Page 23 - Chytrý zpravodaj - Jemnice 04/2024

Střípky historie

28. ošetřovatel Johann Klein Mohelin / Mohelno, Morava +1. 2. 1814, věk 35 let
29. vojín Thomas Helitschka Rajowitz, Morava +3. 2. 1814, věk 20 let
30. ošetřovatel Joseph Schwartz Kulupp / Korolupy, Morava +3. 2. 1814, věk 68 let
31. vojín Volfgang Fauder Lauder Wurde, Francie +4. 2. 1814, věk 22 let
32. ošetřovatel Johann Forejtek Alchart?, Morava +6. 2. 1814, věk 58 let
33. vojín Augustin Berschet Labugotni, Francie +7. 2. 1814, věk 22 let
Víme, že další osoby z Jemnice zemřeli i v jiných polních lazaretech. Např. v Jaroměřicích zemřel:
ošetřovatel Wenzl Mussil Jamnitz / Jemnice, Morava + Jaroměřice, věk 53 let.

Vrchnostenští úředníci se obávali, že to co se děje na dobu nebylo povoleno vyloučené osoby pohřbívat. V Jem-
zámku by mezi lidmi vyvolalo paniku. Proto o tom vědělo nici proto byli vyloučené osoby „ukládány“ v lokalitě „Na
jen málo lidí. Ze stejného důvodu odváželi a následně po- Marjánce“. Tam byli, jak uvedeno výše, uloženi i vojáci
hřbívali mrtvé až po setmění. Nevozili je přes město, ale zemřelí v zámeckém lazaretu. Hřbitovy bývaly ohrazené
přes zámecký park. Když vůz s mrtvým vyjel z parku na a opatřeny branou, aby potulná zvěř nemohla mrtvoly vy-
silnici k Polici, pokračovali po ní směrem ke kopci a lesu tahovat či vyškubávat z mělkých hrobů, žrát je a nechávat
Strachovec. Ve vzdálenosti asi jeden a půl kilometru na ležet roztroušené kosti, přičemž pro ohradu či zeď byla
jihovýchod od zámku v lokalitě „Na Marjánce“, byli pohřbí- stanovena minimální výška. Vstup na hřbitov byl možný
váni. Toto dnes již zapomenuté pomístní jméno v té době jen přes bránu, která se zavírala a na noc zamykala. Věři-
označovalo kde místo je, šlo o část pole po levé straně lo se, že vůně majoránky odpuzuje srnky, divočáky a dal-
od cesty, která vede ze Strachovce do Jemnice, blíže vy- ší potulnou zvěř od vstupu na pozemek. Proto tam byla
mezovalo jeho polohu, začínalo za lesem a pokračovalo vysázena a její vůně „nahrazovala“ hřbitovní zeď. Dalším
až k jemnickému Větrnému kopci, i to, co na něm rostlo, důvodem, proč zde byla majoránka pěstována, je, že se
majoránka. její keře hustě rozrostly, překryly hroby i půdu kolem nich
V té době byla půda zamrzlá a dříve, než mohli začít a zabraňovaly růstu plevelů.
hrob kopat, museli ji rozmrazit. Proto rozdělávali oheň, kte- Prameny nebo jiné důvěryhodné doklady nepotvrzují,
rý bylo vidět z daleka. Lidi, kteří nevěděli co se tam děje, to že by jindy v průběhu napoleonských válek v Jemnici pobý-
utvrzovalo v přesvědčení, že tam straší. Samotné pohřbe- vali a léčili se francouzští vojáci. Matriky zemřelých města
ní pak bylo prováděno jednoduchým způsobem - mrtví byli
vhozeni do dostatečně hluboké jámy, a před zasypáním
zeminou posypáni vápnem. Neví se, do kolika hrobů byli
pohřbeni. Je pravděpodobné, že šlo o hroby hromadné,
kde bylo pohřbeno více mrtvých.
Lokalita „Na Marjánce“ je dnes součástí velkého pole.
Dříve na jeho části byla louka, kde dlouhá desetiletí rostla
jen majoránka. Lidé ji tam sbírali a používali při vaření.
Tato aromatická a léčivá příjemně vonící trvalka dala jmé-
no lokalitě. Přibližnou představu o místu, kde byli zemřelí
pochováni, nám dává litinový kříž (kříž „Na Polické“), který
tam nechal v roce 1875 postavit Jakob Finda s manžel-
kou. O tom, k čemu místo skutečně sloužilo a proč bylo
osázeno majoránkou, vědělo jen málo lidí. V té době ka-
tolická církev vymezovala okruh lidí, kterým byla dopřána
výsada pohřbení na posvěcené půdě hřbitova. Stručně ře-
čeno vyloučeni byli jak nevěřící tak jinověrci, tak i různí de-
likventi, osoby podezřelé z čarodějnictví, sebevrazi, zabití
a zavraždění, nepokřtěné a mrtvě narozené děti, cizinci
i osoby tělesně či duševně postižené, a taktéž nalezené
a neznámé osoby. Tito všichni byli dříve pohřbíváni po-
hanským způsobem v lesích, na křižovatkách, na polích
a zahradách. Později ve většině měst byli ukládáni z vněj-
ší strany ohradní zdi hřbitova, ale hrobová místa nebyla
označována. Ve všech případech šlo o „pohřeb“ bez roz-
loučení v kostele i bez přítomnosti kněze.
Hřbitov v Jemnici byl a je u kostela sv. Jakuba v Po-
dolí snad již od 13 století; v Jemnici se nepohřbívalo, ale
pochovávalo na krchově u sv. Jakuba. Ostatky zemřelých
byly ukládány do země. Pro malou plochu hřbitova se po
uplynutí určité doby do stejného hrobu pochovávalo opa-
kovaně. Hřbitov na západní straně, kam byl později rozší- Památník u příležitosti konce napoleonských válek.
řen, sousedil s farou a farskou zahradou. Ani tam dlouhou

Listy Jemnického mikroregionu / duben 2024 / 23