Page 8 - Kamelot č.66 Květen

8 KAMELOT: ZPRAVODAJ MĚSTA MNICHOVO HRADIŠTĚ KVĚTEN 2021

Valečov se rozloučil se svým kastelánem Zdeňkem Steklým

„Život je nevyzpytatelný. Krásný
i smutný, spravedlivý i krutý. Dává
i bere. A právě krutý osud tomu chtěl,
že my tu dnes stojíme a posíláme
vzpomínku do nebe – vzpomínku
na našeho pana kastelána, pana
Zdeňka Steklého, který nás tak ná-
hle a nečekaně opustil,“ těmito slovy
začala v pátek 2. dubna dopoledne
svoji řeč – „kytičku vzpomínek“ – na
vzájemnou dlouholetou spolupráci
na hradě Valečově Marie Pšeničko-
vá, bývalá dlouholetá starostka obce
Boseň.
A následně pokračovala: „Spo-
lupráce začala před 25 lety, kdy se
naše obec rozhodla zřídit na Vale-
čově stálou průvodcovskou službu,
a byl to právě pan Zdeněk Steklý,
který se o tuto práci zajímal. Když
jsem, na základě telefonické doho-
dy, pro něho přijela do Mnichova
Hradiště na vlakové nádraží, čekal
mne tam tehdy třicetiletý mladík, ve
vysokých nablýskaných kožených
holínkách, kožených kalhotách,
v klobouku s liščím ocasem a se
psem. Okamžitě jsem věděla, že
je to ten pravý zájemce. A on sám
na tyto okamžiky často s humorem neustále vylepšovat. Rozhodně stvení. Spousta z nás tam v tajupl- hradu Valečov, panem Zdeňkem po jeho nástupu sem, na Valečov, V den, kdy jsme se s ním všich-
a nostalgií vzpomínal se slovy – nej- se mu podařilo z tuctové zříceniny né atmosféře předhradí za ta léta, Steklým proběhlo v úžasné, byť v roce 1996, přesto nemohu říci, ni loučili v amfiteátru pod hradem,
prve do auta paní starostce skočil vytvořit zajímavý a vyhledávaný prožila hodně příjemných setkání, smutné, atmosféře lidmi zaplněné- že bych ho znala dobře. Sešli jsme o Velikonocích na Velký pátek se
Sigy, pak já a jeli jsme směr Valečov. historický objekt, který je důstojnou posezení a debat, kde se probíraly ho amfiteátru pod hradem. „Všem, se ale mnohokrát při mých fotogra- nebe zachmuřilo. Přesto stráně pod
No a od té doby jsem tady doma... dominantou obce Boseň. … možné i nemožné místní události. kteří přišli poklonit se Zdeňkově fických toulkách po hradě a okolí, hradem byly obsypány stovkami fia-
A tak se začala psát historie jeho V našich srdcích a vzpomín- Také nás zde často obohatil pouta- památce, upřímně děkujeme. Zde- někdy prohodili i pár vět při jeho lek a k rakvi lidé přinášeli další jarní
kastelánských služeb na hradě Va- kách zůstanou nejen chvíle vzta- vým vyprávěním o životě na Valečo- něk z našeho hradu dokázal udělat cestách do Mnichova Hradiště. Svoji květy. Zdeněk tady, vprostřed příro-
lečov. (…) Jak šel čas, byly při vzá- hující se přímo k vlastnímu hradu, vě v dobách dávno minulých i o za- místo, na které jsme právem pyšní. práci miloval a žil jí naplno. Věnoval dy a občas daleko od lidí, našel svoji
jemné spolupráci dny všední i svá- ale pro spoustu boseňských obča- jímavé liturgické znalosti, kterými on Valečov miloval, byl jeho domovem. poctivých 25 let svého života tomuto vlastní cestu k víře a možná i jeho,
teční, dny plné slunce, ale i mračen, nů zůstanou hezké vzpomínky i na bezesporu oplýval. Společné chvíle Bude nám tu všem neskutečně chy- krásnému hradu, který se stal i jeho byť nečekaný a brzký odchod, byl tak
ale po nich se vždy vyjasnilo a opět společenská, sousedská posezení budou ještě dlouhá léta v našich my- bět. Zdeňku, děkujeme za všechno. domovem. A ta práce a poctivost je něčím či Někým, kdo je nad námi,
nastal čas pohody a společné péče ve stylovém srubu na nádvoří, kte- slích doznívat a ve vyprávěních se k Odpočívej v pokoji,“ vzkázala Hana za ním vidět, sledovala jsem ty pro- takto načasován. Buď s Bohem...
o hrad. Valečov byl jeho mimořád- rý byl nejen Zdeňkovým domovem, nim a vlastně i k našemu kasteláno- Maudrová, současná starostka obce měny hradu pod jeho rukama (...),
nou láskou, kterou se, s obrovským ale kde také, ještě ke kastelánským vi, budeme ještě dlouho vracet. (...)“ Boseň. také nám ho bude stále připomínat. Martina Bachová
nadšením, snažil v rámci možností službám, provozoval malé občer- Velké loučení s kastelánem Zdeňka jsem poznala krátce Byl dobrým duchem Valečova.

