Page 19 - Chytrý zpravodaj - Beroun 09/2025
P. 19

rozhovor



          Čeho jste se jako dítě nejvíce bál?  srazech třídy. Manželka s ní dokonce chodi-  vozová cesta až na Děd a v té stráni dělali
            „Hrozně jsme se báli Němců. Pořád se   la do Rocholtova pěveckého sboru, zpívaly   zákopy do země, stromky na střechu a tam
          zveřejňovalo, koho popravili, tehdy stačilo   v kostele i na svatbách. Ona i její sestra byly   přežívali těch čtrnáct dní do konce války.
          něco nevhodně říct a druhý vás udal. Kli-  velmi přátelské.“         Ale konec války byl krásný. Táta mě ráno
          ka byla, že v Berouně nebyly SS, tady byla                           probudil, asi tak v  sedm hodin, Vladko,
          normální armáda, wehrmacht, což byli   Mluvil jste i o náletech na město…  vstávej, je po válce, takže to nebylo nijak
          staří strejcové, tátové od rodin. Ti neměli   Dopředu jsme věděli, že se blíží konec   dramatické.“
          snahu bojovat za tatíčka Hitlera, byli rádi,   války, i když bylo informační embargo. Na
          že skončila válka a oni to přežili. Příslušníci   rozhlase musel viset štítek: Pamatuj, pama-  A  se  železnicí  jste  nakonec  spojil  celý
          SS přísahali krev a čest a měli to vytetované   tuj, poslouchání cizího rozhlasu se trestá   svůj profesní život…
          v podpaží, takže byli pod kontrolou. Vzá-  káznicí, ba i  smrtí, to muselo na každém   „Měl jsem zálibu v lokomotivách a chtěl
          jemná nenávist byla tak velká, že se popra-  rádiu být. Nicméně oni vysílali na tako-  jsem jít studovat na strojvedoucího. Ten-
          vovali i v zajateckých táborech navzájem.  vých vlnách, které se tu daly chytit, tak jsme   krát jiné než parní lokomotivy nebyly a já
            Když jsem byl jednou s tátou nakoupit   poslouchali. Nad námi ve vile v Nerudově   jsem trpěl chronickými záněty nosohltanu.
          U Trojanů, to byl prestižní obchod na rohu   ulici, kde jsme bydleli v nájmu, bydlel Ně-  Na začátku padesátých let založili Vysokou
          nad Horní branou, přišel řadový voják we-  mec, ten se jmenoval Ortelt. Jednou potkal   školu železniční v Praze, tak jsem začal cho-
          hrmachtu, vytáhl hodinky a zeptal se, kde je   naší mámu a řekl jí, když už posloucháte ten   dit tam. Kdo prošel touto školou, musel za-
          hodinář. Já dostal strach a utekl jsem.  Londýn, dávejte pozor, aby to nebylo slyšet,   čínat jako výpravčí, což v očích mojí máti
            Hrůzu jsem měl také z toho, že až půjdu   mohli byste mít potíže. No nakonec byl so-  bylo ponížení. Ale byla to velmi zodpověd-
          na gymnázium, budu muset být členem   lidní a neudal nás.            ná funkce. Nastoupil jsem na umístěnku do
          kuratoria, to byl kolaborantský spolek, ofi-  Důležitým informačním zdrojem byla   Příbrami. Museli jsme však dělat i statistic-
          ciálně se jmenoval Kuratorium pro výchovu   také železnice. Vlakové posádky předávaly   ké průzkumy a to mě nebavilo. Následoval
          mládeže a to bylo od deseti do osmnácti let   zprávy, co se děje na Plzeňsku a kde jsou   Státní ústav dopravního projektování, který
          povinné. Naštěstí přišel konec války a tím   Američani. Pak 17. dubna udělali nálet na   jsem nakonec vyměnil za volnou jízdenku
          to bylo odbyté. Přijímačky na gymnáziu   Beroun, kde zahynuly desítky lidí. Kdo to   a možnost cestovat. Vrátil jsem se zpět do
          před komisí jsem úspěšně zvládnul. Jednou   nezažil, tak si to neumí představit. Bomba,   provozu a až do důchodu jsem dělal signa-
          z mých spolužaček byla i Libuše Grafková,   než dopadne, tak strašně hvízdá a pak bum   listu neboli výhybkáře v Řevnicích.“
          úspěšná československá reprezentantka ve   a otřese to barákem. Ten nálet byl impulsem
          stolním tenise. To byla prima holka. Mno-  k tomu, že si lidé začali budovat zemljanky.   Na vašich fotografiích se často objevuje-
          ho let jsme se pak setkávali na pravidelných   Jak je rybník v Brdatkách, tak okolo vedla   te s motorkou. Byl jste i členem místního
                                                                               Svazarmu…
                                                                                  „Když jsem kvůli zdraví nemohl dělat
                                                                               strojvedoucího, upnul jsem se na moto-
                                                                               rismus. Jezdil jsem zásadně na motorce,
                                                                               automobil byl přepych, to si nikdo nemohl
                                                                               dovolit. Tento sport se provozoval pod hla-
                                                                               vičkou Svazarmu, nejbližší byl v  Králod-
                                                                               vorských železárnách. Nebyl jsem špatný,
                                                                               jeden rok jsem byl třetí v kraji a jako od-
                                                                               měnu jsem dostal špičkový tovární stroj ČZ
                                                                               Strakonice. Primární převod nebyl řetězem,
                                                                               ale ozubeným kolem, což hvízdalo a provo-
                                                                               kovalo policajty. Často mě stavěli a koukali,
                                                                               jestli nemám vykuchaný výfuk, ale bylo to
                                                                               z ozubených kol, která běžela nasucho. No
                                                                               a s motorkami jsme jezdili nejen na soutě-
                                                                               že, ale také dělat parádu do prvomájového
                                                                               průvodu.“

                                                                               Netajíte se tím, že Beroun je vaší srdeč-
                                                                               ní záležitostí…
                                                                                  Už jako malého mě zdejší krajina zcela
                                                                               uchvátila a město jsem si zamiloval. Zvláš-
                                                                               tě úsek z Berouna do Srbska, klikatý kaňon
                                                                               řeky, meandry, vysoké skály, na kterých
                                                                               stojí Tetín. To v Čechách jen tak nenajde-
                                                                               te. Na náměstí je výšková kvóta 220 m nad
                                                                               mořem a nejvyšší bod Děd má bez sedmi
                                                                               metrů 500 metrů nad mořem. Nenajdete
                                                                               jiné město, které by mělo tak dramatické
                                                                               rozdíly, kdy na jednom katastru máte roz-
                                                                               díl skoro 300 metrů. Je to prostě láska na
                                                                               celý život.“
                                                                                                     Jiří Topinka n


          září 2025                                                                                         19
   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24