Page 20 - Chytrý Zpravodaj - Lysá nad Labem - listopad 2020
P. 20

Napsali nám

       VILA BONDY: rezidence ředitele cukrovaru v Litoli

         Věřím, že se nebudu příliš mýlit, když na-
       píšu, že každý nebo téměř každý obyvatel
       nebo  návštěvník  Litole  si  při  pohledu  do
       rozsáhlé zahrady v ulici Mírová alespoň na
       chvilku  pohrával  s  myšlenkou  odpolední
       kávy podávané na verandě majestátní vily
       č.p. 149. Taková fantazie je o to snazší, že
       objekt již dlouhé dekády zeje prázdnotou
       a právě ta neměnnost nabízí ničím neruše-
       ný prostor pro práci fantazie každého ko-
       lemjdoucího. Nezbývá než doufat, že tato
       chátrající  neměnnost  bude  v  blízké  době
       nahrazena stavební činností, která této ne-
       právem zcela opomíjené místní dominantě
       vrátí její důstojnost. Zmiňovaná vila je totiž
       součástí  stavebních  aktivit  zaniklého  litol-
       ského cukrovaru, který v okolí nezanechal
       pouze tzv. Králíčkovu vilu, ale řadu dalších
       staveb,  které  formovaly  urbanismus  nové
       místní zástavby a ovlivňovaly vkus budou-
       cích stavebníků, kteří na přelomu monar-
       chie a republiky zastavovali oblast spojující

       Litol s Lysou nad Labem.             a padl za oběť cukerní krizi let 1873–1875.  bavení továrny, tak budov. Dnes již zbořený
           Věřím,  že  se  nebudu  příliš  mýlit,  když  V roce 1874 byl proto v dražbě odprodán  obytný dům – tzv. Panský dům čp. 60, který
       napíšu,  že  každý  nebo  téměř  každý  oby-  majiteli lyského velkostatku kněžně Stefanii  stál vedle dodnes stojící administrativní bu-
       vatel nebo návštěvník Litole si při pohledu  von Rohan-Rochefort. V další dražbě vyvola-  dovy čp. 83 a vrátnice, nechali bratři postavit
       do rozsáhlé zahrady v ulici Mírová alespoň  né další cukerní krizí let 1884–1887 o dekádu  stavební firmou Josefa Blechy krátce po pře-
       na chvilku pohrával s myšlenkou odpolední  později zakoupili v roce 1887 od tehdejších  vzetí továrny. Právě tento objekt, ve kterém
       kávy  podávané  na  verandě  majestátní  vily  majitelů továrnu Jindřich, David a Michel Be-  v prvních letech měli noví majitelé k dispo-
       č.p. 149. Taková fantazie je o to snazší, že  niesové. Bratři pocházející z haličské židov-  zici  obytné  místnosti,  byl  prvním  krokem
       objekt již dlouhé dekády zeje prázdnotou a  ské rodiny usídlené ve Vídni měli v této době  k urbanizaci okolí cukrovaru. Jádro podniku
       právě ta neměnnost nabízí ničím nerušený  za  sebou  již  několik  drobných  podnikatel-  tak tvořila vlastní tovární budova s příslušen-
       prostor  pro  práci  fantazie  každého  kolem-  ských zkušeností z oblasti výstavby lokálních  stvím čp. 60, tzv. panský dům a čp. 83, který
       jdoucího. Nezbývá než doufat, že tato chát-  železnic, těžby minerálních olejů a bankov-  tvořil  kancelářskou  budovu.  Pro  ubytování
       rající neměnnost bude v blízké době nahra-  nictví. V novém odvětví úspěšně zúročili své  zaměstnanců  byla  určena  budova  čp.  93.
       zena stavební činností, která této neprávem  dosavadní  zkušenosti.  Síla  jejich  strategie  V následujících letech se podnik rozšiřoval
       zcela opomíjené místní dominantě vrátí její  spočívala v tom, že nevsadili pouze na jeden  o další objekty. V roce 1892 byla již bratry
       důstojnost. Zmiňovaná vila je totiž součástí   obor a podnikali v dalších odvětvích, mj. na-  Beniesovými přikoupena k cukrovaru nemo-
       stavebních aktivit zaniklého litolského cuk-  dále jako bankéři (jejich cukrovarnické pod-  vitost čp. 217 od Karla a Emilie Turnovských
       rovaru, který v okolí nezanechal pouze tzv.  nikání mělo úzkou vazbu na Anglo-rakous-  pro  obytné  účely  zaměstnanců  cukrovaru.
       Králíčkovu vilu, ale řadu dalších staveb, které  kou  banku,  později  Anglo-československou  Teprve až z počátku druhé dekády 20. století
       formovaly urbanismus nové místní zástavby  banku, v jejímž vedení byl zastoupen Michel  je možné hovořit  o střídmě reprezentativní
       a  ovlivňovaly  vkus  budoucích  stavebníků,  Benies).  Zejména  však  působili  jako  velko-  vilové výstavbě v nejbližším okolí cukrovaru.
       kteří na přelomu monarchie a republiky za-  statkáři  ve  středočeských  Klecanech.  Díky  Právě  pojednávaná  rezidenční  vila  ředite-
       stavovali oblast spojující Litol s Lysou nad La-  tomu přestávali další a další cukerní krize až  le Augusta Bondyho (čp. 149) spolu s vila-
       bem. Historie vily čp. 149, která je v prame-  do zakcionování rodinného podniku ve spo-  mi  správce  cukrovaru  Antonína  Albrechta

