Page 22 - Kolín září 2020

OSOBNOST KOLÍNSKA

JIŘÍ JAROCH

na nepovinnou italštinu, angličtinu a zpěv.
Maturitu absolvoval roku 1939. Již v této
době se Jiřímu Jarochovi stala hudba smyslem
života. Navštěvoval Městskou hudební školu
v Kolíně. U Ladislava Josefa se učil hře na
housle, později přešel na violu k řediteli Josefu
Mančalovi, který také přednášel většinu teo-
retických hudebních předmětů. Jaroch jako
gymnazista hrál od 15 let na violu v Kolínské
filharmonii a sledoval umělecké dění ve městě.
Ve studiu pokračoval na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy v oboru historické
a hudební vědy. Po uzavření českých vysokých
škol v listopadu 1939 začal v následujícím roce
studovat v kompozičním oddělení Pražské
konzervatoře. V roce 1942 však musel odejít
na nucené práce do Německa, které ukončil až
konec války. Jeho otec, bývalý italský legionář,
byl předčasně penzionován v roce 1941. O dva
roky později ho zatklo gestapo pro politické
delikty a vězněn byl až do května 1945.
Jiří Jaroch po válce pokračoval ve studiu
23. 9. 1920 Smilkov, okr. Benešov na Pražské konzervatoři a na Akademii múzic-
30. 12. 1986 Praha kých umění v Praze. Jeho učitelem skladby Partitura symfonické básně Stařec a moře na moti-
byl Jaroslav Řídký. Kromě skladby studoval vy novely Ernesta Hemingwaye, vydání z roku 1964
Skladatel a dirigent Jiří Jaroch se narodil hru na violu u významného českého violisty
v rodině Jana a Jiřiny Jarochových. V roce Ladislava Černého. Současně působil do
1932 byl otec, dosud definitivní učitel v Pet- roku 1947 jako violista v orchestru Divadla Městské hudby Františka Kmocha. Přestože
rovicích, přemístěn do Kolína na chlapeckou 5. května (dnes Státní opera Praha). V roce zůstal rozhlasovým pracovníkem, uspořádal
školu na Zálabí, kde zastával místo odborného 1947 se stal členem redakce hudebního vysí- s ní několik zdařilých koncertů. Ovšem jeho
učitele (v roce 1937 byl jmenován ředitelem na lání Československého rozhlasu v Praze. Po- osobní hudební zaměření bylo odlišné. Karel
měšťanské škole chlapecké v Kolíně v dnešní stupně pracoval jako programový pracovník, Chvalovský tento rozpor charakterizoval:
ulici U Křižovatky). Syn Jiří, jenž v Petrovi- hudební režisér a dramaturg. „Zde lidová a populární hudba, třebaže umě-
cích docházel na měšťanskou školu, zde začal Vazby ke Kolínu udržoval i nadále. Jeho lecky na výši – převážně v dechovém orches-
studovat na gymnáziu a byl přijat do druhého manželka Marie byla dcerou kapelníka tru, naproti tomu Jiří Jaroch skladatel vážné
ročníku. Stojí za zmínku, že vedle obvyklé a skladatele Aloise Vlasáka. Po Vlasákově hudby – symfonik.“ Z těchto důvodů Jaroch
latiny, němčiny a francouzštiny docházel také smrti v roce 1954 Jiří Jaroch převzal vedení své kolínské kapelnictví ukončil již následují-
cího roku 1955.

Velké úsilí věnoval skladatelské tvorbě.
Uveďme např. Dětskou suitu pro noneto
(1952), I. symfonii (1954–56), II. symfonii
(1958–60) nebo symfonickou báseň Stařec
a moře (1960). Úspěchu dosáhl také Jarochův
II. nonet (1964, cena Českého hudebního
fondu), dále Fantazie pro violu a klavír (1966),
III. symfonie „Koncertantní“ pro housle a or-
chestr (1968–69), původně koncipovaná jako
koncert pro japonskou houslistku Yuriko Ku-
ronumu, a II. smyčcový kvartet (1970), jenž
vznikl z podnětu Smetanova kvarteta.

PhDr. Miroslava Jouzová, Ph.D.
foto: archiv: RSDr. Ladislav Jouza

Jiří Jaroch diriguje Městskou hudbu Františka Kmocha na Karlově náměstí

22