Vzpomínka na Rudolfa Nekolu

a odměnou jim bylo takřka kontinu- 30 letech věku) doma hromady po- ti, které se nacházelo v tanečním
V květnu uplyne 25 let od předčas- nětem ke vzniku rozsáhlé knihov- ální pokračování osmiletého chození ezie, čtou je a uplatňují něco jako pavilonu „U Čapků“ ve Svijanech,
ného úmrtí primáře MUDr. Rudolfa ny. Měl kulturní rozhled, zajímal do škol. zásady fair play. S nespravedlností Loukově nebo také v Doubravě, jak
Nekoly. Narodil se 8. července se o výtvarné umění, v hudbě měl Tehdejší studentská puberta k ostatním báječným profesorům se z důvodu konspirace střídavě ří-
1943 v Mladé Boleslavi, školní nejraději swing. Svým přátelům byla krásná. Maturovalo se v 17 le- – kterým se tehdy muselo říkat kalo. Ke cti profesorského sboru je
a studentská léta na Jedenáctile- vyráběl sádrové kachle s originál- tech a někteří to stihli i dříve. Jed- soudruhu učiteli – musím připome- ale třeba uvést, ža kontrola studen-
té střední škole prožil v Mnichově ními náměty, a s oblibou pořádal nou za pět let se konala spartakiáda nout nám moc milé a drahé pány tů odjíždějících v neděli odpoledne
Hradišti. Po maturitě studoval gurmánské sešlosti. – jako v mém případě v roce 1960, prof. Josefa Břečku a prof. Aloise z místního nádraží ČSD k zakáza-
Fakultu všeobecného lékařství Jeho život ukončila zákeřná a to se maturovalo již počátkem Thorovského. A ovšem nezapo- ným rozkoším, nebyla důsledná. Do-
v Praze, kterou ukončil promocí choroba, které podlehl v nece- května a jakési přijímací pohovory menutelného prof. Karla Menzela, konce vládla určitá liberalita a nebylo
v roce 1966. lých 53 letech. Stále však žije ve (často propagační nábory) na vyso- který dokázal značný počet studentů nutné se maskovat, nebo nastupovat
Po studiu a vojně se věnoval vzpomínkách ženy Renáty, synů ké školy se odbyly již v lednu. Papír a studentek nasměrovat k ušlechtilé o stanici později. Takže „U Čapků“
psychiatrii, působil v Psychiatrické Rudolfa a Michala, sestry Mirky o přijetí na školu jsme měli v kapse, muzice a snad i k tomu nejtěžšímu – zněly báječné „glenmilerovky a gud-
léčebně v Kosmonosích. Ve svém Rydvalové a její rodiny. podmínkou bylo se k maturitě do- k občanské slušnosti. menovky“ a šumivé víno Strahovský
oboru měl úspěchy, stal se soud- Kdo jste ho znali, vzpomeňte stavit a pokud možno i prospět, ale A nyní ke krásné pubertě bakalář (lahev 0,7 l za 32 Kčs) teklo
ním znalcem, odborně zajišťoval si s námi. především zúčastnit se v červenci a krásné nezralosti, která některým potokem. Za 10 Kč byla lahvička šu-
provoz Linky důvěry, kterou vedla toho radostného strahovského finá- z nás vydržela až ke současnosti. mivého vina Čtverák, ale to už bylo
jeho žena Renáta. Ale především Miroslava Rydvalová le. Tehdejší Praha byla bezesporu Domnívám se totiž, že oproti našim pro silné jedince, nebo pro zcela ne-
se stal znalcem lidských povah, nádherná. Neuvěřitelné množství ně času se věnovalo lítání na kole vrstevníkům z jiných okresů naší so- zkušené začátečníky. K tomu krásná
obětavým a ochotným člověkem, V přiloženém textu Rudolf Neko- hospod si zachovávalo lehce krimi- anebo potulce po lesích a skalách cialistické vlasti, jsme asi o tři roky muzika a jinde zakázané taneční fi-
který si získal důvěru svých paci- la vzpomíná na studentská léta nální atmosféru úpadkové literatury mnichovohradišťského okolí. Dob- mladší. Mám za to, že to bylo způso- gury – byla to opravdová příprava na
entů, kolegů i přátel. prožitá v Mnichově Hradišti na a teklo tam sedmistupňové pivo za ré bylo i povalování a lenošení, čili beno v roce 1957, kdy rozhodnutím naše další životní osudy.
Od dětství byla jeho velkou místní „jedenáctiletce“. 70 haléřů. Jít potom v teplákách do sbírání sil do dalšího života. Podle okresního výboru tehdejší vedoucí Jak již bylo řečeno, ta doba si
zálibou četba, která se stala pod- Národního divadla na Hrubínovu Zikmunda Wintera to v 16. století politické síly a strany v naší společ- nezralosti a mládí příliš nevážila,
Srpnovou neděli byl zážitek na celý nebylo lepší, ale nadměrná aktivita nosti, byla na okrese Mnichovo Hra- studenti a studování nebylo příliš
