Page 17 - Chytrý zpravodaj - Praha 3 06/2022

jako je vyhoření ve vztahu nebo v zaměstnání,
nahlédneme, jak jsme vlastně jen kousek od toho, Dialog
aby bylo zase dobře. Obě hry hrajeme přes léto na
Novém Světě, což je za mě nejkrásnější letní scé-
na v Praze a divadlo Ungelt tam bude hrát až do
září. Je to v pražském podhradí, nebo vlastně spíš
záhradí, vedou tam malé úzké uličky mezi nízký-
mi domky, všechno je zarostlé břečťanem… Má to
tam prostě svoje jedinečné kouzlo. Doporučuji tam
dojít pěšky, ta cesta je úchvatná.

Jsou pražská divadla jiná než brněnská?
Říká se, že divadla jsou pražská, oblastní…
a v Brně. Ale já myslím, že divadla v podstatě jiná
nejsou. Pro mě je spíš jiná energie toho místa.
Praha je hodně zrychlená, ambiciózní, nadupaná,
nepřehledná. Kdežto Brno, to je pro mě největší
vesnice na světě. Mně je Brno ze všech měst nej-
bližší a mám ho nejraději. Tam je všechno takové
pomalé, vlídné… Život tam prostě plyne pomale- Pavel Liška
ji. V brněnském HaDivadle jsem zažil nejkrásnější
roky svého života, nejen toho divadelního. U diva- Narodil se 29. ledna 1972 v Liberci. Po studiu
dla hodně záleží na lidech, kteří ho tvoří. Tohle platí na JAMU účinkoval v brněnském HaDivadle
asi všude, v jakémkoli městě nebo místě. V divadle i v Národním divadle. Jeho první filmovou
si můžete vytvořit svůj svět a v něm pak žít. rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota.
Režisér Bohdan Sláma si ho poté vybral do
role puberťáka, který uctívá postavu Michaela
V divadle si můžete Jacksona, ve snímku Divoké včely (2001).
Za hlavní roli v dalším Slámově filmu Štěstí
vytvořit svůj svět a v něm (2005) získal Liška cenu Českého lva. Exceloval
také ve filmech Pupendo, Horem pádem
pak žít nebo Účastníci zájezdu. Od roku 2013 natáčí
s Janem Révaiem a Hynkem Bernardem moto-
cestopisné dokumenty.
Před pár lety jste začali natáčet dokumenty
z cest na motorkách. Kam dál se chystáte?
Připravujeme cestu na Papuu-Novou Guineu, kte-
rou jsme museli dvakrát odložit kvůli covidu a teď
zase kvůli válce. Chceme tentokrát vedle doku- pořád bych došel k tomu, že jakkoli jsou lidé v růz-
mentu natočit i celovečerní film. ných zemích odlišní — jinak jedí, mají jiné zvyky,
něčemu jinému se smějí, jinak se oblékají, mají
Jak do vašich plánů zasáhla válka na Ukrajině? jiná náboženství —, základní věci máme všichni
Když vypukla válka, byl to hrozný šok. Teď už jsme stejné.
si na to zvykli — a je to strašné, jak snadno si
člověk začne zvykat i na to, že je válka. Nejen my
tady, ale jak si zvykají lidé tam. Jak se adaptují. Ale Jako lidé jsme všude
ten prvotní šok byl velký a my jsme museli právě
v prvních dnech války rozhodnout o transportu v podstatě stejní
motorek přes oceán. Navíc jsme se báli nejistoty,
že tady necháme naše rodiny a odjedeme na dva
měsíce z Evropy. Napadalo nás, co když se nebu-
deme moci vrátit zpátky. V té křehké době jsme se Co tím myslíte?
rozhodli, že cestu odložíme o rok. Takže příští září Asi radost ze života, komunikaci, smích, strach.
se nám to snad napočtvrté konečně podaří. V tom se nelišíme, i když k tomu docházíme jiný-
mi způsoby. Nebo jak opečováváme svoje mláďa-
Co teď tedy máte před sebou? ta. Děti jsou všude k zulíbání, protože jsou čisté
Máme mnohem víc času na přípravu, takže pilu- a neposkvrněné, a mateřská láska je taky všude
jeme filmový scénář a připravujeme loutkové di- na světě stejná. Ale projevy se liší. Když například
vadélko. My tam totiž těm „lidožroutům“ — kte- přijedete do Bolívie a neznáte jejich kulturu, mů-
ří už lidožroutství 70 let nepraktikují — chceme žete mít pocit, že tam děti strádají, protože jsou
hrát loutkové divadlo. Bude to o celé naší planetě. v noci na ulici. Jejich rodiče tam do večera pracují,
Papua je druhý největší ostrov na světě a oni ještě takže malé děti venku usínají, větší pobíhají kolem.
donedávna v tom jejich vnitrozemí netušili, že jsou To je ale jejich způsob života. Oni jsou chudí, to je
na ostrově. Ani že existuje něco jako oceán, který pravda, ale jejich děti jsou milované stejně jako ty
je objímá. V některých místech je pro ně bílý člo- naše. Nebo možná ještě víc, protože jsou pořád se
věk dodnes zjevení. Je to taková poslední divočina svými rodiči. Když maminka musí prodávat, dítě
na Zemi. je s ní. Já jsem s tím měl na začátku problém,
ale pak jsem pochopil, že ty děti nejsou nešťast-
Lze ještě vůbec cestováním něco objevovat? né. Takže jsem došel k názoru, že ve skutečnosti
Když je člověk otevřený, tak i kdyby žil dvě stě let, jsme jako lidé všude v podstatě stejní. Ve smíchu,
pořád by měl co poznávat a objevovat. Ale záro- v radosti, ve smutku, v lásce… ale bohužel i v těch
— 17
veň si myslím, že i kdybych cestoval donekonečna, nehezkých věcech, které děláme.