Page 21 - Chytrý zpravodaj - Ostrava-Jih 01 2022

HISTORICKÝ DVOJLIST

ředitelství Vítkovických železáren. Richard Kříž měl v úmyslu zřídit v zábřežské provozovně „scházejí nejhorší darebáci a prostitutky“.
v Zábřehu „lepší“ podnik, kde by se nenalévaly jen lihoviny a pivo, Tzv. animírky lákaly dělníky ke vstupu do podniku, opíjely je při ve-
ale kde by se podávala také káva, čaj či čokoláda. Myšlenka ale vzala dení hovorů a pak je vydávaly napospas profesionálním hazardním
v dělnickém prostředí brzy za své. Jelikož podnik nedisponoval sálem, hráčům. Kvetla zde prostituce, výjimkou nebyly rvačky mezi hosty.
konaly se veškeré zábavy přímo v nálevně, zatímco ve vedlejších míst- V roce 1942 byla hostinská koncese vymazána a budovu bývalého
nostech se hrály hazardní hry. Podnik byl znám také provozováním Pospíšilova hostince zakoupila Štrambersko-vítkovická cementár-
prostituce. Zakladatel podniku zemřel roku 1893 a hostinec převzala na, která prostory adaptovala na závodní kantýnu.
vdova Ludovika Křížová, jež vedení hospody svěřovala různým ná-
jemcům. V letech 1899–1900 vykonával provoz Anton Ellinger, který ELEGANTNÍ VÝLETNÍ HOSPODA NA OKRAJI
do hostince umístil také poštovní úřad, což se odrazilo v pozdějším LESA
názvu hostince U Pošty. Od počátku 20. století hostinec střídal nájem- V roce 1901 byla na okraji Bělského lesa otevřena restaurace Wald
ce i majitele. V roce 1924 zakoupili podnik manželé Antonín a Josefa Quelle/Lesní pramen, kterou dnes známe jako Dakotu. Tato v pořa-
Markovi, podle nichž získal jméno U Marků. V roce 1950 hostinec zani- dí již šestá starobělská hospoda se brzy stala oblíbeným výletním
kl a budova začala sloužit potřebám místní lidové knihovny a Osvěto- místem ostravských dělnických rodin, které chodily do Bělského
vé besedě. Patrně v 80. letech byl zchátralý objekt zbourán. lesa na nedělní vycházky. V roce 1903 se zábřežský řezník a radní
Albert Helbich rozhodl, že pod dolním koncem Bělského lesa vybu-
duje na katastru Zábřehu druhý výletní podnik. Úřady mu však neu-
dělily hostinskou koncesi s odůvodněním, že by vytvořil nezdravou
konkurenci restauraci Lesní pramen. Situace se změnila až na konci
první dekády 20. století a roku 1909 Helbich otevřel hostinec č. p.
379 v nízké přízemní budově se sedlovou střechou. Helbichův hos-
tinec ve svých začátcích sestával z nálevny, tří zvláštních místností
a letní zahrady s verandou. Podnik se stal brzy oblíbeným a v mezi-
válečném období zde putovaly o hezkých dnech stovky lidí. V roce
1928 se Albert Helbich rozhodl podnik přestavět, ale jelikož v roce
1930 zemřel, provedl adaptaci až jeho syn Jan. Ze skromného hos-
tince vyrostl moderní dvoupatrový hotel s restaurací vybudovaný
ve stylu čistého funkcionalismu. Stavbu provedl architekt a stavitel
František Grossmann z Moravské Ostravy. Nový podnik byl otevřen
v roce 1932. Roku 1939 měl hotel Jana Helbicha v 1. poschodí šest
ubytovacích místností, jednu samostatnou koupelnu, splachovací
Hostinec U Marků v časech, kdy zde již sídlila knihovna; 70. léta záchody, kamenné podlahy pokryté linoleem a příruční lékárnu pro
20. století. hosty, což vše dohromady splňovalo podmínky pro zařazení hotelu
do skupiny C hostinských zařízení s oprávněním k ubytování cizinců.
NEDOBRÁ POVĚST V dubnu 1949 převzala hotel Jana Helbicha s restaurací, tančírnou
V roce 1887 vznikl v domě č. p. 131 Jana Pospíšila (dnes Štram- a kavárnou Krajská odborová rada v Ostravě a následujícího roku
berská č. p. 1218) další hostinec, jenž stál v sousedství cementárny bylo dlouholetému majiteli zrušeno živnostenské oprávnění. Po roce
Adolfa Suesse. Jan Pospíšil roku 1898 předal podnik svému synovi 1989 získal podnik opět jméno svého zakladatele.
Ladislavovi. Podnik vyhledávali zejména dělníci vítkovických závo-
dů. Ladislav Pospíšil požádal v roce 1900 o koncesi na nalévání
lihovin, neboť do té doby směl podávat pouze teplé nápoje, pivo,
víno a občerstvení. Dělníci však žádali alkohol, který nakupovali
v sousedních obchodech. Okresní hejtmanství v Moravské Ostravě
i moravské místodržitelství v Brně se k žádosti postavilo zamítavě.
Pospíšil neuspěl ani u ministerstva vnitra. Záležitost se nakonec
vyřešila jinak. V roce 1906 úřady Ladislavu Pospíšilovi odebrali
hostinskou koncesi kvůli provozování prostituce a hazardních her
v hostinci. Nezůstal zavřený však příliš dlouho. V roce 1910 byla
Pospíšilovi koncese obnovena, neboť v okolí podniku vyrostla nová
válcovna a ocelárna Vítkovických železáren. Žádost o obnovení
podniku obsahovala také pět archů papírů s dvěma sloupci pod-
pisů dělníků, kteří chtěli hospodu obnovit. Pospíšil zároveň znovu
požádal o koncesi na nalévání lihovin „neboť dělník nepije dříve
piva, dokud nevypil skleničku rumu nebo jiné kořalky a jelikož mu Původní podoba hostince Alberta Helbicha; okolo roku 1913.
podepsaný v tomto případě nemůže vyhověti, zastaví se u prvního
lepšího obchodníka smíšeným zbožím, kde dostane vše tak, jak si
to přeje a níže podepsanému nezbývá nic jiného, než aby se mlč- PODĚLTE SE S NÁMI
ky díval, jak jednoho hosta za druhým ztrácí“. Koncese na lihoviny Máte nějakou vzpomínku na zmiňované podniky? Vlastníte foto-
byla Pospíšilovi udělena až roku 1913. grafii z těchto hostinců? Podělte se o své materiály a zašlete je na:
Dělnický hostinec se i nadále netěšil dobré pověsti. V roce petr.prendik@ovajih.cz.
1926 Policejní ředitelství v Moravské Ostravě konstatovalo, že se Petr Lexa Přendík

21 www.ovajih.cz