Page 26 - Chytrý zpravodaj - Praha 3 06/2022

Imaginárium — Republika Žižkov Král převleků Pamatujete si

gaspadina učitele?
„Zbožňuji převleky, a to už od dětství,“
Připravil Karel Světlík
říká Alois z Vinohrad. Okolo kostela
Nejsvětějšího srdce Páně důstojně krá-
čívá převlečený za katolického kněze.
Kdysi dávno to býval přečin, za kte-
rý hrozilo i vězení. Dnes mu venkovští
farmáři na nedalekých trzích vybíra-
jí ty nejlepší kousky a často dostane
i pár nádavkem. Dolů na Žižkov chodí
s kamarádem v ušpiněných montér-
kách. „Mluvíme s bruntálským přízvu-
kem, a když si objednáme rum, na nic se Kdo chodil v padesátých
neptají a donesou vždy ten nejlevnější.
Občas děláme úplné křupany. Nedávno létech do školy v ulici
jsem pomrkával na servírku, ať přinese Dobrovolců, z níž je dnes
kamarádovi banán, že něco uvidí. Ten ho
vzal a snědl i se slupkou.“ Jindy šel Alois Vlkova, jistě si vzpomene
přestrojen za důstojníka a potkal dva na doktora Sergeje
mladé dělostřelce, kteří ho nepozdravili.
Ztropil takovou scénu, že si je nakonec Dimitrijeviče Volodymirova.
odvezla vojenská policie. Za studií šet-
řil na jízdném a ve veřejné dopravě se
objevoval výhradně v uniformě doprav- Otevřely se dveře a do třídy vešel postarší štíhlý muž s malým knír-
ního podniku. Pro revizory se tím stal kem pod nosem a v obleku. Povstali jsme. Někdo poněkud ledabyle.
neviditelným. „Nado stajať smirno!“ To bylo první slovíčko, které jsme pochytili. „Já
jsem gaspadin Volodymirov a budu vás učit ruskému jazyku.“ Vbrzku
Svoji budoucí ženu potkal v kavárně Text Vladimír Richter jsme pochopili, že ho nemůžeme oslovovat pane gaspadin. Ruský vý-
převlečen za slepého věštce. „Řekl jsem raz gaspadin znamená totiž v češtině pane. A tak to jistě zůstalo v pa-
jí, že její osudová láska je nedaleko, ale měti několika generací jeho žáků.
na setkání může čekat ještě celá léta.
Byla přirozeně nedočkavá a já jí nazna- Výuka doktora Sergeje Dimitrijeviče Volodymirova byla značně netra-
čil, že znám cestu, jak čas urychlit, ale diční. Za celý rok jsme nevzali do ruky ani učebnici, ani sešit. Pouze
to by vlastně věštec dělat nikdy neměl. slovníček. Zajímavé byly i jeho osnovy. „Čevo čelověku nádo? Vozduch,
Naléhala, tak jsem jí řekl, že musí třikrát obrazovanije, pišča, oděžda, obuv, osvěščenije, otoplenije. Berte to
obejít kostel na Jiřáku proti směru ho- jako názvy kapitol.“ Měl to seřazeno podle důležitosti. Po vzduchu bylo
dinových ručiček, v každé zaťaté pěsti pro člověka nejdůležitější vzdělání. A v každé hodině jsme si pak psali
musí svírat obrázek srdce a při třetím slovíčka vhodná ke konverzaci podle dané kapitoly. Takže oděžda. To
kole musí dát oba obrázky dohroma- byly štany, brjuky, podštaničky i brjustgaltěr. To obrazovanije? Byli mezi
dy a tisknout k sobě ruce ze všech sil. námi i duraki něobrazovanyje. Pitomnik nebyl pitomec. Byl to durak
Motal jsem se tam převlečen za bezdo- něobrazovanyj. A v tom případě často gaspadin zahromoval, „mordu
movce a vybíral koše. To se na vás mla- těbě daju“. Ne, nebyl vulgární. Nikdo nebyl zván jako sukin syn. Snad
dá dívka zaručeně nepodívá. Pod vousy výjimečně se ozvalo „job tvoju mať“.
jsem se královsky bavil. V její tváři bylo
vidět, jak pochybnost bojuje se zvěda- Gaspadin byl Ukrajinec a ze své minulosti na sebe prozradil, že za vál-
vostí a s oním ‚ale co kdyby‘. Při třetím ky prošel koncentrákem. Byl ale propuštěn a Němci mu při propuštění
kole byla úplně rudá, jak silně tiskla srd- vrátili vše, co měl při zatčení u sebe. Měli v tom pořádek. Jediné, co
ce k sobě.“ mu nevrátili, byly nervy. Měl je značně pocuchané. Jistě mu je pocu-
chali i pracovníci NKVD, kteří již od května 1945 zatýkali osoby ruského
Brzy mu odpustila a teď se občas pře- původu. „Nejsem taváryš, nebyl jsem nikdy v komunistické straně,“
vlékají spolu. „Navštívili jsme například dodával k tomu.
oslavu kulatin našeho známého, který je
sice dobrý spisovatel, ale příliš domýš- Ač chodil pečlivě upravený, někdy se stalo, že mu z nohavic visely bílé
livý a samolibý člověk. Přišli jsme v pře- kalounky. Pro vysvětlení: Pánské spodní prádlo v zimním období neby-
strojení za pár literárních kritiků z Brna lo tenkrát trikotové, šilo se z popelínu u švadleny a dlouhé nohavice
a zkritizovali jsme jeho metafory, na dole se stáhly kalounkem a uvázaly na kličku. No a ta se někdy roz-
které je obzvlášť pyšný, jako drakonicky vázala a visela z nohavic kalhot dolů na boty. Chudák byl kvůli tomu
dekorativní a salónně plytké. Rozrušením u některých spolužáků terčem posměchu.
začal koktat. Druhý den jsme ho ná-
hodou potkali. Vykládal, jak prachbíd- Protože nás gaspadin učil po celou dobu především konverzovat, gra-
ná je úroveň brněnské literární kritiky… matika sedmé třídy nám zůstala utajená. Nebyli jsme tedy schopni
Převlékání je prostě vzrušující a vřele konverzovat o úspěších kolchozníků ani o pionýrském hnutí. Vzhledem
ho doporučuji. Umožňuje žít jiné životy,“ k tomu, že osmou třídu jsme měli zakončit závěrečnou zkouškou
říká Alois a v lékařském plášti odchází i v ruském jazyce, dostali jsme paní učitelku Jackovou…
navštívit kamaráda do Vinohradské ne-
mocnice. Proč to všechno píšu? Především jako poděkování doktoru
Volodymirovi. Snad se některý ze čtenářů připojí se svou vzpomínkou
na gaspadina a pošle mi ji na adresu v.richter@volny.cz.
— 26