Page 12 - Chytrý zpravodaj - Moravská Ostrava a Přívoz 02 2022

12 Z HISTORIE

Jméno ostravského rodáka Adolfa Poláška bude

vyryto na novém památníku na Ukrajině

Četař Adolf Polášek, rodák z Moravské Os-
travy, jenž se narodil 10. března 1882 v č.p.
362 do hutnické rodiny, nastoupil v 1. světové
válce k 5. praporu polních myslivců v Olomou-
ci, který patřil do elitních jednotek pěších vojsk
rakousko-uherské armády. 25. června 1915
však padl v boji o levý břeh Dněstru u Sta-
rého Martinova spolu s dalšími více než 600
vojáky. Nyní se jméno Adolfa Poláška objeví
i na novém památníku vybudovaném na místě,
kde byli padlí vojáci pochování do hromadného
hrobu.

Válka, která se jevila jako
několikaměsíční výprava
Vypuknutí první světové války, která se do
historické paměti zapsala jako katastrofa bez
mezí a hranic, vyvolalo u českého lidu pod
nadvládou habsburské monarchie, často při-
pomínané jako žalář národů, vlažné postoje
k válečnému nadšení. I přesto Češi společně
s ostatními rakousko-uherskými národnostmi
uposlechli mobilizační výzvy do takové míry,
že to bylo hodno obdivu. Jaroslav Kunz, vojen-
ský právník a plukovník rakousko-uherské ar-
mády, napsal: „…zdá se býti nepochopitelné, že
se čeští vojáci tak impozantním počtem dosta-
vili a nastoupili toto válečné tažení, podniknuté
za cílem, jenž národnímu, slovanskému jich cí-
tění byl tak odporný.“ Důvody, které vedly čes-
ké odvedence při mobilizaci pod jejich prapory
ukázněně a hbitě, spočívaly v jejich vědomí
vojenské povinnosti. Navíc se válka zpočátku
jevila jen jako několikaměsíční výprava proti
Srbsku odpovědnému za sarajevské atentáty,
které byly převážně odsuzovány i Čechy. Do
Vánoc roku 1914 se ale Rakousko-Uhersko se
Srbskem nevypořádalo, jak sebevědomé vele- Původní nízká kamenná mohyla, kterou postavil 14. pochodový prapor 75. pěšího pluku z Jind-
ní habsburské armády předesílalo. Místo toho řichova Hradce, byla umístěna vedle silnice na staré části staromartinovského hřbitova. Pohled
fotografa Miloslava Svitáka na mohylu z východní i západní strany.
stály české pluky proti velkému „slovanskému
Rusku“ ve světové válce, z níž se statisíce vojá- Válečné rozkazy přivedly prapor jednotek pěších vojsk rakousko-uherské armá-
ků nevrátily, což byl i případ Adolfa Poláška, na Ukrajinu dy. Jejich odlišnost od ostatních útvarů spočíva-
rodáka z Moravské Ostravy, který v době vál- Adolf Polášek narukoval k 5. praporu polních la ve výborném ovládání střelby. Válečné roz-
ky příslušel do Kateřinic. myslivců v Olomouci, který patřil do elitních kazy jeho prapor přivedly na počátku léta roku
1915 na Ukrajinu do Ivanofrankivské oblasti
k obci Starý Martinov, k jejímuž dobytí bylo
nutno přebrodit řeku Dněstr. Jelikož k tomu
dali velitelé pokyn z 22. na 23. června, proběh-
lo překonání řeky pod rouškou noci. Za ranní
mlhy se vojáci zakopali u Sivka-Voinylivské-
ho mostu asi 150 kroků od Starého Martinova.
Jakmile se mlha nad haličskou krajinou roze-
stoupila, začaly řinčet ruské kulomety a boje
o Starý Martinov započaly. Podle dopadajících
granátů vojáci poznali, že Rusové mají vzdá-
lenost dobře vyměřenou a běda bylo těm, kte-
ří si buď z pohodlí, nebo v kamenitém terénu
nevydlabali hlubší úkryt. Postup se odehrával
v rojích směrem k vesnici. Když se mlha zcela
rozestoupila, proměnila se ruská palba v hotové

Stavební práce na mohyle u Starého Martinova v říjnu 2021. Foto: Archiv Vesnického muzea Žele- peklo: kanonáda bušila nepřetržitě, kulomety
chovice řvaly jeden přes druhý jako velikonoční řehtač-