Page 13 - Chytrý Zpravodaj - Praha 7 Hobulet březen
P. 13

13
        Hobulet březen 2021                                                          Rozhovor                         13


                           „Na jaře jsme podlehli iluzi, že staré lidi můžeme ‚zamrazit‘
                           a ‚rozmrazit‘, až bude dobře, a že jim jen budeme dodávat jídlo
                           a oni budou šťastní,“ říká Martina Pojarová, která čtvrtým rokem
                           vede Pečovatelské centrum Prahy 7. Povídaly jsme si nejen o tom,
                           jak poslední rok s covidem změnil náš vztah ke stáří a smrti,
                           ale i o obecných proměnách péče ve stárnoucí české společnosti.

                           Text – Klára Janicki, foto – Viktorie Macánová















                           Zůstat co nejdéle doma









        Jak si představujete svoje stáří?     a jsem realista, je také možné, že zrovna moje   jdou pro zákusek do cukrárny za roh. Ale sa-
        Určitě bych chtěla být co nejdéle soběstačná,   stáří bude poznamenané demencí a že budu   mozřejmě o ten zákusek nešlo. Oni potřebovali
        abych si věci, které mě těší, mohla co nejvíc   potřebovat hodně péče rodiny.  ráno vstát, obléknout se, mít plán a jít někam,
        obstarat sama. Hodně důležitá je pro mě auto-                                potkat sousedku, podívat se, jak je venku,
        nomie. Pokud mi bude dáno, ráda bych chodi-  Pečovat o blízké přitom není dvakrát   jestli už vyrašil kaštan a co mají nového – to je
        la do přírody, poslouchala hudbu, setkávala se   jednoduché.                 život. Život není o tom, že si odkliknu nákup,
        s přáteli a bylo by fajn, kdyby se dalo cestovat.   Vím, že pečovat o rodiče nemusí být vždy snad-  přivezou mi věneček a já ho sním. Na jaře jsme
                                              né, a často přemýšlím, kde je hranice toho, co   podlehli iluzi, že seniory můžeme „zamrazit“
        I když je otázka, co to stáří vlastně   skutečně chceme nebo můžeme jako pečovate-  a „rozmrazit“, až bude dobře, a že jim jen
        dneska znamená…                       lé poskytnout a co jako opečovávaní přijmout.   budeme dodávat jídlo a oni budou šťastní. Člo-
        To je pravda. Moje babička zemřela v 80 letech   Co je svobodná vůle, co nutnost a co tlak okolí.   věk ale není živ jen jídlem a pitím, potřebuje
        a to byla tehdy stará dáma, mojí mamince je   V některých rodinách existuje předpoklad, že   společenský kontakt. Izolovat můžete tak na tři
        dneska 82 a nesmí se jí říct, že je stará… Věk se   péče je automaticky ženskou záležitostí, přitom   neděle, ale už ten měsíc byl hrozně dlouhý.
        zkrátka prodlužuje. Když přemýšlím o stáří, tak   víme, že i muži se dokážou skvěle starat. Určitě
        si představím, že chodím do Elpidy, učím se ja-  bych tedy chtěla udržovat kontakty se svojí   Je pravda, že snaha ochránit naše blízké
        ponsky nebo chodím na kurzy kaligrafie. Stáří   rodinou, a aby bylo k dispozici tolik služeb, aby   někdy narážela až na určité omezování
        má ale často mnohem chmurnější podoby.  děti necítily život se mnou jako přítěž. Aby těch   osobní svobody.
                                              obětí bylo zkrátka co nejmíň. A od toho jsou tu   Byly to komické situace. Hodně mých zná-
        A pečovatelské centrum tu asi ani není   právě pečovatelské služby – abychom rodině   mých mi vyprávělo, jak jejich maminka zlobí.
        pro lidi, co chodí na japonštinu…     nechali to, co je rodinné – tedy vztahy a péči,   Maminka je přitom třeba bývalá primářka nebo
        Dovedu si představit, že je někdo upoutaný   kterou zvládne, a k tomu dokázali doplnit péči   vedoucí knihovny – a to, že zlobí, znamenalo,
        na vozík a potřebuje na tu japonštinu dovézt,   profesionálů. Pak jsou tu ale i lidé, kteří nemají   že šla s kamarádkou na procházku nebo na
        ale máte pravdu, to opravdu není náš typický   rodinu a tam pečovatelské služby hrají opravdu   kafíčko. Ukázalo se, že se ke starým lidem čas-
        klient. Ráda bych mluvila o stáří, které nechce-  zásadní roli.              to chováme jako k dětem. Já sama jsem si ale
        me vidět a nevidíme, to, které se nehodí do                                  říkala, že bych asi nechtěla, aby mi moje děti
        reklam, není vizuálně přitažlivé, někdy není   Jaký je tedy váš typický klient?  říkaly, co mám dělat, co smím a nesmím, když
        ani roztomilé. Tihle lidé nejsou součástí vel-  Dnes je to člověk kolem 85 let, který potřebuje   se jich na to neptám. Něco jiného je, když se
        kých kulturních akcí, ani je tolik nepotkáváme   velkou míru podpory, ale chce zůstat doma.   hledá nějaká rodinná strategie, třeba jak oslavit
        ve Stromovce, protože jsou málo mobilní nebo   Chce, aby s ním někdo šel třeba na ten nákup,   Vánoce, ale i o tom je dobré se s tou babičkou
        úplně imobilní. Jsou to lidé, kteří si už se vším   aby mu pomohl s vozíčkem nebo přes obrub-  pobavit. My ale máme pocit, že řekneme sta-
        sami neporadí, přesto nechtějí do žádného   ník. Zkrátka potřebuje jen třeba další ruce   rouškům, co mají dělat, hezky se o ně postará-
        zařízení, chtějí být doma.            nebo podporu, jistotu a bezpečí, aby to zvládl   me, zakážeme jim tohle a tamto, protože je to
                                              sám.                                   přece pro jejich dobro.
        To si podle nedávných průzkumů
        přeje většina Čechů.                  Možná bude další generace už zvyklá    Není to ale přeci jen pouze současnou
        Samozřejmě bych si to přála i já. Myslím si, že   si zařizovat nákupy online…  situací, která je ve všech směrech naprosto
        domov je pro každého z nás součástí vlastní   Určitě, to je další věc. Ale jak ukázala covidová   výjimečná?
        identity. A pokud budou peníze, pak je to   doba, my si dokážeme spousty věcí naklikat,   To sice ano, je výjimečná, jenže my jsme
        podle mě i ideální pečovatelství budoucnosti.   ale pak zjistíme, že nám vlastně chybí cesta do   pořád stejní. Jenom se zvýšila hlasitost našeho
        Poskytovat takové služby v terénu, abychom   obchodu a zpátky, že postrádáme ten kontakt.   přemýšlení. A samozřejmě mluvím i o sobě.
        co nejvíce prodloužili dobu, kdy lidé mohou   Na jaře jsme se hrozně zlobili na seniory, že jim   I já často reflektuji, jak se chovám ke své
        být doma. Ale protože v tomhle oboru pracuji   všechno nakoupíme a oni si pak stejně   mamince. Hned začnu vymýšlet, jak něco
   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18