Page 30 - Chytrý zpravodaj - Praha 15 únor 2022
P. 30

VOLNÝ ČAS

                                                                                Knihy Toulání s dětmi Prahou 15 a Putování s dětmi
                                           Kousek prostoru v Hlasateli i v letošním
                                           roce věnujeme dětem.                 Prahou 15 jsou k zakoupení v recepci ÚMČ Praha 15,
                                                                                Boloňská 478/1, každý za 200 Kč a jako bonus navíc
                           OKÉNKO          Doufáme, že jim příběhy a omalovánky   je připraveno i pexeso. Knížky už se těší na své
                          PRO DĚTI         přinesou radost a zábavu.            čtenáře.
                                           Děti, hurá do toho…

       Kdo žil a pracoval                  O mlynáři Martinovi                  krásou úplně očarován. Dívka pak hodila svůj
       ve mlýně                                                                 věneček do potoka, aby ho unášel proud,
                                           Na březích Botiče již od nepaměti stávalo   a zvesela na něj volala: „Věnečku, věnečku, vydej
       Mlynář, který řídil chod mlýna.     mnoho mlýnů, kolem třiceti jich bylo, například   se do světa, přiveď mi brzičko milého ženicha.“
                                           Fantův mlýn mezi Křeslicemi a Petrovicemi, tři
       Mlynářka neboli panímáma, žena mlynáře.  mlýny mlely i v sousedních Záběhlicích, několik   Martin na nic nečekal a rozběhl se pro věneček.
                                           i v Michli a Nuslích. U nás v Hostivaři to byl   Vytáhl ho z vody a zvolal: „Mám ho!“ A už celý
       Stárek, zkušený vyučený mlynář. Měl na starosti   Dolejší mlýn, Švehlův mlýn a Mouchův, který   zmáčený běžel za dívkou, aby jí řekl, že on je
       jednání s hospodáři, kteří chtěli semlít zrna   zanikl při stavbě hostivařské přehrady v roce   ten pravý ženich. Dívka se usmála, mlynář se jí
       pšenice, žita, ječmene a všeho jiného obilí   1962 a na dně v jeho troskách nyní žije náš   líbil, nebyl to žádný hejsek a třasořitka. Sklopila
       na mouku.                           známý vodník Blatouch, ale o tom si povíme   oči, začervenala se a tiše špitla: „Jmenuji se
                                           někdy příště.                        Kateřina.“ A tak už nic nestálo v cestě jejich
       Mládek obsluhoval mlýn a mlel mouku, byl                                 společnému štěstí. Rodiče jim dali požehnání,
       mlynářským tovaryšem.               Mlynáři byli vždy vážené osoby, které vlastnily   vždyť mlynář, to je dobrá partie, mouky na chleba
                                           mlýn a mlely zrno na mouku. Mlynářství patří   bude ve mlýně vždycky dost. Svatba byla
       Prášek se teprve učil řemeslu a musel ometat   k nejstarším lidským povoláním a bezpečně jsou   veselá a těch sousedů a tetiček, co se přišlo
       mlýn od moučného prachu, který by mohl   vodní mlýny v Čechách doloženy od 12. století,   podívat do hostivařského kostela. Hudba hrála,
       způsobit požár mlýna.               stejně jako název potoka Botič, dříve nazývaný   všichni tancovali, těch koláčů, co se napeklo z té
                                           též Vinný potok.                     nejjemnější pšeničné mouky, a jejich vůně se
                                                                                linula celou Hostivaří.
                                           Mlynář Martin Moucha pocházel ze starého
                                           mlynářského rodu, a tak ho nikdy ani nenapadlo,   No, a protože se Kateřina s Martinem měli
                                           že by dělal něco jiného. Vyučil se a z Velké   opravdu moc rádi, mlýnské kolo začalo opět
                                           Chuchle se spolu s mlynářkou Rozinou   vesele klapat a zpívat si, jak s ním voda otáčela.
                                           přestěhoval do hostivařského mlýna. Panímáma   A tak tam spolu šťastně žili a hospodařili až
       Co bylo ve vodních                  byla dobrá hospodyně a ráda ji měla celá   do smrti. Zazvonil zvonec a mlynářské pohádce
                                           mlynářská chasa, obzvlášť její skvělé buchty
                                                                                je konec.
       mlýnech na Botiči                   plněné tvarohem, mákem a povidly. To bylo vždy             Pavlína Nejedlíková
                                           radosti, když se o posvícení, o pouti a někdy
       Mlýnice, budova mlýna, kde se zrno mlelo.  i v neděli peklo.

       Mlýnské složení, tedy mlecí zařízení, bylo   Jednoho dne ale mlynářka onemocněla, chřadla,
       postaveno v mlýnici a skládalo se z násypky, ze   slábla a nepomohly jí ani bylinky od staré babky
       které se zrno dostalo mezi dva mlýnské kameny,   kořenářky. Když Rozina odešla na věčnost,
       které jej svým otáčením rozemlely na mouku.   bylo ve mlýně ticho a smutno, nikomu nebylo
       Kameny roztáčelo mlýnské kolo. Umletá mouka   do zpěvu ani do tance. Martin chodil jako tělo
       padala do moučné truhly.            bez duše, stále pracoval a jen někdy si sedl
                                           na břeh potoka a bafal ze své fajfky a vzpomínal
       Mlýnské kameny byly dva, ten horní se nazýval   na staré hezké časy. Obloha pro něho
       běhoun, protože se při mletí stále otáčel a byl   byla stále samý černý mrak, sluníčko
       v pohybu, naopak spodní kámen dostal název   tu pro něj nesvítilo. Jednou, když se
       ležák, prostě proto, že jen nehybně ležel.  zase procházel po březích Botiče,
                                           uslyšel z dálky krásný zpěv.
       Mlýnské kolo se roztáčelo vodní silou, proudem   Vydal se za tím jemným hlasem
       potoka a pomocí převodů tak uvádělo celý stroj   a po chvíli uviděl krásnou spanilou
       do pohybu. Známe dva druhy mlýnských kol,   dívku s dlouhými plavými vlasy, jak
       a to na spodní vodu v místech, kde je silný proud   prala prádlo. Ještě chvíli poslouchal
       vody, lopatník a na horní vodu korečník, k jehož   její zpěv a pak se vydal domů. Dny
       provozu stačil i malý potůček, kdy byla využita   ubíhaly a Martin stále myslel na tu dívku,
       tíha vody.                          která ho okouzlila svou písní.

       Náhon je strouha, takové koryto přivádějící vodu   Když se zase jednou mlynář vydal
       z Botiče, ale třeba i z rybníků k mlýnu.   na procházku kolem potoka, nohy ho
                                           samy nesly na to místo, kde pradlenku
       Šalanda je malá místnost pro odpočinek   poprvé uviděl. Srdce mu bilo jako zvon,
       mlynářské chasy, která ve mlýně pracovala,   když zase uslyšel ten zpěv. Ano, byla
       nosila pytle se zrním do mlýnice, plnila pytle   tam, ta dívka a tentokrát vila věneček
       moukou a nakládala je na vozy a rozvážela   z lučního kvítí. Martin jí tiše pozoroval
       hospodářům a pekařům.               a nemohl se na ni vynadívat, byl její

       30  HLASATEL 2
   25   26   27   28   29   30   31   32