různověký, je odolnější, monokultury jsou vysokých podpatcích a v silonkách. (smích) tam tomu „za domama“, je tam takové ná-
nejzranitelnější. A stojí za tím bohužel ekono- městíčko uprostřed bloku domů z dvacátých
mika. Každý, kdo pracuje se dřevem – hornic- Tak to není můj případ. (smích) let. V jednom z těch domů vzniklo loutkové
tví, stavebnictví, nábytkářství, všichni chtějí Máte nějaké oblíbené místo v lese? divadlo, dneska je tam zkušebna dejvického
smrk. Má totiž dobré mechanické vlastnosti, Víte, všude najdete krásná místa. Pamatuji divadla. Měl jsem to opravdu za rohem, takže
navíc rychle roste. Buk, dub, to jsou všelijak si, že jsem byl kdysi na Mostecku, kde bych jako divák jsem tam chodil dost často.