Page 20 - Chytrý zpravodaj - Ostrava-Jih 02 2022

HISTORICKÝ DVOJLIST

Z MINULOSTI ZÁBŘEŽSKÝCH HOSPOD (DOKONČENÍ)
V lednovém vydání Jižních listů jsme se zaobírali nejstaršími zábřežskými hostinci, které vznikaly v někdejší samostatné
obci po roce 1850, tedy v období krátce po pádu vrchnostenského systému. V aktuálním čísle zpravodaje nahlédneme do
hostinců, jež vznikaly v Zábřehu od počátku 20. století do vypuknutí 2. světové války.

OD ŠEDĚNKY K TUKINSKÉMU náboženské obce Emanuela Pressera, otevřít vlastní podnik ve
V dolní části starého Zábřehu vznikl roku 1909 v pořadí třetí hosti- střední části Zábřehu. Pro tento účel si vybrala stavení č. p. 127, které
nec. Podnět k jeho založení tentokrát vzešel od Občanské záložny pro bylo v polovině 70. let 20. století zbouráno. Objekt bychom aktuálně
Zábřeh a okolí roku 1909, která v domě na dnešní adrese U Hrůbků hledali na ulici Ruská v místech tramvajové zastávky Sport aréna.
č. p. 197/ č. o. 137 začala provozovat hospodu. Záložna si obstarala Zatímco levou část domu zabíral hostinec, vpravo se nacházel ob-
hostinskou a výčepní koncesi a v červenci 1909 podnik v adaptova- chod se smíšeným zbožím. Hospoda byla rozdělena na tři oddělení,
né budově poprvé otevřela návštěvníkům. Na objektu jsou dodnes která odrážela sociální stratifikaci návštěvníků. Nálevna byla určena
patrné secesní prvky, které zde byly vytvořeny právě při přestavbě pro níže postavené dělníky, zatímco zbylé dvě místnosti byly určené
v roce 1909. Nájemcem podniku se jako první stal Josef Šeděnka, pů- pro „lepší“ dělníky. Již roku 1915 se Julie Presserová rozhodla pře-
místit hostinec do protějšího domu č. p. 137/ č. o. 142. Před úřady
odůvodnila stěhování faktem, že před původní budovou byla v roce
1913 vybudována kolej parní dráhy Vítkovice – Zábřeh, která zde ob-
loukem o malém poloměru odbočovala do Dolní ulice, a proto kolej
téměř přiléhala k hlavnímu vchodu, což s sebou neslo jisté nebezpe-
čí pro alkoholem opojené návštěvníky. Druhým – patrně hlavním –
důvodem byl fakt, že majitel domu Adolf Haas požadoval po Presse-
rové značně vysoké nájemné. Hostinec na nové adrese měl stejnou
dispozici jako ten původní.
V roce 1921 Presserová převedla koncesi na svého zetě Emi-
la Lewnowského. Na konci dvacátých let ubylo v podniku hostů
a také Lewnowského osobní život nebyl zcela růžový, dokonce mu
kvůli dluhům byla zabavena hostinská koncese a v roce 1932 po-
Foto: Soukromý archiv Zdeňka Wludyky
volil Okresní soud v Moravské Ostravě její propachtování veřejnou
Takto vypadala Šeděnkova restaurace (dnes Tukinski) okolo roku 1935. dražbou.
Posledním soukromým majitelem tohoto podniku se stal Ka-
vodním povoláním strojník Vítkovických železáren. Občanská záložna rel Belda, který objekt zakoupil v roce 1934 a o rok později se stal
mu v roce 1911 podnik nabídla k odkupu za podmínky, že současně vnuceným správcem zabaveného hostince, který stále patřil Emilu
s koupí hospody na sebe přepíše také hostinskou koncesi. S tím ale Lewnowskému, jenž roku 1934 emigroval do Palestiny. Karel Belda
byly problémy, neboť zábřežská radnice otálela s převedením kon- v roce 1940 získal hostinskou koncesi na své jméno. Podnik pak zís-
cese pro žadatelovy neurovnané rodinné poměry. Nakonec ale roku kal jméno Na kuželně, a to podle skutečné kuželny, jíž nechal Belda
1912 vydala souhlas. V podniku nazývaném Pod jasanem se mimo jiné vybudovat ve dvoře. Podnik byl na počátku 50. let zařazen do so-
scházeli členové Klubu českých cyklistů v Zábřehu nad Odrou, jehož cialistického sektoru a poslední návštěvníci sem zavítali na začátku
členem (někdy i předsedou a místopředsedou) byl i sám Josef Šeděn- 60. let. V roce 1981 byl zchátralý dům spolu s celou frontou objektů
ka. Roku 1922 se Šeděnka rozhodl hostinec rozšířit. Nalevo od stavení zbořen v souvislosti s vybudováním nové čtyřproudé komunikace se
stál v té době obytný domek č. p. 28 se stodolou a s chlévy, které středovým tramvajovým pásem.
chtěl Šeděnka adaptovat na nový hostinec. Hygiena a stavební úřad
však záměr nepovolily. Až na počátku 30. let byly objekty srovnány
se zemí a Šeděnka zde postavil moderní nárožní budovu, která začala
sloužit jako restaurace od roku 1932. Zatímco přízemí zabíraly restau-
rační místnosti a kuchyně, v patře se nacházely dva byty. K hostinci
přiléhal v ulici Jandově také menší sál, který sloužil pro různé taneční
a jiné večírky, spolky či oslavy. V roce 1940 odkoupili hostinec manželé
Františka a Josef Tukinští, původem z Nové Bělé. Téhož roku Františ-
ka Tukinská získala hostinskou a výčepní živnost. Ačkoliv byl podnik
v roce 1950 začleněn do Restaurací a jídelen, komunálního podniku
města Ostravy, a získal neutrální název Na konečné (podle blízké ko-
nečné stanice tramvajové dráhy), jméno J. Tukinski zůstalo v označení
podniku zachováno dodnes. Možná jste postřehli, že před nedávnými
lety se po delším uzavření hostince objevil ve štítě název U Kevina,
který je však nyní opět nahrazen štítem Bar Tukinski. Jen původní no-
blesa a účel se z podniku již vytratily.
Foto: Soukromý archiv Zdeňka Wludyky
PRVNÍ ŽENA V ČELE PODNIKU Dnešní Ruská ulice před sto lety. Druhý přízemní objekt zleva byl
Čtyři roky po otevření hostince v dolní části obce se rozhodla Beldův hostinec, v protější budově se zvýšenou středovou částí byl
Julie Presserová, dcera židovského obchodníka a člena židovské dříve hostinec Julie Presserové.

20