Page 14 - Chytrý zpravodaj - Nové Město pod Smrkem 02/2025

Příspěvky čtenářů

Zpověď

Měl na sobě světlé kalhoty, šedou ko- kudrlinek. Hodně jsem si vymejšlel. chem... Ona se brání, tam zpíval. Já
šili, tmavé ponožky a měkké mokasíny. Jednoho dne jsem si uvědomil, že kdy- jsem poslouchal, kamarád taky, ale
Přes rameno příruční brašnu. Vypadal by ty dopisy dostal do rukou nějakej věnoval se té jedné, která se nijak ne-
spořádaně a důvěryhodně, jak se sluší psychiatr nebo jinej inženýr lidskejch bránila...“
na střední věk. Bylo kolem desáté do- duší, tak by ho to potěšilo, takový zá- „Ten barák, co v něm byl intr, tam dřív
poledne. pisky z blázince.“ byly jeptišky, který pečovaly o slepý
Klíč zarachotil v zámku dveří. Šel rov- Odmlčel se na okamžik. Očima sjel děti. Prej tam byly všechny stěny natře-
nou do místnosti za předsíní. „Tak už na stolek a sáhl po sáčku s bonbony. ný na černo, ono to vlastně těm dětem
jsem tady, pane Jeřábku,“ zacinkal klíči Pomalu jeden z nich rozbalil. Pak si jej nevadilo, když byly slepý. Místnosti
v ruce. Místnost spoře zařízená jedno- vložil do úst a rozkošnicky začal cucat. měly tenký zdi, z nějaký rabicky, a měly
duchým nábytkem. Postel, malý stolek „Příště mi vezmi flašku, to je nejlepší tloušťku asi deset cenťáků. Když jsem
u lůžka. V rohu stála kredenc, vedle dárek pro alkoholika. Ve stolku mám tam bydlel, tak ty papírový zdi ještě
ní kuchyňský stůl, pokrytý neumytým jednu lahvinku, nenačnutou, takže byly...“
nádobím se zbytky jídla. Dvě okna s těž- vlastně nejsem alkoholik, že? Když je „Privát na Smíchově, holky chodily
kými bavlněnými dlouho nepranými zá- flaška nenačatá.“ za mnou v létě a měly jen lehký oble-
clonami. Pološero milosrdně zakrývalo „Byly i doby,“ pokračoval v monologu, čení. Pohled na jejich bílý tělo, bílý jako
nepořádek a beznaděj. „kdy jsem měl těch prdelek dost a za- sníh. To byly většinou zrzky. Jiný byly
Na rozválené posteli se pod dekou jímaly mě hubený, teda ne zase moc, krásně opálený, ale prsa a zadek ne.
rýsovala silueta lidského těla. Jenom hlavně vyvinutější v horních partiích. Ty partie svítily do šera andělsky bíle.“
hlava vykukovala. Prořídlé dlouhé šedivé Tenkrát bylo jiný číslování košíčků, jed- Mlaskl, polkl cucavý bonbon a pomalu
vlasy se rozprostíraly po polštáři jako ničky, dvojky, trojky?“ zeptal se a hned rozbaloval další.
paprsky. Pomalu stahovaná pokrývka pokračoval dále, aniž vyčkal odpovědi: Vypnul diktafon, pohladil dědovu vrás-
odhalila vrásčitý obličej. Úzké semknuté „Špičatý podprsenky nosí Madonna, čitou ruku. V té chvíli se starci rozzářily
rty, propadlé tváře, víčka odemkla oči. že? Někdy byl hlad, byl jen suchej modré oči a lehce zvlhly. „Nějak mě to
Krátký přerývaný dech, deka se jen leh- chleba, suchej salám a suchý víno... unavilo, chlapče, pokračování příště,
ce nadzvedávala. Pomněnkově modré to byl fór.“ jo?“
oči utkvěly na příchozím. Hubená bílá „Bydlel jsem na intru, to jsem zrovna Zastrčil diktafon do tašky a stiskl krát-
