Page 10 - Chytrý zpravodaj - Moravany 4 2021

Okénko do moravanské farnosti

Okénko do moravanské farnosti Očekávání, obdarování a také vzpomínání patří na cestu
Advent a Vánoce - od vzpomínek k naději a zpět adventem ke slavení Vánoc.
(Aleš Opatrný - (* 3. března 1944 Praha) je český Očekávání: To bývá spojeno nejvíce s dárky a dětmi. Děti
římskokatolický kněz, teolog a autor duchovní literatury, očekávají dárky a my zas jejich radost nad nimi. Oboje se
probošt pražské Vyšehradské kapituly.) děje. Oboje je také občas obráceno ve zklamání.
Nedostavilo se naplnění očekávání na jedné či na druhé
Zkusme se teď trochu zastavit v běhu starostí, straně. Dodejme: Jako v životě i v jiných věcech. Ale tam,
povinností a příprav a dopřejme si čas pro sebe, kde byl dárek vybírán s láskou, kde pod opatřováním
pro vnímání, vzpomínání a očekávání. Adventní a obdarováním je jako nosná vrstva vztah lásky, dobroty,
a vánoční čas je dobou zvláštní, v průběhu roku vztah přejný, tam to neruší ani zklamání. Tam zůstává to
jedinečnou. Snad k tomu přispívá v našich nejdůležitější. Naopak – kde byl dárek jakousi náhražkou
zeměpisných šířkách i krátký den a dlouhá doba vztahu či snahou o maskování špatného svědomí, tam je
tmy, což může člověka trochu tlumit a také někdy zklamání velkým neštěstím, protože tam už jaksi nezbývá
odkazuje k tomu, čím se běžně nezabývá. nic.
Pro toto období si můžeme zvolit dvě klíčová slova: Obdarování. Skutečné obdarování není „něco za něco“,
očekávání a obdarování. Očekávání i obdarování patří ale „něco za nic“, z lásky a dobroty. Byť můžeme mít řadu
k základní výbavě nitra a ke vztahování se člověka kladných motivů uznání a vděčnosti, které potřebu
ke světu a k lidem. obdarování připomínají. A obdarovat v pravém smyslu
znamená, že dávám ze svého, že když něco dám, budu mít
Zároveň jde o skutečnosti, které jsou v našem prožívání také něčeho o něco méně. A že mne to nemrzí. Obdarování
světa dnes a tady poněkud v pozadí. Nejen, že řada lidí má nemá být „kupování si něčí přízně“ neboli kalkulování
dojem, že vlastně nemá - kromě víkendu a svátečních dnů, s nějakým vlastním ziskem. Pokud se v tomto všem jaksi
na které se těší - co očekávat. Ale v kultuře, která zejména cvičíme aspoň jednou za rok, o Vánocích, není to marné.
ve sféře obstarávání a potřeby nabízí všechno a hned, je
delší očekávání jaksi mimo hru. Je možné, že to také Ještě něco je dobré vidět u dárků, ač je to trochu
souvisí s naším městským životem, odtrženým od přírody. nepříjemné. Většina dárků znamená radost okamžitou,
V přírodě přichází všechno svým časem, musíme čekat, někdy i dlouhodobou, ale málokdy trvalou. Protože naše
až stromy rozkvetou, až ovoce dozraje, ale nemůžeme si to touhy a přání se v životě rodí dál, nemají žádný definitivní
poručit teď a hned. Jenže mnohé si v našem prostředí „strop“. A to, co neslo vůni novoty a naplněné touhy, se
můžeme bez čekání na čas zralosti koupit hned: jahody, stává časem obyčejným, každodenním, byť třeba stále
švestky, cokoliv a kdykoliv. A přijdeme tak o očekávání. ceněným. To ovšem neplatí jen o vánočních dárcích. Naše
„nasycení“ novým a neustávající touha po dalším je
Druhé důležité slovo je obdarování. Naplnění na jedné straně pohonnou silou ekonomiky a zdrojem
obdarováním. S určitou nadsázkou můžeme říci, že žijeme dalších těšení se a radostí a zároveň zdrojem trvalé větší
ve světě, který je sice bohatý (a my také!), ale který nám či menší nespokojenosti, která náš život provází.
nic nedaruje. Kde je třeba tvrdě pracovat, jít za svým a to, Což nevadí, pokud je pochopena a přijata a člověk se
na čem člověku záleží, získat. Je to zvláštní existence, sice marně nepachtí po něčem „věčném - pozemském“,
bohatá na vlastněné věci a na zážitky, ale mnohdy chudá po něčem absolutně trvalém ve světě, kde jsou změny
na očekávání a radost z daru. Snad také proto se mnozí tak stále přítomny a kde čeká i změna nejzásadnější, kterou je
snažíme o Vánocích opatřit dárky, darovat něco, přijmout smrt.
dar. Je to jakési legitimní vykročení ze světa „tvrdých
loktů“ do světa laskavých vztahů. Vzpomínání: Nejen o Vánocích je vzpomínání v některých
ohledech potěšení, v něčem bolest. A Vánoce jsou
Původ adventu ovšem neleží v nedávné minulosti povětšinou velkým podnětem ke vzpomínání. Vzpomínky
či současnosti, ale v minulosti značně vzdálené. Musíme staré lidi většinou těší. Jsou velkým bohatstvím, pokud je
se vrátit až do doby starozákonních proroků, tedy více než člověk nevyužívá jen ke stížnostem, „jak je to teď všechno
dvě či tři tisíciletí zpátky. Proroci nepředpovídali špatné“. Vzpomínky v jakémkoliv věku mohou člověku
budoucnost tak, aby člověk věděl, co ho čeká a podle toho připomenout, že i v obtížných situacích nebo době se
se zařídil. Ukazovali na budoucí Boží činy, které bylo stalo ledacos dobrého, že zkrátka v životě se střídají zcela
možné očekávat s nadějí, a oslovovali své současníky nepravidelně, ale vytrvale záležitosti a prožitky šťastné,
v aktuálních otázkách víry a života. méně šťastné i nešťastné. Nic z toto není natrvalo, byť
v nás touha po trvalém štěstí je stále přítomna. Jsou
Udělejme teď krok od velkých dějinných a světových ale lidé, pro které jsou Vánoce velkou zátěží. Buď proto,
perspektiv národů a lidstva zpět k našim proti tomu snad že postrádají někoho z nejbližších, který zemřel
malým, ale co do významu jedinečným osobním životům. a na koho v slzách vzpomínají.