Page 15 - Chytrý zpravodaj - Moravany č. 1/2022

Moravanská pomoc lidem z Ukrajiny

Tomáše Saghera z Moravan možná znáte jako Koordinátoři vždy vešli do autobusu a pak vyvolávali
herce z Městského divadla Brno. O herectví jsme jak na bazaru: 4x Varšava, 3x Krakov, 2x Ostrava…
spolu ale tentokrát nemluvili. „Ta malá holčička a lidé se hlásili. Najednou slyšíme 7x Liberec.
mi chtěla vracet plyšáčka, kterého jsem jí Reagoval jsem „Beru je,“ aniž jsem v tu chvíli
v Přemyšli dal. I když sama žádnou hračku přemýšlel, že máme jen 3 místa… naštěstí vedle nás
s sebou neměla.“ vyprávěl nám Tomáš, když jsme chlapík z Česka říká „Já mám 4 místa.“… Uf! Hned
se potkali, abychom si popovídali o jeho zážitcích jsme se domluvili a jeli společně. 2 maminky, 4 děti
s odvozem sbírky na Ukrajinu, kdy cestou zpátky (2 opravdu malinké), babička a dva kufry. Ti lidé šli
pomohl dovézt z ČR rodinu s malými dětmi. dva dny pěšky, s těmi dětmi, s kufry, asi 25 km
na hranici. Jejich manželé se s nimi rozloučili a šli
Odkud se celý ten nápad vzal? Kolega z divadla začal bránit svoji zemi. Jak to chcete popsat a zůstat u toho
sbírku s tím, že odvezeme pomoc, a naopak v klidu? U Ostravy ten druhý řidič už padal únavou,
přivezeme někoho, kdo to potřebuje. Byl jsem moc tak můj kolega Jirka sedl do jeho auta a jeli jsme dál.
rád, že mě oslovil. Dal jsem to na moravanský FB, Zároveň jsme začali řešit, že díky celkové únavě to
jako výzvu, že kdo chce, tu možnost pomoct má. nedáme až do Liberce. A tak jsme sehnali pomoc
Připojila se ředitelka MŠ paní Kateřina Havránková, z Liberce, dali si sraz v Brně, tam jsme se vystřídali,
která nám ve školce udělala zázemí, kam mohli lidé objali se s těmi lidmi, které už třeba ani nepotkáme…
nosit pomoc. I u nás pořád někdo zvonil, byl jsem když mi ta malinká holčička chtěla vracet plyšáčka,
opravdu dojatý, když jsem viděl to množství, ne věcí, kterého jsem jí dal v Přemyšli, úplně mě dostala. Asi
ale lidí, kteří nejsou lhostejní. Zároveň jsem začal ten pocit nedokážu předat, ale sevře se vám krk,
i filtrovat svoje známé a přátele, protože nastal čas, srdce, je to strašná bolest. Ona neměla žádnou
kdy je třeba nestrkat hlavu do písku, ale vyjádřit svůj hračku, a přesto mi vracela, co myslela, že jí nepatří.
postoj (ale tak jsem to měl vždycky, znáte mě) – Každopádně druhý den jsme dostali fotku z Liberce,
a objevili se i tací, kterým už nikdy nezavolám. Zářný kam úspěšně dojeli. Jsem strašně rád, že jsem mohl
příklad: Inka (žena Toma, pozn. redakce) poslala sms aspoň tímto málem pomoci.
některým známým, o kterých ví, že nemají FB, s tím,
že až půjdou na velký nákup, mohou přihodit Městské divadlo se dál v pomoci Ukrajině angažuje?
k nákupu plínky, něco pro děti, sunar a přišla Náš tým z Městského divadla přivezl z Ukrajiny
odpověď: „Na nákup se nechystáme, byli jsme celkem 28 lidí. Máme takovou skupinu, kde je veškerá
předevčírem, teď stříháme stromky.“ Ano, je to konverzace z té doby. Díky našemu povídání jsem ji
každého věc, ale raději neodpovědět než napsat znovu otevřel a jsem naměkko. Mám kolem sebe
tohle… to je pro mě jasná diskvalifikace. úžasné lidi a počítám tam i ty, kteří pomohli jediným
dárečkem, včetně těch, kteří zazvonili u našich dveří
A ta samotná sbírka? Díky obrovské podpoře lidí se v Moravanech a předali někdy hromadu, někdy pár
nasbírala spousta věcí, otáčeli jsme auta a dodávky drobností. Děkuji!
od nás z domu i ze školky x krát do divadla, kde
kolegové a kolegyně třídili. A pak už to šlo ráz na ráz. Je obrovsky povzbuzující vidět, jak vstřícně lidi
Většina z nás měla představení, tak nemohli narychlo reagují. Jak se to vezme. Naše divadlo udělalo
odjet, ale zrovna já s kamarádem Jirkou Resslerem zdarma představení pro ukrajinské děti Statečný
jsme měli dva dny volno, takže nás v divadle nabalili kovář. A kolik se objevilo názorů: „My na lístky šetřili
až po střechu a jeli jsme jako předvoj. Ostatní dva měsíce a oni to mají zdarma!“ Tak si to
z divadla vyrazili k ukrajinským hranicím o pár dní představte. Padají vám na hlavu bomby, jste x dní
později. Nebudu jmenovat, abych na nikoho schovaní ve sklepě, potom se rozloučíte s mužem
nezapomněl, ale další úžasní lidé nám poskytli s vědomím, že se možná už nikdy neuvidíte, opustíte
dodávky, kanystry, na dvoře divadla nám vtiskla polozbořený dům, trmácíte se pěšky do bezpečí,
kolegyně bankovku do ruky na benzín… ta chuť nasednete k někomu cizímu do auta, pokud máte to
udělat NĚCO, to mi připomnělo sametovou revoluci, štěstí, že máte příbuzné někde v bezpečí, jedete
i když tady je ta hrůza opravdu nastavená na hraně k nim, pokud ne, jste někde v hale, s malým dítětem,
život – smrt. kufrem nebo igelitkou, nevíte, co bude. Fakt jim
závidíte, že mají jedno odpoledne v divadle zadarmo?
Můžeš nám přiblížit atmosféru cesty? Dostali jsme Já jsem naopak pyšný na každého, kdo pomohl,
tip na Přemyšl, že je to vhodné místo k vyložení jakkoliv a s čímkoliv.
sbírky. Bylo to od Poláků perfektně organizované, Tomáš Sagher a redakce
auto jsme měli vyložené během pěti minut… a pak
jsme hledali, komu pomoci. Kdo tam nebyl a nezažil Na novinkách.cz vyšel o cestě Tomáše a dalších
to, nemůže pochopit. Ta koncentrovaná bolest, dobrovolníků článek. Ženy s batolaty mrznou
úzkost a bezmoc, kterou v sobě měli ti, kteří přijížděli na ukrajinsko-polské hranici. Na cestě jsou celé dny,
vojenskými autobusy z hranic. 99 % maminky a děti. bez spánku - Novinky.cz