Page 16 - Praha3_09_zari

Dialog dolů z kopce nebo sledují vrstevnice nebo protínají Z čeho máte jako architekt největší radost?
Ze služby určitých prostorů, u kterých jsem ne-
strukturu, ty už nikdo nepředělá. To je jako pevná
síť, ve které se mrskají ryby.
očekával, že budou tak fungovat. Měl jsem třeba
radost, když v knihovně v Hradci Králové někdo
Když jste v roce 2010 natočil dokument Popatři, řekl, že na terase chce mít svatbu. To mě okouzlilo.
co skrývá Praha 3, někteří diváci s překvapením A od té doby se tam svatby konají dál, i když pů-
objevili krásu budov, které se jim dříve nelíbily. vodně vůbec nebyla ambice, aby se tam odehráva-
Není vám někdy líto, že laická veřejnost lo něco tak důležitého. Taková věc mě potěší. Ale
nedokáže architekturu docenit? ne že bych přitom skákal radostí jako na fotbale.
S tím architekti počítají, že se to nebude líbit. Já Architektura není zas tak emocionální.
osobně počítám i s agresivitou. Ale na druhou
stranu vnímám také vděk. Je řada lidí, kteří archi- Jaké je být architektem, jehož díla tu zůstanou
tekturu prožívají, dokáží rozeznat a ocenit vřelé mnoho let, a zároveň hercem, který vytváří
prostředí, protože se tam cítí dobře. Tak je tomu okamžiky tady a teď?
například právě v budově bývalého Všeobecného To je právě zajímavé. Na jevišti si člověk vyříká
penzijního ústavu, kde je dnes dům Radost. Tam svoje problémy. Zvlášť my, kdo nehrajeme hry, kde
se člověk prostě cítí dobře. Je tam silný odkaz pro- bychom interpretovali myšlenky někoho jiného, ale
vedený ve vynikajících materiálech, které přežily každý v našem představení říká myšlenky svoje. To,
bolševickou devastaci a nic se jim nestalo. Máte co mě trápí, můžu večer říct na pódiu a tím ta tíha
tam nádhernou kavárnu, kde jsou členěné kóje. pomine. Je to rozkoš, lidé zatleskají nebo se urazí
Nahoře je teď posed, což je taková schválnost, kte- a problém se do druhého dne rozplyne. Naproti
rá tam asi nejmíň patří a někomu se může nelíbit, tomu architektura i se svými chybami trvá. A člo-
ale to je jen dočasná stavba. Fanoušek funkciona- věka dál těší to její stárnutí.
lismu nemusí láteřit, že je tam něco mysliveckého,
protože tohle se jednou odstraní. Teď posed jen Divadlo Sklep letos slaví 50 let své existence.
oživuje celou stavbu, přitahuje lidi a dává kavár- Jak na ty roky vzpomínáte?
ně nový impuls. Já doufám, že tato stavba tehdy Bylo to úchvatné. Poskytlo nám to skvělé přátel-
třicetiletých architektů Havlíčka a Honzíka bude žít ské vazby. Bolševik nám dával sevřené mantinely
ve své velkorysé formě dalších sto let. a my jsme v rámci těch mantinelů všechno otáčeli
naruby. Nebylo to disidentské divadlo, ale diváci za-
žívali pocit svobody, že kašleme na omezení, která
Každý v našem jsou nám vnucována. Tohle jsem si ale uvědomil
až zpětně, možná po třiceti letech. Původně to pro
představení říká svoje nás byla jen spontánní akce, na prvním místě jsme
chtěli pobavit sami sebe.
myšlenky Co dalo divadlu Sklep jeho tvář?

Je mnoho lidí, kteří nám ukazovali jakousi cestu
svobody. Do určité míry jsme přenášeli to, co řekli
písničkáři, Cimrmani, Vodňanský se Skoumalem.
Jak se pozná dobrá architektura? Sklep je těsto uhnětené z více podnětů té odpor-
To určí čas. Některá architektura žije krátce. Je po- né normalizace, kde jsme paradoxně zažívali naše
pulární, vyhrává ceny… ale může být třeba špatně nejšťastnější roky. My jsme tu dobu nasávali jak
provedená a za deset let oprýská nebo přestane houby, převařili jsme ji ve vzájemném přátelství
fungovat. Architektura musí sloužit potřebám lidí. a někdy i rozporu a vytryskla z nás v nezařaditelné
Čas někdy ukáže, že to byla blbost. Že to byla for- formě. Ale bez každodenního přátelství, bez vyva-
ma, které jsme propadli, ale která nefunguje. ření v kotlíku reálné stupy a bez určitého pocitu
vzdoru by to nešlo.

— 16 — 16