Page 18 - Chytrý zpravodaj - Beroun 09/2025
P. 18

rozhovor

          Bomba než dopadne, strašně hvízdá


                  a pak bum, otřese to barákem,




          zavzpomínal na válku v rozhovoru jeden z nejstarších berounských pamětníků Vladimír Václavek

           Devadesátiletý Vladimír Václavek žije v Berouně od svých dvou let. Posledních šedesát let bydlí s man-
           želkou Janou v domě na rohu Wagnerova náměstí a z okna pozoruje čilý ruch na křižovatce u berounské
           pošty. „Jak je tady ta budova bývalého okresního úřadu, tam byl tzv. obecní dvůr, Trnkovic, tři statky
           za sebou. Tady končilo město. Hlavní silnice byla Karlova, ale většinou se jezdilo skrz Horní bránu. Vel-
           mi rád koukám z okna na tuhle městskou ulici, po které kdysi tekla hnojůvka a padaly koblížky,“ říká
           Vladimír Václavek, s nímž jsme si povídali o školních letech, o válce, kterou prožil v rodinném domku
           v Nerudově ulici, i o jeho lásce k Berounu, lokomotivám a motorkám.

          Přišel jste s rodiči do Berouna z Mora-
          vy, proč právě sem?
            „Tatínek byl komerčním inženýrem
          v České průmyslové bance a v Rajci Jestře-
          bí byl  od banky ustanovený jako dozor
          v  továrně na šamot, která patřila rodině
          šlechticů Salm-Reifferscheidt. Salmové
          žili na dluh, tak si asi dokážete představit,
          jak na něj, jako na správce, koukali, jako
          na nějakého podružného zaměstnance. To
          byl také důvod, proč požádal o  přelože-
          ní, a v Berouně se zrovna uvolnilo místo
          v bance.
            Berounská pobočka České průmyslové
          banky měla od svého vzniku v roce 1921
          sídlo na rohu České ulice a  dnešní třídy
          Politických vězňů. Vedoucí banky měl titul
          dirigent, když chodily dopisy, tak tam bylo
          napsáno dirigent Ing. Vladimír Václavek,
          ne jako hudebník, ale vedoucí úřadu. Pa-
          matuji si, jak jsem tam coby tříletý seděl
          s mámou a čekal na tátu. To byl rok 1938,
          mobilizace, viděli jsme z okna, jak naše ar-
          máda nastupovala a máma říkala, to jsou
          naši vojáci.“
                                            n Nerudova ulice a Václavek s vojáky a sestrou Olgou
          Jak vzpomínáte na začátek války?
            „Když přijeli Rusové, tak v  Nerudově   protiletecké kulomety, aby se mohlo střílet   Za války jste chodil do obecné školy v Pl-
          ulici, kde jsme bydleli, zabírali rodinné   po letadlech. Báli jsme se, aby někoho ne-  zeňské  ulici,  kde  je  dnes Jungmannova
          domky, prakticky v  každém dvoře byla   napadlo střílet po spojeneckých letadlech,   základní škola. Jak probíhalo vyučování?
          ruská auta. Byli zde ale i američtí vojáci.   s  nimiž často lítali černoši, říkalo se jim   „Jak je dnes blok školních budov, tak
          V  jednom domě měli telegrafistu, já ří-  hloubkaři. Ti se s ničím nemazali, měli za   tam byly tři školy, první byla dívčí, pak byla
          kám, že to byla americká rozvědka. Ten   úkol ničit dopravní infrastrukturu, stříle-  chlapecká a  německá, tam chodili pouze
          neustále vysílal zprávy, zřejmě co se děje.   li po vlacích, ale byli solidní, naletěli nad   německé děti. Vyučování probíhalo nor-
          A pak měli s sebou černocha. To byl první   vlak, zamávali křídly, vlak zastavil a  lidi   málně, akorát jsme měli přikázáno sledo-
          černoch, kterého jsem viděl, ten tam více   utekli.                  vat, protože byly noční poplachy, zda byl
          méně dělal pucfleka. Jednou z jeho povin-  A  ještě jedna věc mě zaujala. Zkra-  poplach do půlnoci, nebo po půlnoci, což
          ností bylo mýt auto, to se muselo jet dolů   je každého týdne hnali Rusové obrov-  mělo výhodu, že se začátek školy posunul
          do kasáren. Jako malí kluci jsme okolo jeho   ské stádo hovězího dobytka do Brdatek   o několik hodin. Měli jsme tvrdší výchovu,
          džípu pořád očumovali a tak nás jednou   a  z  Brdatek, to bylo jejich zásobování,   ale nebylo to na škodu.
          vzal s sebou. Byli jsme nadšení, že nás ve-  oni vlastně měli stravu s sebou. Tam, kde   S koncem války přicházely i lehké nálety
          zou americkým autem. V kasárnách nám   byli, potřebovali zajistit pastvu, aby se   na město. Přímo ze školního dvora se začal
          pak řekl go, jako že vypadněte, ale stejně to   dobytek napásl. No pro nás mladý kluky   do skály pod Městskou horu i kolem cesty
          byl nezapomenutelný zážitek.      to bylo fantastický, jeden ze stáda, asi to   nahoru kutat protiletecký kryt. Naštěstí ne-
            Bydleli jsme v Nerudově ulici na okraji   byl vůl, měl obrovský rohy, no škoda, vy-  byl nakonec potřeba, ale stejně jsme měli
          cihelny, kde byly na sloupech rozmístěné   focený to není.“          strach.“


          18                                                                                        září 2025
   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23