Page 30 - Chytrý zpravodaj - Praha 15 06/2022
P. 30

VOLNÝ ČAS

                                                                                Knihy Toulání s dětmi Prahou 15 a Putování s dětmi
                                           Kousek prostoru v Hlasateli i v letošním roce
                                           věnujeme dětem.                      Prahou 15 jsou k zakoupení v recepci ÚMČ Praha 15,
                                                                                Boloňská 478/1, každá za 200 Kč a jako bonus navíc
                           OKÉNKO          Doufáme, že jim příběhy a omalovánky   je připraveno i pexeso. Knížky už se těší na své
                          PRO DĚTI         přinesou radost a zábavu.            čtenáře.
                                           Děti, hurá do toho…

      Příběh kronikáře                     Když se Vojta přestal třást strachy, oklepal se,   v pohádkách bývá, pro dceru si představoval
                                           očistil si kalhoty a vydal se na další cestu. Šel,   jiného ženicha, nejlépe mlynáře, který by ho
       První dochovaná písemná zmínka o Hostivaři   šel, pořád šel, až uslyšel kostelní zvony. Bim bam,   na stará kolena zastal ve mlýně. Mlynář hartusil,
       pochází z Kosmovy kroniky. Tuto první českou   znělo do okolí, zrovna vyzvánělo poledne. Vojta   Vojtovi spílal, lomil rukama, pak bědoval, bouchal
       kroniku sepsal ve 12. století v latině, v jazyce   šel za tím zvoněním, až došel k faře a zaklepal   pěstí do stolu, přivolával hromy blesky. Nakonec
       tehdejších vzdělanců, kronikář Kosmas. Po něm   na její dveře. Místní pan farář byl velice laskavý   se trochu uklidnil, a když viděl, že se Marušce
       přišlo mnoho dalších kronikářů, kteří sepisovali   starý pán, a když si vyposlechl Vojtův příběh,   po tvářích koulejí slzy jako hrachy, připustil, že by
       a stále sepisují události do kronik národních,   nabídl mu střechu nad hlavou. Dokonce i brko   tedy Vojta mohl k němu do učení.
       klášterních, školních, spolkových, ale i obecních   mu zajistil, a tak už nic nestálo v cestě tomu, aby
       a městských. I naše městská část má svou   měla Hostivař svého kronikáře.  Vojta se snažil, moc se snažil. Mlynářské
       kroniku.                                                                 řemeslo se mu zalíbilo. Mlynář ocenil jeho píli
                                           Po nějakém čase už Vojtěch poznal všechny místní   a pracovitost. Nakonec svolil ke svatbě a dal
                                           sousedy, tetičky, strýčky, hospodáře, hospodyně,   mladým své požehnání. To bylo radosti! Začaly
                                           selky, děti i psy. Všiml si také jedné krásné a milé   přípravy na veselku, peklo se, vařilo a smažilo.
                                           dívky Marušky, která chodila prát prádlo k Botiči.   O té velké svatbě se ještě dlouho povídalo
                                           Občas se jí Vojta nabídl, že jí pomůže odnést domů   v širokém a dalekém okolí.
                                           koš s prádlem. Jindy jí natrhal lesní jahody nebo
                                           zapískal písničku na vrbovou píšťalku. No, a když   Z pečlivého kronikáře se stal poctivý mlynář
                                           se scházeli už nějaký ten pátek, požádal Vojta   a z Marušky panímáma. Za krátký čas začalo
                                           Marušku o ruku. Maruška se začervenala jako   kolem mlýna běhat plno dětí a bylo tam živo
                                           rajské jablíčko, ale nakonec špitla: „Ano.“ Nabídku   a veselo. Když se Vojtovi podařilo vyšetřit trochu
                                           k sňatku přijala moc ráda, protože se jí urostlý   času, sedl si večer při svíčce a dál zapisoval, co
                                           a světaznalý Vojta líbil.            nového se ve vsi událo.
                                                                                A to už je konec, slyšíte ten zvonec?
                                           Jenže, ono to nebylo tak jednoduché, jak by se
                                           mohlo zdát optikou dnešní doby. Otec dívenky               Pavlína Nejedlíková
                                           byl mlynář, vážený občan Hostivaře, a jak to tak
       Bylo nebylo, před několika sty lety žil kronikář,
       říkejme mu třeba Vojtěch. Chodil po světě
       a zapisoval, kde se co šustlo. Vyptával se
       místních lidí na zajímavé a důležité události,
       které pak zapisoval do své knihy pro budoucí
       generace, aby se nezapomnělo, jaký svět byl
       v jeho době. S sebou nosil husí brko a kalamář,
       který si plnil inkoustem. Jednou ale, takhle
       po dešti to bylo, Vojtěch uklouzl po bahně. Stoupl
       a šup, jel jak namydlený blesk a volal: „Saprlote,
       krusišpísek, jau.“ Natloukl si zadnici, a co čert
       nechtěl, ještě si zlomil brk na psaní. Zrovna si
       nutně potřeboval zapsat informaci, že počasí
       tohoto roku nestálo za nic, a nebylo čím. Nevadí,
       řekl si Vojta, protože zahlédl husu, která si to
       štrádovala tichou návsí asi někam k rybníku.
       Rozběhl se za tím opeřencem, aby mu vytrhl
       potřebný brk, ale husa začala utíkat a kejhat, jako
       by ji na nože brali. Uviděla to hospodyně, vzala
       smeták a pustila se do Vojty hlava nehlava. To
       bylo ran jako o posvícení.
       Vojta: „Jau, au, né, to to bolí.“

       Hospodyně: „Já ti dám, ty neřáde, zloději
       zlodějská, táhni, odkud jsi přišel.“ Jé, ta mu jich
       nandala na hřbet, požehnaně. Vojta utíkal, co
       mu nohy stačily. Zastavil se až u hlubokého lesa
       Bosákovníku, kde se schoval do hustého křoví.
       Seděl tam schoulený a ani nedutal. Naštěstí se
       za ním hospodyně dlouho nehnala, nebyla už
       nejmladší, tak jí asi došel dech.

       30  HLASATEL 6
   25   26   27   28   29   30   31   32