Page 26 - Chytrý Zpravodaj - Praha 3 březen 2021

Imaginárium — Republika Žižkov Navalný v Central Můj první

parku
Valentin

Během jedné mrazivé únorové soboty se
Připravil Karel Světlík
v přísně střeženém areálu žižkovského
Central parku konalo setkání s Alexejem
Navalným. Ruský opoziční předák vysvět-
lil svou současnou svízelnou situaci, žá-
dal o podporu a zmínil se, že i na Praze 3
má Putin tajné sídlo. Po necelé půlhodi-
ně se omluvil a zmizel. Co dělal v Central
parku, když měl být ve vazební věznici
Matrosskaja Tišina? A byl to vůbec on?
Mnozí tvrdili, že to byl Navalného dvojník. Psát o Dni svatého Valentina
Jiní zase, že z Německa do Ruska přijel až do březnového čísla
za Navalného jeho dvojník, který je teď
v moskevském vězení. Navalný sám prý nejpřednějšího listu
řídí akce na své osvobození ze žižkovské- Republiky Žižkov se mi zprvu
ho úkrytu. Na místě byl ovšem spatřen
také Sergej Kozaklov, muž, který prošel trochu příčilo. Čtenáři si
několikametrovou kremelskou zdí a který tak ale odpočinou od mé
je údajně schopen nasednout do auta
v jednom městě a okamžitě vystupovat „kroniky epidemie“.
v jiném. Dostal Navalného na Žižkov ten-
to ruský Copperfield? Nevíme. Jedno je
však jisté: Žižkov se po krátkém období Bylo to na středoškolském lyžařském výcviku začátkem devadesátých
relativního klidu opět ocitá v centru dění let minulého století. Chodil jsem do prváku. Třídní kolektiv se ve škole
mezinárodní politiky. Text Viktor Žižkov zatím nepovedlo stmelit, vzájemné vztahy chladné až nijaké. Buď jsme
se prostě tak nějak nesešli, jak se říkává, nebo snad ještě nepřišel ten

ní rozhodli zorganizovat diskotéku — ne že by o to někdo kdovíjak stál,
Když zní pekelné správný impulz. Bez velkého nadšení jsme se jeden večer po běžková-
spíš proto, že se to tak na lyžácích prostě slušelo a patřilo. „Pojďme si
kročeje k tomu udělat Valentina,“ napadlo někoho. Valentina? Měli jsme o tom-
to svátku jakési mlhavé povědomí, zkušenosti ovšem žádné. V Praze se
tehdy ještě Valentin neslavil. Z náznaků a narážek v amerických seriá-
Vyšetřovatel v důchodu pan Dobruský lech a románech jsme pochopili, že si lidé posílají jakési kartičky, obálky
z Chlumovy ulice si podle svých slov za- se vzkazy nebo cosi podobného. „Na Valentina každej každýmu napíše,
žívá hlukové peklo. Do bytu nad ním se co si o něm skutečně myslí,“ prohlásila přesvědčivě jedna spolužačka
nastěhovala rodina se třemi dětmi a on a dodala, že má v Americe pratetu. Měli jsme jasno! Nadešla historická
slyší každý jejich krok. „Je to minové chvíle: první oslava Dne svatého Valentina po pádu železné opony!
pole. Problémy byly i dříve, ale tohle se
nedá vydržet. Také jsme měli děti, ale Z papírové krabice se vyrobila poštovní schránka. Přes den do ní mohl
tohle nedělaly. Teď nechodí ani do školy, každý nenápadně hodit svá valentinská přáníčka. Když jsme se ve-
takže bez ustání dupou. Ten chlap je na- čer shromáždili, kluci seděli na židlích podél jedné zdi, holky napro-
víc amatérský běžec a teď se bojí chodit ti podél zdi protilehlé, krabice mezi námi. Spolužačka, jež měla prate-
ven, takže běhá v noci doma. Na televizi tu v Americe, vytahovala vzkazy jeden po druhém. Do napjatého ticha
se s manželkou díváme jen se sluchát- přečetla vždy jméno příjemce, který si sledován celou třídou došel pro
ky a máváme na sebe u toho. Dříve svou valentinku. Čím víc přáníček se rozdalo, tím víc houstla atmosfé-
jsme si povídali.“ Noví sousedé, manželé ra. Obě řady se na sebe navzájem hleděly čím dál tím nevraživěji. Kluci
Černí, se hájí: „Nejdříve jsme se s panem si většinou rychle přečetli svůj rozsudek a strčili ho nervózně do kapsy,
Dobruským pokoušeli sousedsky dohod- ještě než dosedli na židli. Holky se k sobě občas nahnuly nad lístečky,
nout. Začali jsme doma chodit výhradně kroutily pohoršeně hlavami a zíraly pak mlčky dolů na lino. Jen spolužák
v bačkorách proti dupání, dětem jsme do Jarda, dobře živený syn šťastného majitele čerstvě privatizované masny,
pokoje dali koberec, zakázali jsme autíč- který už ve čtrnácti vážil hodně přes metrák, si uprostřed společenské
ka na podlaze.“ Paní Černá dokonce se místnosti pokaždé potichu přečetl své valentinské přáníčko a pak jeho
slzami v očích odložila své oblíbené do- poselství veřejně a rozhořčeně popřel: „Nejsem žádný tlustý prase!“
mácí pantoflíčky na podpatku. „Pak jsme „Nejsem žádnej sliz!“ „Mně že smrdí z pusy? Mně?“ Poslední přáníčko už
ale zjistili, že si na nás pan podplukovník jenom vztekle roztrhal bez přečtení.
vede složku. Ví přesně, kdy vstáváme, od-
cházíme z domu, co kdy děláme. Jsme Po katastrofálním krachu prvního pokusu o transplantaci americké-
lidi, ne ptáci, takže nikdy nebude spokoje- ho svátku do jedovatého prostředí české kotliny následovala krátká
ný.“ Pan Dobruský váhavě přiznává, že si rozpačitá diskotéka. Nikdo s nikým netancoval. Brzy jsme se rozešli na
záznamy skutečně vede: „No, ta diverze pokoje. Jako by se v nás cosi zlomilo. Druhý den mělo několik spoluža-
se nedá vydržet a nadřízený orgán (zřej- ček a spolužáků včetně Jardy zvýšenou teplotu, takže s námi ani nešli
mě předseda SVJ, pozn. red.) chce každý lyžovat. A třetího dne už bylo jasné, že na horské chatě vypukla kolosální
měsíc svodku.“ chřipková epidemie, která nakonec sklátila prakticky celou třídu. První
pondělí po návratu z lyžáku nepřišel do školy ani jeden z nás: konečně
jsme všichni měli něco společného.
— 26