Page 30 - Chytrý zpravodaj - Praha 15 únor 2022

VOLNÝ ČAS

Knihy Toulání s dětmi Prahou 15 a Putování s dětmi
Kousek prostoru v Hlasateli i v letošním
roce věnujeme dětem. Prahou 15 jsou k zakoupení v recepci ÚMČ Praha 15,
Boloňská 478/1, každý za 200 Kč a jako bonus navíc
OKÉNKO Doufáme, že jim příběhy a omalovánky je připraveno i pexeso. Knížky už se těší na své
PRO DĚTI přinesou radost a zábavu. čtenáře.
Děti, hurá do toho…

Kdo žil a pracoval O mlynáři Martinovi krásou úplně očarován. Dívka pak hodila svůj
ve mlýně věneček do potoka, aby ho unášel proud,
Na březích Botiče již od nepaměti stávalo a zvesela na něj volala: „Věnečku, věnečku, vydej
Mlynář, který řídil chod mlýna. mnoho mlýnů, kolem třiceti jich bylo, například se do světa, přiveď mi brzičko milého ženicha.“
Fantův mlýn mezi Křeslicemi a Petrovicemi, tři
Mlynářka neboli panímáma, žena mlynáře. mlýny mlely i v sousedních Záběhlicích, několik Martin na nic nečekal a rozběhl se pro věneček.
i v Michli a Nuslích. U nás v Hostivaři to byl Vytáhl ho z vody a zvolal: „Mám ho!“ A už celý
Stárek, zkušený vyučený mlynář. Měl na starosti Dolejší mlýn, Švehlův mlýn a Mouchův, který zmáčený běžel za dívkou, aby jí řekl, že on je
jednání s hospodáři, kteří chtěli semlít zrna zanikl při stavbě hostivařské přehrady v roce ten pravý ženich. Dívka se usmála, mlynář se jí
pšenice, žita, ječmene a všeho jiného obilí 1962 a na dně v jeho troskách nyní žije náš líbil, nebyl to žádný hejsek a třasořitka. Sklopila
na mouku. známý vodník Blatouch, ale o tom si povíme oči, začervenala se a tiše špitla: „Jmenuji se
někdy příště. Kateřina.“ A tak už nic nestálo v cestě jejich
Mládek obsluhoval mlýn a mlel mouku, byl společnému štěstí. Rodiče jim dali požehnání,
mlynářským tovaryšem. Mlynáři byli vždy vážené osoby, které vlastnily vždyť mlynář, to je dobrá partie, mouky na chleba
mlýn a mlely zrno na mouku. Mlynářství patří bude ve mlýně vždycky dost. Svatba byla
Prášek se teprve učil řemeslu a musel ometat k nejstarším lidským povoláním a bezpečně jsou veselá a těch sousedů a tetiček, co se přišlo
mlýn od moučného prachu, který by mohl vodní mlýny v Čechách doloženy od 12. století, podívat do hostivařského kostela. Hudba hrála,
způsobit požár mlýna. stejně jako název potoka Botič, dříve nazývaný všichni tancovali, těch koláčů, co se napeklo z té
též Vinný potok. nejjemnější pšeničné mouky, a jejich vůně se
linula celou Hostivaří.
Mlynář Martin Moucha pocházel ze starého
mlynářského rodu, a tak ho nikdy ani nenapadlo, No, a protože se Kateřina s Martinem měli
že by dělal něco jiného. Vyučil se a z Velké opravdu moc rádi, mlýnské kolo začalo opět
Chuchle se spolu s mlynářkou Rozinou vesele klapat a zpívat si, jak s ním voda otáčela.
přestěhoval do hostivařského mlýna. Panímáma A tak tam spolu šťastně žili a hospodařili až
Co bylo ve vodních byla dobrá hospodyně a ráda ji měla celá do smrti. Zazvonil zvonec a mlynářské pohádce
mlynářská chasa, obzvlášť její skvělé buchty
je konec.
mlýnech na Botiči plněné tvarohem, mákem a povidly. To bylo vždy Pavlína Nejedlíková
radosti, když se o posvícení, o pouti a někdy
Mlýnice, budova mlýna, kde se zrno mlelo. i v neděli peklo.

Mlýnské složení, tedy mlecí zařízení, bylo Jednoho dne ale mlynářka onemocněla, chřadla,
postaveno v mlýnici a skládalo se z násypky, ze slábla a nepomohly jí ani bylinky od staré babky
které se zrno dostalo mezi dva mlýnské kameny, kořenářky. Když Rozina odešla na věčnost,
které jej svým otáčením rozemlely na mouku. bylo ve mlýně ticho a smutno, nikomu nebylo
Kameny roztáčelo mlýnské kolo. Umletá mouka do zpěvu ani do tance. Martin chodil jako tělo
padala do moučné truhly. bez duše, stále pracoval a jen někdy si sedl
na břeh potoka a bafal ze své fajfky a vzpomínal
Mlýnské kameny byly dva, ten horní se nazýval na staré hezké časy. Obloha pro něho
běhoun, protože se při mletí stále otáčel a byl byla stále samý černý mrak, sluníčko
v pohybu, naopak spodní kámen dostal název tu pro něj nesvítilo. Jednou, když se
ležák, prostě proto, že jen nehybně ležel. zase procházel po březích Botiče,
uslyšel z dálky krásný zpěv.
Mlýnské kolo se roztáčelo vodní silou, proudem Vydal se za tím jemným hlasem
potoka a pomocí převodů tak uvádělo celý stroj a po chvíli uviděl krásnou spanilou
do pohybu. Známe dva druhy mlýnských kol, dívku s dlouhými plavými vlasy, jak
a to na spodní vodu v místech, kde je silný proud prala prádlo. Ještě chvíli poslouchal
vody, lopatník a na horní vodu korečník, k jehož její zpěv a pak se vydal domů. Dny
provozu stačil i malý potůček, kdy byla využita ubíhaly a Martin stále myslel na tu dívku,
tíha vody. která ho okouzlila svou písní.

Náhon je strouha, takové koryto přivádějící vodu Když se zase jednou mlynář vydal
z Botiče, ale třeba i z rybníků k mlýnu. na procházku kolem potoka, nohy ho
samy nesly na to místo, kde pradlenku
Šalanda je malá místnost pro odpočinek poprvé uviděl. Srdce mu bilo jako zvon,
mlynářské chasy, která ve mlýně pracovala, když zase uslyšel ten zpěv. Ano, byla
nosila pytle se zrním do mlýnice, plnila pytle tam, ta dívka a tentokrát vila věneček
moukou a nakládala je na vozy a rozvážela z lučního kvítí. Martin jí tiše pozoroval
hospodářům a pekařům. a nemohl se na ni vynadívat, byl její

30 HLASATEL 2