Page 14 - Chytrý zpravodaj - Moravany 4 2021

Sport - Jiří Lipták, zlatý olympionik

Jak si vystřílet olympijské zlato? A půjčujete jim svou flintu? Moje flinta váží 4 kg
"Nesmíte házet flintu do žita," říká český sportovní a celkem slušně “kope”, takže jen s mojí pomoci si
střelec a olympijský vítěz Jiří Lipták. Povídali jsme si z ní vystřelili.
s ním o vytrvalosti v cestě za vysněným sportem,
dětství v střelecké rodině a zážitcích z olympiády. Co byste poradil holkám a klukům, kteří by také
Zlatou medaili si Jiří Lipták získal na Letních rádi jednou přivezli medaily z mistrovství nebo
olympijských hrách v Tokiu 2020 v trapu, čili střelbě dokonce olympiády? Ať je to sport jakýkoliv, vždy mu
na pohyblivý terč. Je také světovým šampiónem - musíte obětovat určitý čas a nesmíte házet flintu
na Mistrovství světa 2014 v Číně získal zlato. do žita. Takže všem mladým sportovcům bych chtěl
Do Moravan jezdí Liptákovi za rodinou. vzkázat, aby si vzali ponaučení z neúspěchu. Jen tak
můžou jít do dalších závodu silnější. Člověk nesmí

vše zahodit hned po prvním neúspěchu.
Poslední olympijské hry byly netradiční. Nejdřív to
vypadalo, že se kvůli covidu ani nebudou konat. Pak
proběhly o rok později, za přísných opatření. Jak jste
je prožíval Vy? Já osobně jsem v Japonsku nikdy
předtím nebyl, těšil jsem se na výlety po Tokiu,
protože jsem věděl, že přiletíme s velkým předstihem
kvůli aklimatizaci. Nakonec jsme mohli být jen
ve vesnici, na střelnici a v dopravním prostředku.
Na druhou stranu musíme být všichni rádi,
že v takové těžké době organizátoři dokázali
olympijské hry uspořádat.
Jste rodák z Rajhradic. Jako kluk jste trénoval
v Holasicích. Dovolte otázku i na Moravany, kde
vídáme auto s Vaším jménem. Z Moravan pochází
moje manželka Petra Liptáková, za svobodna
Šimková. Stále má u vás malé kadeřnictví.
Do Moravan jezdím už asi 20 let. Nejlepší je nedělní
oběd u tchyně a odpolední siesta, když čas dovolí.

Děkujeme panu Liptákovi a celé jeho rodině za ochotu
a čas, která si pro čtenáře Moravanských listů našli.
Gratulujeme k fantastickým úspěchům a přejeme
mnoho radosti a spokojenosti ve sportovním i rodinném
životě.
Asi všechny kluky baví “střílečky”. Také Vás střílení
bavilo od dětství? Pocházím z myslivecké rodiny, můj
tatínek a dědeček se věnovali myslivosti a sportovní
střelbě, takže doma vždy nějaké zbraně byly. Jako
malý kluk jsem s tátou jezdil po střelnicích a díval se
na chlapy, jak střílí, a těšil se, až jednou budu taky
střílet. Po každém závodě mě táta nechal vystřelit,
třeba jen tak do vzduchu, to bylo jedno, hlavně že mi
to dovolil.
Máte syna i dceru. I Vaše děti, v duchu rodinné
tradice po Vašem dědečkovi a tatínkovi střílení
přitahuje? Karolínka i Daniel už nějaký výstřel
za sebou mají, převážně ze vzduchovky a šlo jim to
slušně. Na moji disciplínu mají ještě čas, brokovnice
je těžká a zpětný ráz citelný. Zatím je baví tanečky
a fotbal, ale střílení si určitě taky vyzkouší naplno.