Page 15 - Chytrý zpravodaj - Nový Knín září 2021

NOVOKNÍNSKÝ ZPRAVODAJ 9 / 2021

Sobotní program připravili naši italští hostitelé. Z hotelu Prealpi v Loc-
ce jsme vyráželi krátce po desáté. Plán byl takový, že se autobusem vyveze-
me k horské boudě zvané Rifugio Garibaldi, načež půjdeme kousek v zásadě
po vrstevnici, kde by se měla nacházet jiná chajda, v níž bychom si mohli dát
špagety. A tak jsme autobusem vyrazili, kousek nad tím Garibaldim zapar-
kovali a vyrazili zhruba na západ. Jakože půjdeme, za nějakým kopečkem
slezeme trochu dolů, no, a pak už tam ta chajda bude. A tak jsme tedy vyrazi-
li po takové v zásadě polní (či v této nadmořské výšce – cca 1600 metrů – spí-
še luční) cestě, severně od sebe jsme nechali Monte Lavino (1837 metrů nad
mořem), pak se nám směrem na jih otvíraly pohledy směrem ke Gardskému
jezeru – a částečně bylo vidět i jezero samotné. To ovšem drobet tonulo v mlž-
ném oparu, stejně jako Monte Baldo za ním. No a pak se vpředu nacházel ješ-
tě jeden kopeček, a když jsme k němu zamířili, bylo jasné, že ta naše procház-
ka zas tak úplně po vrstevnici nebude. Ona nebyla ani předtím, ale o kdovíja-
ké stoupání zase nešlo. Teď jsme se tedy pustili na ten kopeček před námi,
došli jsme na jeho vrchol. Za ním se terén prudce svažoval dolů. Vyhlídka, ze-
jména směrem k západu, byla úchvatná; jen ta inzerovaná chajda se špageta-
mi se do ní jaksi nevešla. Prostě – budeme-li parafrázovat slova z filmu Obu-
šku z pytle ven – byla to chajda, jakou svět neviděl, se špagetami, jaké rovněž
svět neviděl. Nicméně cíl, který si nejspíš dali naši italští přátelé, totiž aspoň
trochu rozhýbat účastníky & účastnice zájezdu, byl tímto splněn. Dodejme,
že ten kopeček se jmenuje Cima Avèz a je vysoký 1895 metrů. Jeho návštěvou
se však asi příliš chlubit nebudu, protože, jak už bylo zmíněno, autobus nás
vyvezl do nějakých 1600 metrů nad mořem, takže náš výstup odpovídal tak
jedenapůlnásobku převýšení od výzkumáku na vrchol Mikule.
Na nabídku špaget přišla řeč ještě po návratu k autobusu, neb skoro na-
proti místu, kde parkoval, se nacházela menší restaurace. Ale když jsme to
bez těch špaget vydrželi do teďka, jistě si je můžeme koupit dole v údolí, tak-
že zde nahoře jsme to nakonec odmítli. A za několik chvil se dal autobus
do pohybu. Dlužno napsat, že beze mě, protože jsem se rozhodl jít pěšky as-
poň dolů. Do hotelu jsem dorazil kolem 19.10 hodin.
Ale to už nás čekala večeře objednaná našimi italskými přáteli v jed-
né z blízkých restaurací. Po ní ještě zahrála několik písniček skupina Flok
S.K.H., čímž sobotní program skončil.
Pevný program na nedělní dopoledne nebyl dán. Část lidí šla k jezeru,
část se nechala odvézt do Rivy, kde mohli navštívit mj. lanovku na ruinu
předsunutého opevnění nad městem. A já jsem si vyrazil na Cimu Parì, pro-
tože jsem měl pocit, že se na mě ta hora za to, jak se jí vyhýbám, už trochu
zlobí. K vrcholovému kříži jsem dorazil někdy kolem 14.40 hodin. Poté jsem
se zapsal do vrcholové knihy (kde bylo dost těžké hledat volné místečko - ale
nakonec jsem aspoň malý flíček našel a pár řádků tam vepsal – či vecpal).
Část lidí měla na 15.00 naplánovanou návštěvu minipivovaru v Pieve (tou

15