Page 19 - Chytrý zpravodaj - Jemnice 03/2025

Střípky historie

bába Špajglová. Znala její historii, stejně jako historii léčitele
Povolného (Pohodného). Když prababička ovdověla, sestra jí
pomáhala s výchovou malých dětí. Další sestra Františka se
provdala za Antonína Kačenku. Pro jejich syna Antonína nebyla
v Podolí práce, a proto se přestěhoval do Slavíkovic. Z této větve
Kačenků pocházel Josef, známý také jako Kačenka Lhotický. Vedl
rodokmen této větve rodu, znal sousedy z rodných Slavíkovic,
historii a pověsti obce, maloval obrazy atd. Když někdy přišla
řeč na kata Drexlera z Jemnice, říkal, že syn prvního známého
pohodného ve Slavíkovicích Mathiase Golla, Jan Michael, se
oženil s katovou dcerou a žili v Novém Hobzí. Výše uvedenou
pověst jsem neznal, ale o pohodném ze Slavíkovic jsem slýchával
při domácích sešlostech. O katech nebo pohodných se nemluvilo
v souvislostech s jejich hlavní prací, ale o tom, jak tito „lidoví
léčitelé“ pomáhali chudým při nemocech, nápravách zlomenin
apod. Pohodný ze Slavíkovic nepomáhal lidem, ale zvířatům.
Po čase pohodný opravil rasovnu, postavil stodolu a koupil Ves Slavíkovice se nachází 4 km od Jemnice, ale nikdy ne-
koně. Žil si lépe než ostatní sousedé. Někdo mu to přál, ale víc byla součástí tohoto panství. Prochází jí silnice, která dříve byla
bylo těch, kteří se užírali závistí. Není možné, aby to všechno po- nejkratší spojnicí města se Znojmem. Nejdříve byla ve vlastnictví
cházelo z práce pohodného! Přemýšleli, proč tomu tak je, a tak pánů ze Slavíkovic či z Ryzárce, později součástí mladoňovické-
začali tvrdit, že u něj viděli mužíčka, jiní, že tam viděli černé kuře ho a budkovského panství. Během třicetileté války došlo k jejímu
– raráška, který míval různé podoby a měnil je. Odsud byl kousek postupnému vysídlení a rozpadu, roku 1653 byla obydlena pou-
k fámě, že pohodný svou duši upsal čertu a peklo mu dalo raráš- ze jedna chalupa a v roce 1671 byla ves opuštěna zcela. V obci
ka, kterému bylo třeba za rady prokazovat úctu jednak jídlem, zůstal jen kostel, mlýn a ovčírna, která byla součástí panského
jednak se neposmívat. Pokud tomu tak nebylo, rarášek se mstil. dvora. Matyáš Berchtold při dělbě dědictví po svém otci v roce
Sousedé si tohle vykládali šeptem, protože se báli raráškovy po- 1632 obdržel panství Police. Roku 1666 přikoupil panství Bud-
msty. Lidé se pohodnému začali vyhýbat, což ho rmoutilo. Když kov, jehož součástí byly Slavíkovice. Hlavním rodovým sídlem
se to rozneslo, ubylo i koňáků. Léčit ale nepřestal, jezdil do Ra- Berchtoldů na Moravě se stal zámek v Polici a hlavním hospo-
kous, kde byl stále váženým. Když závistivci neuspěli, pomluvy dářským centrem dvůr v Budkově.
utichly. Ale nakrátko. Za nového majitele byla obec osidlována, osadníky vrchnost
Po čase se vztah hospodáře a raráška změnil. Místo toho, potřebovala k zajištění provozu ovčírny. Větší část pozemků
aby radil, jak má zbohatnout, slídil po stavení a do všeho mluvil, patřila k panskému dvoru, který v té době měl 486 měřic polí
což vadilo i hospodyni. Zbavit se podnájemníka, který začal být a zahrad, 87 měřic pastvin a podle pozdějšího soupisu se tam
na obtíž, bylo složité. Nejdříve to zkusili po dobrém. Posílali ho chovalo až 1 350 kusů ušlechtilých ovcí. V roce 1750 ve vsi žilo
k jinému hospodáři, aby i tam přinesl bohatství. Ale neuspěli. Za- jen 14 chalupníků a jeden hostinský. Chalupníci a jejich manžel-
ručeným způsobem bylo vlákat ho do láhve, zazátkovat a pověsit ky zčásti robotovali, např. sekali a sušili trávu, a zčásti pracovali
na strom. Láhev však pokaždé někdo našel, otevřel ji a rarášek za peníze, např. stříhali, třídili a prali vlnu. Při chovu tak velkého
se vrátil. Taky ho mohli prodat. Pohodný dostal nápad, jak se množství ovcí byli, vedle několika ovčáků, zapotřebí i další pra-
hosta zbavit! Nejdřív ho vláká do láhve, kterou uzavře a schová covníci. Proto o 100 roků později bylo ve vsi více než 50 domů
do truhličky, následně „prodá“, a to tak, že až přijede obchod- a vedle chalupníků tam žili i větší zemědělci a další řemeslníci.
