Page 18 - Chytrý zpravodaj-Kolín-Leden-2022

ROZHOVOR

přišli, chtělo se nám brečet. Zámek byl zplun-
drovaný, zanedbaný, hospodářské budovy
a pivovar se rozpadaly. Zámecký park byl čás-
tečně vybetonovaný, plný ekologické zátěže od
různých olejů a nafty. V té době jsme neměli
žádné peníze a ani představu, jak bychom
opravy financovali. Navíc jsme již byli všichni
v důchodovém věku. Nabídli jsme tedy zámek
muzeu v Kolíně i Kutné Hoře, ale ani tyto in-
stituce neměly peníze. Tak jsme se rozhodli, že
ho nepřevezmeme. Zrestituovali jsme náš letní
zámeček v Moránech, kam jsme se nastěho-
vali a kde prožívám další šťastné období svého
života.

Jaké máte ještě vzpomínky z Červených
Peček po roce 1948?
V zásadě už jenom samé hrůzy. Do té doby jsme
žili s místními v klidu a pohodě, zaměstnávali
jsme v našich továrnách, dvorech, pivovaru Rodinné setkání se sestrou Alžbetou (zcela vpravo), švagrem Zdeňkem Sternbergem (před sekretářem)
a lesních závodech na sto padesát lidí, tatínek a synovcem Filipem Sternbergem (vlevo) za účasti Víta Rakušana (zády)
přispěl třeba na stavbu pečecké školy, dědeček
zase na stavbu viaduktu přes Polepské údolí na
dráze Kolín–Ledečko a, jak je známo, byl me-
cenášem Františka Kmocha, aby se ten mohl
věnovat muzice. Myslím, že jsme se významně
zasloužili o rozvoj Červených Peček, ale po
komunistickém puči se najednou všechno
otočilo. Jako kdyby lidi přepnuli ve své hlavě
knoflík. Najednou o nás na schůzích hlasovali,
kdo půjde či nepůjde do pracovních táborů.
Když později zemřela maminka, nikdo nesměl
pod hrozbou národního výboru, že nedostane
potravinové lístky, ani na pohřeb. Pamatuji si,
jak jsme tenkrát z kostela vyšly jen my, děti.
Než jsme ale došly k naší hrobce za městem,
lidi se zbavili strachu a nakonec vytvořili i přes
hrozby tehdejších komunistů důstojný průvod.

Co pro vás přesto Červené Pečky znamenají?
Nádherné dětství, milující, ale ve výchově
důslední a přísní rodiče, tatínek, který nám Na terase zámku s pejskem Maxíkem a starší sestrou Annou, baronkou Hrubou z Gelenj
onikal. Rodný zámek, kostel s naší oratoří,
kam jsme chodili na bohoslužby. První vykou-
řená cigareta pod zámeckým schodištěm, moje
zahrádka, skleníky v zámeckém parku, oslík
Nanynka…. Prostě nejkrásnější roky mého
dětství a mládí.

Zmínila jste skleníky v parku?
No jéje, to bylo devět vytápěných skleníků urče-
ných původně na pěstování orchidejí. Ty já už
nepamatuji, my jsme je používali k pěstování
rané zeleniny nebo květin pro svatební kytice,
věnce i výzdobu zámku. Orchideje byly vášní
dědečka Bohdana. Ano, toho, který byl pod-
porovatelem Františka Kmocha a kterého tak
úžasně ztvárnil Jaroslav Marvan ve filmu To
byl český muzikant z roku 1940 právě o Kmo-
chovi. Koncem 19. století byla sbírka orchidejí
našeho dědy jednou z největších a nejslav-
nějších v Evropě. Psaly o ní obdivně všechny Oratoř Hrubých z Gelenj s hrobkou příslušníků prvních generací majitelů červenopečeckého panství z je-
odborné časopisy a na zámku se tehdy stří- jich rodu v kostele Narození Panny Marie v Červených Pečkách
18