Page 19 - Chytrý zpravodaj - Beroun 09/2025

rozhovor

Čeho jste se jako dítě nejvíce bál? srazech třídy. Manželka s ní dokonce chodi- vozová cesta až na Děd a v té stráni dělali
„Hrozně jsme se báli Němců. Pořád se la do Rocholtova pěveckého sboru, zpívaly zákopy do země, stromky na střechu a tam
zveřejňovalo, koho popravili, tehdy stačilo v kostele i na svatbách. Ona i její sestra byly přežívali těch čtrnáct dní do konce války.
něco nevhodně říct a druhý vás udal. Kli- velmi přátelské.“ Ale konec války byl krásný. Táta mě ráno
ka byla, že v Berouně nebyly SS, tady byla probudil, asi tak v sedm hodin, Vladko,
normální armáda, wehrmacht, což byli Mluvil jste i o náletech na město… vstávej, je po válce, takže to nebylo nijak
staří strejcové, tátové od rodin. Ti neměli Dopředu jsme věděli, že se blíží konec dramatické.“
snahu bojovat za tatíčka Hitlera, byli rádi, války, i když bylo informační embargo. Na
že skončila válka a oni to přežili. Příslušníci rozhlase musel viset štítek: Pamatuj, pama- A se železnicí jste nakonec spojil celý
SS přísahali krev a čest a měli to vytetované tuj, poslouchání cizího rozhlasu se trestá svůj profesní život…
v podpaží, takže byli pod kontrolou. Vzá- káznicí, ba i smrtí, to muselo na každém „Měl jsem zálibu v lokomotivách a chtěl
jemná nenávist byla tak velká, že se popra- rádiu být. Nicméně oni vysílali na tako- jsem jít studovat na strojvedoucího. Ten-
vovali i v zajateckých táborech navzájem. vých vlnách, které se tu daly chytit, tak jsme krát jiné než parní lokomotivy nebyly a já
Když jsem byl jednou s tátou nakoupit poslouchali. Nad námi ve vile v Nerudově jsem trpěl chronickými záněty nosohltanu.
U Trojanů, to byl prestižní obchod na rohu ulici, kde jsme bydleli v nájmu, bydlel Ně- Na začátku padesátých let založili Vysokou
nad Horní branou, přišel řadový voják we- mec, ten se jmenoval Ortelt. Jednou potkal školu železniční v Praze, tak jsem začal cho-
hrmachtu, vytáhl hodinky a zeptal se, kde je naší mámu a řekl jí, když už posloucháte ten dit tam. Kdo prošel touto školou, musel za-
hodinář. Já dostal strach a utekl jsem. Londýn, dávejte pozor, aby to nebylo slyšet, čínat jako výpravčí, což v očích mojí máti
Hrůzu jsem měl také z toho, že až půjdu mohli byste mít potíže. No nakonec byl so- bylo ponížení. Ale byla to velmi zodpověd-
na gymnázium, budu muset být členem lidní a neudal nás. ná funkce. Nastoupil jsem na umístěnku do
kuratoria, to byl kolaborantský spolek, ofi- Důležitým informačním zdrojem byla Příbrami. Museli jsme však dělat i statistic-
ciálně se jmenoval Kuratorium pro výchovu také železnice. Vlakové posádky předávaly ké průzkumy a to mě nebavilo. Následoval
mládeže a to bylo od deseti do osmnácti let zprávy, co se děje na Plzeňsku a kde jsou Státní ústav dopravního projektování, který
povinné. Naštěstí přišel konec války a tím Američani. Pak 17. dubna udělali nálet na jsem nakonec vyměnil za volnou jízdenku
to bylo odbyté. Přijímačky na gymnáziu Beroun, kde zahynuly desítky lidí. Kdo to a možnost cestovat. Vrátil jsem se zpět do
před komisí jsem úspěšně zvládnul. Jednou nezažil, tak si to neumí představit. Bomba, provozu a až do důchodu jsem dělal signa-
z mých spolužaček byla i Libuše Grafková, než dopadne, tak strašně hvízdá a pak bum listu neboli výhybkáře v Řevnicích.“
úspěšná československá reprezentantka ve a otřese to barákem. Ten nálet byl impulsem
stolním tenise. To byla prima holka. Mno- k tomu, že si lidé začali budovat zemljanky. Na vašich fotografiích se často objevuje-
ho let jsme se pak setkávali na pravidelných Jak je rybník v Brdatkách, tak okolo vedla te s motorkou. Byl jste i členem místního
Svazarmu…
„Když jsem kvůli zdraví nemohl dělat
strojvedoucího, upnul jsem se na moto-
rismus. Jezdil jsem zásadně na motorce,
automobil byl přepych, to si nikdo nemohl
dovolit. Tento sport se provozoval pod hla-
vičkou Svazarmu, nejbližší byl v Králod-
vorských železárnách. Nebyl jsem špatný,
jeden rok jsem byl třetí v kraji a jako od-
měnu jsem dostal špičkový tovární stroj ČZ
Strakonice. Primární převod nebyl řetězem,
ale ozubeným kolem, což hvízdalo a provo-
kovalo policajty. Často mě stavěli a koukali,
jestli nemám vykuchaný výfuk, ale bylo to
z ozubených kol, která běžela nasucho. No
a s motorkami jsme jezdili nejen na soutě-
že, ale také dělat parádu do prvomájového
průvodu.“

Netajíte se tím, že Beroun je vaší srdeč-
ní záležitostí…
Už jako malého mě zdejší krajina zcela
uchvátila a město jsem si zamiloval. Zvláš-
tě úsek z Berouna do Srbska, klikatý kaňon
řeky, meandry, vysoké skály, na kterých
stojí Tetín. To v Čechách jen tak nenajde-
te. Na náměstí je výšková kvóta 220 m nad
mořem a nejvyšší bod Děd má bez sedmi
metrů 500 metrů nad mořem. Nenajdete
jiné město, které by mělo tak dramatické
rozdíly, kdy na jednom katastru máte roz-
díl skoro 300 metrů. Je to prostě láska na
celý život.“
Jiří Topinka n

září 2025 19