ník vykupovat kůže, lahev mezi ně ukryje. Tak se stalo. Raráška Při chovu ovcí docházelo k úhynu a náklady na doplnění stáda
nalákal pod příslibem, že ho vezme s sebou do Rakous. Když novými ovcemi byly vysoké, proto chovu věnovali majitelé zvlášt-
kožkař přijel, prodal mu kůže, mezi kterými byl ukrytý. ní pozornost. Problémy byly s odklízením uhynulých zvířat. Tato
Obchodník se k večeru vracel domů. Na půli cesty mezi Sla- práce byla považována za činnost obzvlášť nečistou a mohli ji
vykonávat jen pohodní (pohodný od „pohodit do jámy“). Starší
víkovicemi a Jemnicí uslyšel trojí zapísknutí. Ohlížel se, aby zjis- definice říkají: „Pohodný byl pomocník kata, který se staral spíše
til, kdo píská. Nikoho neviděl. Po chvíli se pískání ozvalo znovu. o dobytek. Léčil jej, odklízel mršiny a zahrabával je na mrchovi-
Zdálo se, že vychází z korby vozu, na kterém měl uložené zboží. šti“.
Začal ho prohledávat, aby zjistil, co tam píská. Mezi kůžemi na-
šel truhličku ovázanou provazem. Opatrně ji rozmotal a otevřel. Tato definice nejspíše platila pro města, která měla kata. Jin-
Vyskočil rarášek, který se přeměnil v ďábelské stvoření, podobné de býval na tyto práce jen pohodný, který měl někdy pomocníka.
černému kuřeti. Úlekem padl na kolena a začal prosit o slitování. Pohodní byli příslušníci svobodných rodů a řemeslo odkazovali
Zloduch popadl jeho hůl a začal mu sázet jednu ránu za druhou, potomkům. Sňatky mohli uzavírat jen s příslušníky rodin stejné-
až do bezvědomí. Kolem půlnoci se pohodný probudil, protože ho řemesla, a tvořili tak spíše zvláštní klan než cech. Na druhou
se strhla vichřice a nebe křižovaly blesky. Oknem se díval na to stranu šlo o práci lukrativní, jelikož si obvykle mohli nechat kůže
dopuštění. Najednou se přiřítil černý kočár, tažený černými koň- z uhynulého dobytka, které prodávali židovským obchodníkům.
mi, a třikrát objel rasovnu. Vyhlédl rarášek, zahrozil mu zaťatou Kromě hlavní činnosti si také přivydělávali jinou prací, za kterou
pěstí a během chvilky bylo zjevení pryč. nebyli placeni vrchností nebo obcí, ale přímo jednotlivými zákaz-
Ráno našli obchodníka ležet u silnice v zuboženém stavu. níky, kterým služby poskytovali. Jednou z takových činností byl
odchyt toulavých psů. Někteří provozovali léčitelství domácích
Odvezli ho domů, kde zemřel. Před smrtí vypověděl, že ho při zvířat, např. při průjmu nebo nadýmání zvířatům podávali živo-
bouřce nezranil blesk, ale rarášek, kterého mu pohodný podstr- čišné uhlí, které sami vyráběli ze zvířecích kostí.
čil. Většina lidí jeho tvrzení neuvěřila. Ti, kteří vyprávění věřili,
dodávali, že si čert přišel pro duši pohodného hned poté, jak vy- Zkráceně se člověku, vykonávajícímu toto povolání, říkávalo
pršela smlouva s peklem. Našli ho mrtvého kdesi v poli u Lubni- ras, jeho obydlí pak byla rasovna. Kvůli zápachu, který vznikal
ce. Tolik tedy pověst. při odklízení uhynulých zvířat, stála co nejdál od ostatních domů,
Moje prababička Marie, roz. Uhrová, měla několik většinou na okraji obce. Pohodný taky hospodařil na polích, pro-
tože větší uhynulé kusy vozil na káře a k tomu potřeboval koně.
sourozenců. Jedna sestra se provdala za sedláka Speigla, a tak Stavba rasovny a přilehlých staveb byla nákladná a obvykle se
se stala příbuznou léčitelky Kateřiny Speiglové, známé jako
dědila v rodině pohodného. V řadě případů ale byla ve vlastnictví
Listy Jemnického mikroregionu / duben 2025 / 19