Page 18 - Chytrý zpravodaj - Beroun 09/2025

rozhovor

Bomba než dopadne, strašně hvízdá

a pak bum, otřese to barákem,

zavzpomínal na válku v rozhovoru jeden z nejstarších berounských pamětníků Vladimír Václavek

Devadesátiletý Vladimír Václavek žije v Berouně od svých dvou let. Posledních šedesát let bydlí s man-
želkou Janou v domě na rohu Wagnerova náměstí a z okna pozoruje čilý ruch na křižovatce u berounské
pošty. „Jak je tady ta budova bývalého okresního úřadu, tam byl tzv. obecní dvůr, Trnkovic, tři statky
za sebou. Tady končilo město. Hlavní silnice byla Karlova, ale většinou se jezdilo skrz Horní bránu. Vel-
mi rád koukám z okna na tuhle městskou ulici, po které kdysi tekla hnojůvka a padaly koblížky,“ říká
Vladimír Václavek, s nímž jsme si povídali o školních letech, o válce, kterou prožil v rodinném domku
v Nerudově ulici, i o jeho lásce k Berounu, lokomotivám a motorkám.

Přišel jste s rodiči do Berouna z Mora-
vy, proč právě sem?
„Tatínek byl komerčním inženýrem
v České průmyslové bance a v Rajci Jestře-
bí byl od banky ustanovený jako dozor
v továrně na šamot, která patřila rodině
šlechticů Salm-Reifferscheidt. Salmové
žili na dluh, tak si asi dokážete představit,
jak na něj, jako na správce, koukali, jako
na nějakého podružného zaměstnance. To
byl také důvod, proč požádal o přelože-
ní, a v Berouně se zrovna uvolnilo místo
v bance.
Berounská pobočka České průmyslové
banky měla od svého vzniku v roce 1921
sídlo na rohu České ulice a dnešní třídy
Politických vězňů. Vedoucí banky měl titul
dirigent, když chodily dopisy, tak tam bylo
napsáno dirigent Ing. Vladimír Václavek,
ne jako hudebník, ale vedoucí úřadu. Pa-
matuji si, jak jsem tam coby tříletý seděl
s mámou a čekal na tátu. To byl rok 1938,
mobilizace, viděli jsme z okna, jak naše ar-
máda nastupovala a máma říkala, to jsou
naši vojáci.“
n Nerudova ulice a Václavek s vojáky a sestrou Olgou
Jak vzpomínáte na začátek války?
„Když přijeli Rusové, tak v Nerudově protiletecké kulomety, aby se mohlo střílet Za války jste chodil do obecné školy v Pl-
ulici, kde jsme bydleli, zabírali rodinné po letadlech. Báli jsme se, aby někoho ne- zeňské ulici, kde je dnes Jungmannova
domky, prakticky v každém dvoře byla napadlo střílet po spojeneckých letadlech, základní škola. Jak probíhalo vyučování?
ruská auta. Byli zde ale i američtí vojáci. s nimiž často lítali černoši, říkalo se jim „Jak je dnes blok školních budov, tak
V jednom domě měli telegrafistu, já ří- hloubkaři. Ti se s ničím nemazali, měli za tam byly tři školy, první byla dívčí, pak byla
kám, že to byla americká rozvědka. Ten úkol ničit dopravní infrastrukturu, stříle- chlapecká a německá, tam chodili pouze
neustále vysílal zprávy, zřejmě co se děje. li po vlacích, ale byli solidní, naletěli nad německé děti. Vyučování probíhalo nor-
A pak měli s sebou černocha. To byl první vlak, zamávali křídly, vlak zastavil a lidi málně, akorát jsme měli přikázáno sledo-
černoch, kterého jsem viděl, ten tam více utekli. vat, protože byly noční poplachy, zda byl
méně dělal pucfleka. Jednou z jeho povin- A ještě jedna věc mě zaujala. Zkra- poplach do půlnoci, nebo po půlnoci, což
ností bylo mýt auto, to se muselo jet dolů je každého týdne hnali Rusové obrov- mělo výhodu, že se začátek školy posunul
do kasáren. Jako malí kluci jsme okolo jeho ské stádo hovězího dobytka do Brdatek o několik hodin. Měli jsme tvrdší výchovu,
džípu pořád očumovali a tak nás jednou a z Brdatek, to bylo jejich zásobování, ale nebylo to na škodu.
vzal s sebou. Byli jsme nadšení, že nás ve- oni vlastně měli stravu s sebou. Tam, kde S koncem války přicházely i lehké nálety
zou americkým autem. V kasárnách nám byli, potřebovali zajistit pastvu, aby se na město. Přímo ze školního dvora se začal
pak řekl go, jako že vypadněte, ale stejně to dobytek napásl. No pro nás mladý kluky do skály pod Městskou horu i kolem cesty
byl nezapomenutelný zážitek. to bylo fantastický, jeden ze stáda, asi to nahoru kutat protiletecký kryt. Naštěstí ne-
Bydleli jsme v Nerudově ulici na okraji byl vůl, měl obrovský rohy, no škoda, vy- byl nakonec potřeba, ale stejně jsme měli
cihelny, kde byly na sloupech rozmístěné focený to není.“ strach.“

18 září 2025