paže v rukávu seprané košile se vysu- študoval na… no to je jedno. Velká ce dědovi ruku na rozloučenou. „Tak dě-
nula zpoza deky. Kostnatými prsty lehce místnost s osmi postelema, Rádio Lu- do, mějte se pěkně, hezký vzpomínky.“
stiskl ruku příchozímu. xenburg, my sme říkali Laxík. Reidio Dědovi pomalu pohasla ta modrá očič-
Přisunul si k lůžku jedinou volnou židli, laxnberk... Písničky, hitparády, běželo ka, přitáhl si zase pokrývku pod bradu
na stolek vedle postele položil sáček to každej večer a občas se muselo a zahleděl se někam nahoru do rohu
s bonbony. „Ahoj, dědo, tak jak se má- ztlumit nebo vypnout, když se blížila místnosti. Pak vytáhl ruku zpod deky
te?“ Trochu hloupá otázka při pohledu doba noční kontroly vychovatelů. Pra- a krátce na mě mávl. „Ahoj a přijď, tře-
na něj. Děda se trochu nadzvedl na lůž- ha, Černá ulice... na Laxíku zpívala ba zítra. Klíče od bytu máš, zase ti
ku. Narovnal mu pod hlavou zmuchlaný třeba Brenda Lee, takovej prcek to byl, něco povím.“
polštář, aby si mohl pohodlněji opřít měla prej stočtyřicet pět centimetrů, © Šmi-dra
hlavu. Tom Jones, říkali mu Tygr z Londýna,
„Chtěl bych ti zase něco říct, taková Louis Armstrong, tomu zase říkali Sat-
zpověď to bude“ řekl trochu ztěžka. chmo, kožená... nebo velká huba?, ale Termíny
Prohrábl si prsty rozcuchané zbytky uměl božsky zpívat, jedna báseň. Taky uzávěrek a vydání
vlasů. Viditelně ožil, tedy alespoň se o to byl v Lucerně,“ zasnil se, „Blueberry Novoměstských novin:
pokoušel. Hill. Tanyny tanana.“ Chcete-li obohatit naše noviny
Muž sáhl do brašny a vytáhl diktafon. „Těch kin, jenom na Václaváku co
Zapnul jej a přistrčil před dědova ústa. jich bylo. Premiérovej Blaník, Alfa, o Vaše příspěvky, budeme s Vámi
velmi rádi spolupracovat. Důležité je
Starý muž si promnul čelo, jako by si Hvězda nonstop, Letka, Praha. To bylo dodržet termíny uzávěrek NN.
rovnal vzpomínky. taky nonstop, nevadilo, kdy si přišel,
„Radši jsem měl holky prdelatý, mu- tak si počkal až do začátku na titulky... ČÍSLO UZÁVĚRKA
sely mít pořádný dioptrický brýle, co za pár kaček tam šlo strávit celý dopo- 3/2025 25. dubna
měly čočky jako dna od jogurtů. Pama- ledne, film šel pořád dokola, zábava 4/2025 25. června
tuješ, byly ve skle. Rád jsem sundával nejen pro plebs, ale i pro smetánku...“ 5/2025 25. srpna
ty brejle holkám z očí, ony pak vypada- Sáhl po bonbonech a další mu zmizel 6/2025 25. října
ly bezbranně, protože skoro neviděly. v ústech. „Jednou přišly dvě holči- Své příspěvky posílejte elektronicky
Mělo to výhodu i pro mne, holky nevi- ny, to jsem bydlel na privátě s kámo- na email noviny@nmps.cz nebo
děly můj vrásčitej ksicht, kterej vypadá šem. Jedna mluvila furt a druhá vůbec. zaneste osobně do knihovny
jako stará kožená rukavice. Taky jsem Seděli jsme s kamarádem na poste- (příspěvky nevracíme, anonymy
jim rád psal dopisy. Ty dopisy byly dlou- li a poslouchali pořád dokola desku nezveřejňujeme).
hý, plný košatejch vět a mluvnickejch s Černochem, teda s Karlem Černo-
14 Novoměstské noviny březen–duben 2025