Page 12 - Chytrý zpravodaj - Most 01 2022

12 KULTURA ROČNÍK 23 / ČÍSLO 1 / LEDEN 2022
listy.mesto-most.cz
Černovlasý štíhlý sportovní typ a elegán –

– Martin Stropnický (19. prosince 1956)

šestačtyřiceti lety. „Dostal jsem plat
ZAČÍNALI V MOSTECKÉM DIVADLE 900 korun měsíčně, zaplatil pětistovku
za hornickou svobodárnu a zbyly mi
Tehdejší idol dívek, štíhlý, rame- Tomeček v seriálu Kriminálka Anděl. čtyři stovky, tedy sto korun na týden…“
natý a vysoký, se začal pravidelně na Vykonával také vedoucí funkci v Di- V Mostě byl mladý herec obsa-
plátně i na obrazovce objevovat už vadle na Vinohradech, byl zde umě- zen do hlavní role představení Valen-
od poloviny sedmdesátých let. Spor- leckým ředitelem (2003–2012). tin a Valentina (premiéra 7. listopadu
tovní typ s ostře řezaným obličejem 1975), pak jej ale nahradil Stanislav
a nesporným hereckým talentem do- V Mostě hrál v sezóně 1975/76, Oubram. Rozhodla zkušenost či větší
stal už v pětadvaceti letech hlavní ve věku 18 a 19 let. zásluhy?
roli v televizním seriálu Poručík Petr Na severu Čech strávil jednu se- „V té době jsem měl už za se-
(1981), dnes již skoro zapomenutém, zónu. Přišel coby mladíček a absol- bou jeden film a tak se patrně stalo,
ale nakonec se na něj při reprízování vent Gymnázia Jana Nerudy v Praze že jsem byl obsazen do hlavní role.
také dostalo. Martin Stropnický poz- (podobně jako před ním třeba Vít Valentin a Valentina byl sovětský kus,
ději ztvárnil třeba hlavní roli ve filmu Olmer) do mostecké herecké elév- taková slátanina a la Romeo a Julie
Kariéra (1984) podle předlohy litví- ské školy ke dni 1. září 1975. Poté, z paneláku. Režíroval to Karel Lhota,
novského spisovatele Jiřího Švejdy co předtím napoprvé nebyl přijat na který se rozhodl asi po třech týdnech
a stal se mladým šumavským chasní- DAMU. zkoušení, že mě musí přeobsadit. Prý
kem Vendelínem Malinou v prvním „Ač jsem v talentových zkouškách to „nešlo přes rampu“. Nevím co,
díle Cirkusu Humberto. byl ze všech uchazečů druhý, přijat ale vím jen to, že „přes rampu“ ne-
šla od začátku zkoušek z jeho strany
žádná zásadní negativní připomínka.
Byla to pro mě rána, pro koho by ne-
byla,“ vybavuje si Martin Stropnický.
Ve jmenované hře se objevil alespoň
v malé roli (Prolog a epilog). A pak
přišel další úder osudu.
„Rozešla se se mnou má dlou-
holetá gymnaziální láska. Bylo toho Titulní role v Cyranovi
tehdy na mě až dost, ale nějak jsem to Archiv Divadla na Vinohradech, Viktor
ustál. V osmnácti, v tehdy neutěšeném Kronbauer, 2011
Mostě, bez peněz a s poslední mož- na zájezdy, a zatímco ostatní v au-
ností zkusit to na DAMU ještě jednou. tobuse pospávali, hráli karty nebo se
A když znovu nebudu přijat? Jasná bu- jinak bavili, Martin, kterého zají-
doucnost: dva roky vojny, nejspíš ně- mali cizí jazyky, a pracoval na sobě,
kde na východě Slovenska… Naštěstí se učil slovíčka. Byl přirozeně inteli-
jsem potkal v mosteckém souboru pár gentní a oplýval různými talenty. Ten
skvělých lidí a velmi dobrých herců. herecký tehdejší vedení divadla bohu-
Někteří sem byli v normalizaci jaksi žel nerozpoznalo, nedalo mu žádnou
odloženi. Například Ema Černá. Ta velkou příležitost. Necítil se v Mostě
Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, M. Stropnický vzadu. mi pomohla snad nejvíc, lidsky i s pří- dobře. Navigovali jsme ho proto, aby
Archiv MDM, 1976, Jiří Baláš
pravou na přijímačky. Ale těch fajn se přihlásil na školu. Učinil tak a na-
Často byl obsazován do pohádek jsem nebyl. Z kádrových důvodů. Můj lidí bylo víc. Naštěstí. startoval tím jiný život, ve kterém
