Page 25 - Chytrý zpravodaj - Most 03/2024

březen 2024 kultura 25

Ozvěny Mostu v Hrabalově Městečku

S tesknotou v srdci i v hlavě – část představení, v níž byli diváci svědky jeviště včetně dalších technických možností
z odcházejících časů a obavou příběhů pomalu (v závěru první části diva- (propadliště vytváří iluzi řeky, na odhale-
z nových pořádků (ať už se delně možná až moc pomalu) plynoucího ných a přiznaných lávkách technického zá-
zemí nad jevištěm se pohybují postavy, ale
života prvorepublikového městečka, se o pře-
ohlížíte do dob více či méně stávku se ve foyer odehraje další časová linka, i balkonů po pravé i levé straně hlediště, od-
minulých nebo necítíte pevnou o mnoho bouřlivější, ale s humorem připra- kud zní zpěv, a již zmíněného foyeru), s tesk-
půdu pod nohama v současnosti vená „scénka“ z dob protektorátu, kdy jsou nou dobou padá i fakticky opona a protago-
a s nejistotou hledíte do dnů do děje aktivně vtaženi i přihlížející diváci. nisté příběhu se musejí vtěsnat na forbínu.
a měsíců příštích) – odejdete Ti se pak vracejí do hlediště, aby byli svědky Celý příběh podbarvují zhudebněné texty
z mosteckého divadelního dalších dějinných událostí a osudů Hrabalo- mostecké básnířky Evy Oubramové, jejich
Hrabalova Krasosmutnění. A jako vých postav a postaviček. obsah pak souzní především se závěrečnou
Poetické vyprávění z první části, které ne-
částí představení, kterým ale bohužel nebylo
se v životě střídají časy bohaté scházel humor a laskavé historky (v nichž vždy dobře rozumět. A právě pro Evu Oubra-
s těmi chudými (lepší s horšími), exceluje Jan Beneš v roli Francina, Hraba- movou, která kvůli svým vyhraněným ná-
přelévá se první část představení lova nevlastního otce), nahrazuje doba vy- zorům nesměla za normalizace publikovat
v tu druhou, vlastně třetí… mknutá z kloubů. Střechy domů, pivovaru a obdobně jako Hrabal prošla jinými profe-
Městské divadlo v Mostě má za i kostela jsou na scéně sneseny na zem, což semi, bylo téma starého Mostu v její básnické
sebou první premiéru letošní definitivně značí, že staré časy odešly a tí- tvorbě zásadní.
Hrabalovo a Větrovcovo Krasosmut-
živý pocit událostí a osudů hrdinů dopadá
sezony Krasosmutnění (adaptaci i na obecenstvo. Obecenstvo, které do Hraba- nění se tak stává i mosteckým krasosmut-
Hrabalových próz Krasosmutnění lova příběhu vnáší vlastní osudy a zkušenosti něním s pocity nostalgie po již neexistujícím
a Městečko, kde se zastavil čas). a poznání a které v mizejícím životě dříve historickém městě Mostu. V představení se
tak pulzujícího městečka může spatřit i osud v menších i větších rolích představuje téměř
svého města a jeho zániku. Hledal-li režisér celý umělecký soubor divadla a díky Hraba-
Na obrovském mosteckém jevišti sledu- Větrovec spojitost s „mosteckou zkušeností lově schopnosti laskavě popsat i drobné po-
jete život Hrabalova městečka jako dobře a pocity jeho obyvatel“, přestože přímá spo- stavičky dokazuje ono proslulé „není malých
vysoustružený, promazaný a seřízený pohy- jitost v Hrabalově díle není, pak se mu to po- rolí“. Mosteckým divadelníkům se v Kraso-
blivý betlém, který má sice ústřední část, ale dařilo. Události Vítězného února mění lidem smutnění podařilo přivést na jeviště Hraba-
v kaž dé další se odehrává samostatný příběh, život a z do té doby bouřlivého a hlučného lovo dílo v celé jeho pestrosti a rozmanitosti,
tu či jindy akcentovaný. Vypravěčem je sám strýce Francina (v podání Jiřího Krause) se v první části pábitelskou nevázanost Hraba-
autor, který dětskýma očima vnímá život ko- v domově pro přestárlé stává smutný a ne- lových postav a v té vážnější části pak oprav-
lem sebe a schopnost popisovat děj tímhle mluvný, do svých myšlenek pohroužený sta- dovou hloubku a poezii Hrabalovy prózy.
poetickým a nevyostřeným pohledem jej neo- řec. Scéna se mění, jak dříve využíval režisér
pouští ani v průběhu zhruba tří desítek let, kdy a výtvarnice celou šíři a hloubku mosteckého Alena Sedláčková
se Krasosmutnění odehrává. Očima Hraba-
la-dítěte sleduje divák život v jeho rodině,
na ulici, v pivovaru, v pivnici i na faře. Malý
Bohumil (v podání Júlia Kubaščíka, který se
na scéně činohry mosteckého divadla objevil
prvně, místní diváci jej ale dobře znají z Diva-
dla rozmanitostí) zažívá dětská dobrodružství,
potkává se s postavami a figurkami, které se
mu vrývají do paměti, a čas běží a běží… Re-
žisér Vítězslav Větrovec chtěl původně do role
Bohumila, který se v mosteckém představení
objevuje především jako dítě (ale i jako zralý
muž „obtěžkán“ životem a zkušenostmi), ob-
sadit místnímu publiku neznámou tvář. A to
se mu částečně podařilo. Hlavní roli nako-
nec svěřil Júliu Kubaščíkovi (stejně jako před
dvěma lety roli Dona Quijota ve stejnojmen-
ném úspěšném představení Divadla rozma-
nitostí), který, ač ve věku mladého muže, se
s rolí dítěte velmi dobře popasoval.
Režisér Vítězslav Větrovec a scénografka
(a autorka kostýmů) Katarína Bernášková
Kováčiková (se kterou Větrovec už spolu-
pracoval při zmíněném představení Don
Quijot a které bylo úspěšné i díky vynikají-
cím loutkám z její dílny) využívají možností
mosteckého jeviště (a zdaleka nejen jevi-
ště) ku prospěchu příběhu i vizuální stránky
jeho vnímání. Ale režisér Větrovec jde ještě
dál, pracuje s netradičními prostory, ale i ne-
tradičním časem. Ve chvíli, kdy skončí první Krasosmutnění: J. Burda (vlevo), J. Kubaščík Foto: Tomáš Branda