Chvála nezralosti život. A to nás teprve čekaly recese ani nebyla žádoucí. Aktivity erotické diště zakázaná rokenrolová kultura. v módě. Jenomže společenské ide-
ály té doby byly tak odpuzující, že
Provozování hudby v tomto stylu
a kanadské žertíky septimánů a ok-
ještě nebyly v módě. Náš duševní
již prožívané na vysokých školách
byly pokusy mladých i starších profe-
aneb jak bylo dobré navštěvovat Jedenáctiletou tavánů, jako z Jaroslava Žáka, ale projev tomu odpovídal a dosti marné totiž vedlo v jiných částech světa k „zaplať pánbu“ za tu nezralost. Stře-
projevům násilí, ničení pohostin-
ty se světem vážených a důležitých
a ústavech. Pro venkovského chlap-
ských zařízení a dalším zvrhlostem.
dospělých byly tenkrát zvláště pro-
sorů tento sportovně pubertální dav
střední školu v Mnichově Hradišti ce v Praze to byl úžasný zážitek zušlechtit. Přesto se našly výjimky. Toho měl být tento okres direktivně tivné, ale neúprosný čas přesunul
a podle toho někdy studování i vy- Uměl a dokázal to nezapomenutelný uchráněn. A skutečně, nejméně do své sympatie právě k těm nezralým
Bude řeč výhradně o „jedenáctilet- nost a nejistota, kam nepříliš slib- padalo. Ale musím ke cti absolventů prof. Luděk Smutný, skrze vedení poloviny roku 1960, kdy byl okres mladíkům a holkám, dychtivým po
ce“, tedy o jakémsi pravěku gymná- ného jedince zařadit, nebo na čas mnichovohradišťské „jedenáctiletky“ k fair play, také tehdejší křehká zrušen, se zde rokenrolové šílenství všem, co přijde. Naší tehdejší mó-
zia, a to pro nevelké poučení, raději uklidit. Perspektiva dalšího studia zdůraznit, že se uplatňovali ku podi- a mladičká prof. Marie Železná, kul- veřejně nekonalo. V tomto období dou bylo kašlat na kariéru a na ofici-
pro malou zábavu a vzpomínku. na školách vysokých a nejvyšších vu velmi dobře a nedokončené studi- tivující rozjívené duše poezií. Musím 1957 až 1960 byla tedy mladá ge- ální bařtipány a alespoň s nimi nemít
Již samotný výběr studentů ani moc nelákala. Byla ostatně doba um bylo výjimkou. Navíc pro jedince, ale s hanbou přiznat, že pánové Šo- nerace okresního města a blízkého nic společného. Až na pár vynikají-
– kterým se tehdy říkalo žáci – byl promovaných sil všeho druhu, které kteří padli před metou vyššího vzdě- tola, Šiktanc a Mikulášek nám ještě okolí ovlivňována stále přetrvávající cích kariéristů se nám to podařilo
zvláštní. Na „jedenáctiletku“ totiž jakoby nedosahovaly úrovně dří- lání, zde byla záchranná síť, neboli nic moc neříkali. Na to jsme měli kulturou swingovou. A swing je – jak a ovzduší tehdejší naší „jedenáctilet-
chodívali ti, kteří by pravděpodobně vějších otitulovaných odborníků a instituce pedagogických institutů. ještě pár let čas. Spíše než stříbrný známo – muzikou a kulturou vedou- ky“ nám k tomu nahrávalo.
neuspěli na školách elitních, tj. tehdy studenti a mladí lidé vůbec, nebyli Byly to ústavy lehce opovrhované, vítr jsme slyšeli řev motorů závoďáků cí nejen k ušlechtilosti těla a ducha, Takže „jedenáctiletce“ díky
především na průmyslovce v Mladé ani moc v módě. O ekonomické ale odstupem času se již ví, že jejich a nepříliš doporučenou jazzovou ale především kulturou omlazující, a taky za těch několik let, o které
Boleslavi, nebo na školách vojen- výhodě vysokoškolského vzdělání nedobrovolní absolventi jsou skvělí muziku, čímž se myslel dixieland v a to je jedna z mála skutečností, jsme mladší, nežli cizinci z jiných
ských. Také tělesná slabost, která raději ani nemluvit a srovnávat se kantoři. podání orchestrů pánů Broma, Bez- o kterých jsem hluboce přesvědčen. měst, protože za pár let se toho dá
neumožňovala zařadit se přímo do s dneškem taději také ne. Výsledkem Ale zpět k „jedenáctiletce“. ubky a Krautgartnera. A opět kupo- Swingová muzika se především pro- ještě hodně stihnout. (18. 6. 1993).
výrobního procesu, byla takovým bylo, že na mladou školu přicházeli Tehdejší žákovská či studentská divu – zletilci tehdejších studentů vozovala na zakázaných nedělních
důvodem. Většinou ale nerozhod- velmi mladí lidé v té nejlepší pubertě puberta byla hlavně sportovní. Hod- mají po odeznění puberty (často po čajích v nádherném doupěti neřes- Rudolf Nekola