(„nehrál jsem prince, ale Honzy“). otec nebyl zbabělec a veřejně odsou- Svízelnou finanční situaci, kdy jsem mohl na nepříjemné angažmá v Mostě
Byl však všestranným hercem, a ne- dil sovětskou invazi v roce 1968, byť neměl ani na autobus do Prahy a ro- zapomenout. Leč nezapomněl – když
jen divadelním. Působil v Městských to pochopitelně mělo pro celou ro- diče mě neměli z čeho podporovat, se potkáme, vždycky se ke mně velmi
divadlech pražských (1980–87), dinu neblahé následky. Na DAMU jsem vyřešil po svém. Divadlo zou- hlásí a pěkně si popovídáme. A ne-
v Divadle na Vinohradech (1987–90). ale bylo přes pokročilou normalizaci fale shánělo kulisáky a tak jsem se při- záleží na tom, jestli je zrovna herec,
Dařilo se mu ve filmu a televizi, ale pár slušných lidí a ti mi doporučili jít hlásil. Naložili jsme méblák, odjeli na ředitel nebo ministr (s velvyslancem
i v rozhlase a dabingu. V roce 2002 na konkurz do Mostu,“ vzpomínal pro zájezd, vyložili, postavili, já si zahrál jsem ještě nemluvila…).“
se stal držitelem Ceny Thálie za roli Mostecké listy v listopadu roku 2021 roličku, pak jsme bourali, nakládali „Druhé přijímačky dopadly dobře,
Howarda Katze. Martin Stropnický. a fofrem zpátky do Mostu. Výsledek? byl jsem přijat na DAMU, obor herec-
Po sametové revoluci přesedlal Přesně po roce se z Mostu už na Moc jsem se nevyspal, ale vydělával tví,“ pokračuje dnes 65letý herec. „Jak
na diplomatickou dráhu, čímž navá- školu dostal. Ještě v premiéře Dalska- jsem v součtu jako hvězdy souboru. to bylo s mou kádrovou kaňkou možné?
zal na svého otce. Působil jako vel- bátů (5. září 1976) je v programu hry Ne všichni to unesli... Mimochodem Pobyt v hornickém Mostě a především
vyslanec České republiky v Portu- starého divadla uváděn coby jeden ze kulisáci byli zajímavá skvadra nejrůz- kontakt s dělnickou třídou mě napravil
galsku, v Itálii a v Izraeli (v současné služebných čertů a zároveň předsta- nějších týpků, bývalých kriminálníků – tedy tak alespoň zněl závěr přijímací
době), předtím ve Vatikánu. Později vitel dalskabátské chasy. Ale zpět ke a podivných existencí. Ale vzali mě komise. „Hříchy“ otce podmínečně od-
vstoupil do politiky, byl českým mini- Stropnického mosteckým začátkům. mezi sebe. Skvělá škola života.“ puštěny... Zvláštní doba. A ještě podiv-
strem kultury (1998), národní obrany „Už ani nevím, jestli byl tou do- V knize Mostecké divadelní století nější je, že se po ní některým stýská, ale
(2014–17) a do třetice ministrem za- bou kostel už přestěhovaný, ale dobře se píše o tom, že Stropnickému ne- to by byl jiný příběh,“ doplňuje Mar-
hraničí (2017 – 18) – to zároveň pů- si pamatuji, že divadlo trčelo osamělé seděl styl mostecké divadelní práce tin Stropnický. A uzavírá: „Prožil jsem
sobil jako místopředseda vlády. Práce v opuštěné části starého Mostu. Bylo a proto po roce odešel. Jeho tehdejší v Mostě rok. Krátký čas, řeknete si.
před kamerou se však ani v době tam pár činžáků s „nepřizpůsobi- kolegyně herečka Jarmila Vychodi- Možná, ale v mém životě sehrál dost
služby vlasti ve vysokých funkcích vými občany“, jedna hospoda a diva- lová nám k tomu v lednu 2021 řekla: zásadní roli. Na tehdejší drsný a přitom
nezřekl a dál točil. V posledních le- dlo. Ano, ta původní stará, ale krásná „Martinův příběh mostecké divadlo lidský Most nikdy nezapomenu.“
tech proslul zejména jako major Ivan budova,“ vzpomíná na chvíle před nezdobí. Jezdili jsme tehdy hodně Pokračování na str. 22