       nech nazývána jako vila Bondy, je spojena  lečnost  Rosickopardubická  rafinerie  cukru  (čp.  152)  a  adjunkta  Ladislava  Velinského
       s historií dnes již nestojícího cukrovaru zalo-  (Jindřich Benies a spol.) v roce 1923, ve které  (čp. 153) jsou jedněmi z prvních vlaštovek,
       ženého v roce 1871. Již neexistující továrna  i nadále měl Max Benies, syn Michela, domi-  které nasměrovaly obytnou zástavbu Litole
       je  vlastně  původcem  skutečného  splynutí   nantní postavení. Likvidace tohoto podniku  směrem k železniční dráze a k Lysé. V uply-
       kdysi samostatné obce Litol s městem Lysá  v roce 1929 v důsledku napjaté finanční situ-  nulých  letech  se  tzv.  Bondyho  vila  trochu
       nad Labem. Dějiny litolského cukrovaru jsou  ace v oboru, které předcházela včasná fúze s  neprávem ocitla ve stínu tzv. Králíčkovy vily
       v kostce dějinami kdysi slavného fenoménu  Rafinérií v Krásném Březně a.s., znamenala  čp.  147,  kterou  tehdejší  šéf  podniku,  cuk-
       cukrovarnictví,  které  v  minulosti  hrálo  vý-  nejen záchranu vlastní litolské továrny, ale  rovarnický podnikatel a bankéř Michel Be-
       znamnou roli českého podnikatelského svě-  i udržení Maxe Beniese jako člena správní  nies  (1854–1923) nechal  vystavět v letech
       ta. Na jedné straně vzestupy celých generací  rady, a to až do jeho nuceného exilu v roce  1912–1913 pro svou jedinou dceru Evelínu
       nových  vlivných  zámožných  elit,  na  druhé  1938.  V  důsledku  odborného  vedení  pod-  (1889–1944)  a  jejího  manžela,  mladého
       straně celá řada pádů vyvolaných cyklicky se  niku  tak  zůstal  litolský  cukrovar  uchráněn,  právníka, a později významného rakouského

       opakujícími cukerními krizemi z nadvýroby  přestál  poválečnou  transformaci  průmyslu  historika Heinricha Benedikta (1886–1981).
       charakterizují hospodářský vývoj tohoto od-  a fungoval až do 90. let 20. století. Již samot-  Spořivý otec pečlivě kontroloval průběh vý-
       větví. Cukrovar v Litoli byl sice založen jako  ný příchod Beniesů do Litole byl předzvěstí   stavby  vily,  kterou  také  ponechal  součástí
       rolnický akciový cukrovar, ale již po prvním  lepších  časů.  Již  z  prvního  roku  pocházejí  jmění podniku.
       roce existence se dostal do finančních obtíží  plány  na  modernizaci  jak  technického  vy-  pokračování na str. 21

       20
   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24