Page 6 - Chytrý zpravodaj - Trmice listopad 2021
P. 6

6                                   Trmické noviny                                        listopad 2021

                       JAK JSME OBJALI ŠKOLU



                       Byl poslední srpnový víkend. Moje mysl byla ponořená do příprav na nový školní rok. Měla jsem radost, že
                       jsme se po prázdninách se všemi kolegyněmi a kolegy znovu sešli ve škole. A ještě větší radost jsem měla
                       z pohody, která se v naší škole v přípravném týdnu rozhostila hojněji, než obvykle. Byli jsme uvolnění
                       a svěží, hodně jsme se smáli. Byl to takový spontánně radostný čas, který občas dostaneme jako dárek,
                       aniž bychom věděli proč a aniž bychom si takový dárek mohli sami svým úsilím obstarat.


                     Už dlouho vím, že na za-                                   jsme vytvořili obrovskou náruč a v ní sevřeli
                     čátku hodně záleží. To,                                    školu, kterou máme rádi.
                     jaký je začátek, ovlivňuje
                     další běh věcí! Když se                                    Bylo to silné objetí. V očích některých
                     podaří dobře odstartovat,                                  dětí i dospělých jsem zahlédla povědomé
                     je tu předpoklad dobrého                                   zalesknutí a sama jsem musela bojovat…
                     průběhu celé další cesty,                                  V tom objetí byla vděčnost za to, že máme
                     nebo chcete-li závodu.                                     školu, do které můžeme chodit. Bylo v něm
                     Začátky jsou důležité                                      naše přání, aby brána školy zůstala otevřená.
       a stojí za to jim věnovat pozornost. Nadarmo                             A myslím, že v něm bylo také vědomí, že
       si my lidé nepřejeme: „Vykroč pravou nohou.“                             duší a srdcem naší školy jsme my sami, že
       Nadarmo nemluvíme o síle „prvního dojmu“                                 bez nás ta naše krásná žlutooranžová školní
       nebo o „lásce na první pohled“. A i proto jsem   Letecký pohled na budovu školy.  budova bude jen prázdnou a pustou stavbou
       z našeho „uvolněně skotačivého“ přípravné-                               bez života, zatímco s námi bude místem, ze
       ho týdne měla radost. Věděla jsem, že jeho                               kterého bude do okolí vyvěrat radost a inspi-
       atmosféra se přelije dál…           Ve čtvrtek 2. září se mlha nad Trmicemi   rující energie.
                                           rozplynula kolem čtvrt na devět ráno. Bylo to
       A v tomhle milém rozpoložení a zároveň   tak akorát. Půl hodiny na to jsme se všichni   Když jsme objetí nakonec uvolnili, chodili
       s úmyslem vyhnat si školu na chvíli z hlavy,                             za mnou děti a ptaly se: „Kdy zase budeme
                                           shromáždili na školní zahradě a sluníčko nás
       jsem v neděli večer usedla ke sledování fi l-                             objímat školu? Budeme to dělat každý pon-
                                           štědře zalévalo svými paprsky. Nechyběly
       mu. Film mě zaujal a jeho děj jsem sledovala   ani paní uklízečky s panem školníkem, ani   dělí?“ Při společném rautu na školní zahradě
                                           paní hospodářky. Všichni jsme přeci na jedné
                                           palubě a navíc – každá ruka a noha se nám
                                           bude hodit. Chceme přece obejmout školu!

                                           Když jsme zkontrolovali, že nám nikdo
                                           nechybí (každá třída se přihlásila mohutným
                                           „Tadýýýýý!“), když všichni hlasitým a ještě
                                           mohutnějším „Anóóóóóó“ potvrdili, že se
                                           do školy těšili, když jsme si řekli pár vět
                                           o jednom velmi moudrém muži Aristotelovi
                                           (jeho slova „Sebepoznání je počátkem veš-
                                           keré moudrosti“ jsme si vybrali jako motto
                                           nového školního roku) a když jsme si ujasnili,
       s chutí, napětím i zvědavostí, o to víc mě pře-  jakou barvu má naše škola (mluvila jsem o ní   jsme se všichni usmívali a pro ten úsměv
       kvapilo, že mi asi v půlce filmu hlavou z čista   jako o oranžové, ale několik menších dětí   jsme měli mnoho důvodů…

       jasna projela myšlenka: „Obejmeme školu!“   z prvního stupně mi řeklo, že se jim zdá být
       A bylo to na světě! Jen tak, jakoby náhodou.  spíš žlutá, nakonec jsme se tedy dohodli,   Na začátku záleží! A nám to letos v září vyšlo
                                           že je žlutooranžová), dali jsme se do objí-  moc hezky. Objali jsme školu.
       Hned druhý den jsem o svém nápadu řekla   mání školy. Všichni jsme se chytili za ruce   P. S. Náš počet stačil. A možná jsme tak expe-
       svým kolegům. Okamžitě jim zasvítily oči!   a po obou stranách školy se začal vinout živý,   rimentálně dokázali, že kdo má velké srdce,
       A v šumu hlasů se dalo zaslechnout: „Jé, to   neposedný, hlaholící, občas někde skákající   obejme třeba celý svět!
       bude hezký.“ A vzápětí otázka: „A vyjde to?   nebo jinak blbnoucí had. Kluci i holky, malí
       Bude na to náš počet stačit?“ „Nevím“, řekla   i velcí, šprti i lajdáci, klidní i neposední, vzor-  Marie Gottfriedová
       jsem popravdě a všichni jsme se rozesmáli…  ňáci a zlobivci, takoví i makoví – my všichni   ředitelka Základní školy Trmice
   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11